Vystoupil jsem v Mělníku na nádraží a nejprve zamířil na náměstí. Pořádně se najíst, doplnit zásoby a koupit si mapu. Chtěl jsem vědět, kudy jdu a kam jdu. Centrum vypadalo hodně dobře, vůbec jsem si ho takový nepamatoval.
U nás se běžně půl roku předem mluví o Vánocích. Supermarkety se tradičně plní vánočními stromky a ozdobami, rodiče šílí kvůli dárkům, děti prosí o první sníh, aby mohly napsat Ježíškovi.
Kritiky už bylo dost, alespoň prozatím, a tak dneska z trošku jiného soudku. V prosinci jsem tu oslavila své 18. narozeniny. Osmnáctiny většinou každý slaví nějakou velkou party a pořádnou dávkou alkoholu, což já jsem sice nemohla, ale i tak jsem si to dost užila.
Probudil mě hlad. Zase jsem se, debil, včera prakticky nenajedl. Bylo šero a mlha. Klidně mohlo bejt pět anebo taky sedm. Anebo čtyři či osm. Ne, osm ne. I tak jsem byl překvapenej, jak klidně jsem spal, přestože mě klasicky bolely záda.
Věděl jsem, že je tady koupaliště s kempem, kdysi jsem tam přespal při výletu s dětmi. No ale to bylo fakt dávno a ani jsem si nevzpomínal, jestli jsme spali ve stanu, nebo v chatce. Spíš ve stanu, páč jsem škrt a chatka se mi zdála drahá.
Hajná nám popsala cestu a my se po silnici vydali do nitra obory. Ke konci jsme trochu zakufrovali, ale plácek našli. Stála na něm budova bývalého zámku. Kozy se před námi rozutekly, jen můj starej známej – kozel – chvíli postával na hromadě hlíny, ale nakonec i on ztratil důstojnost a potupně zdrhnul do křoví.
Po prvních pár týdnech v Americe jsem si po vzoru a díky mé hostmum Kim, která mi dala mé první vanilkové latte do ruky, vytvořila závislost na starbucksu. Žádnej správnej Američan svůj den nezačíná bez kafe, a tak ani já nejsem pozadu.
„Tak co se tam natáčelo?“ zeptal jsem se místo odpovědi. „A fakt ti nic není? Představ si, že je to ten první zámek z filmu o létajícím ševci a princezně Jasněnce.“
Dnešní článek bych ráda věnovala potravinám v USA, protože je to jedna z věcí, která mi na Americe dost vadí, nemůžu si na to absolutně zvyknout a dokonce to slýchám často i od jiných lidí.
Přetočil jsem se na posteli a zjistil, že Miloš už je vzhůru a potichu si na notebooku něco prohlíží.