28. Září 2014 - 17:00 /
Zaostřeno
Večer jsem si ustlal pod mostem u trati na Dobranov. Bezdomovci to tady měli z léta ještě dobře zařízený, ale teď už na ně byla zima. Nějak jsem to nakonec odvolil. Přiznávám se, že pár křížků jsem dal i sobě, ale jinak jsem se snažil chovat městotvorně a zatrhl snad padesát lidí.
14. Září 2014 - 18:42 /
Zaostřeno
Čestný předseda Euroregionu Nisa odskákal lanařit dalšího voliče a já se zahloubal do zbylých volebních lístků. LEV 21 – Národní socialisté. Důchodce, sociální pracovník, důchodce, invalidní důchodce, nepracující, v domácnosti, důchodce, invalidní důchodce, bez práce. Tak to je teda mazec. Na závěr aspoň dlaždič. Na deset nepracujících jeden dělňas. Z představy, že lidem rupne v kouli a zvolí je, na mě šly mrákoty.
7. Září 2014 - 17:45 /
Zaostřeno
Cestou z hajzlu jsem zaostřil na televizi nad barem. Cože, voni jsou dneska a zejtra komunální volby?
23. Červen 2014 - 18:06 /
Českolipané v tahu
Informační centrum ve Varnsdorfu bylo zavřený, ale naštěstí nám docela solidní ubytování dohodila dobrá duše, kterou Jitka oslovila pod náměstím. Jmenovalo se to honosně Fontána, ale byla to jen trochu lepší hospoda s pár pokoji, přičemž ten náš byl hned v přízemí a jednu stěnu měl společnou s pánskými záchodky.
8. Červen 2014 - 17:00 /
Českolipané v tahu
K domu s pečovatelskou službou, ve kterém bydlela Terezina babička, jsem trefil napoprvé. Po zmáčknutí zvonku se však nic nedělo.
„Asi je někde na nákupech,“ konstatovala Jitka.
1. Červen 2014 - 17:00 /
Českolipané v tahu
„Ty nebudeš vstávat?“ vlezla ke mně pod peřinu. „Ááá, koukám, že už tady někoho máš,“ dělala si srandu z mojí erekce.
25. Květen 2014 - 17:00 /
Českolipané v tahu
Vrátenská hora zavřená.
„Škoda, těšila jsem se, že se spolu zhulíme.“
11. Květen 2014 - 17:00 /
Českolipané v tahu
Probudili jsme se každý na jiné straně postele, ale v noci jsme se párkrát různě muchlali. Jen tak decentně, bez ztráty kytičky. Už mě pozorovala, když jsem otevřel oči.
4. Květen 2014 - 17:00 /
Českolipané v tahu
Cumlal jsem jedno pivo a čekal, až se Jitka vrátí.
„Opravdu nechcete další?“ ptala se mě servírka, stejná, jako mě obsluhovala o den dříve.
20. Duben 2014 - 17:00 /
Českolipané v tahu
Šli jsme údolím, kterýmu říkala Apatyka. A furt jsme o něčem žvanili. Sice vykládala, že v životě nic pořádnýho nedokázala, ale měla hoo dost pestřejší než já. Vystudovala vysokou školu, starala se o koně. Chvíli bydlela v Praze, chvíli na horách, chvíli na Kokořínsku. Manžel jí dopřávalpoměrně svobodu, mohla se sama toulat okolím a nikdo to neřešil. Svoje děti neměla, ale dobře si užívala děti své švagrové, kterou jsem poznal na pokličkách.