Cumlal jsem jedno pivo a čekal, až se Jitka vrátí.
„Opravdu nechcete další?“ ptala se mě servírka, stejná, jako mě obsluhovala o den dříve.
„Zatím ne.“
Jitka přišla po více než dvou hodinách.
„Bála jsem se, že už tady nebudeš nebo už budeš namol.“
„Z čeho by se opil, měl jen jedno?“ Ta obsluhující holka se tvářila, jako když se stala účastníkem podpisu mezinárodní dohody o neválčení. Měla pocit, že je jí všechno jasný. Ale mně třeba nebylo jasný vůbec nic. Asi jsem měl víc pít.
„Tak nedáme si něco spolu?“ navrhl jsem.
„Si klidně dej, já nepiju,“ odpověděla Jitka.
Asi jsem se zatvářil nejistě, tak si nakonec dala nealko, zatímco já do sebe rychle natlačil ještě jednu Podkováň.
Najednou jsme nevěděli, jak v rozhovoru pokračovat. Až teprve cestou k chatě, za tmy, jsme se rozpovídali.
„A kde budu spát?“
„Kde chceš. Můžeš v pokoji, který používá švagrová, můžeš v obýváku. Můžeš třeba i se mnou.“
„My jsme spolu vlastně nikdy nespali. Myslím nespali jako nespali.“
„No to fakt ještě ne. My jsme spolu tak maximálně souložili.“
„Tak to po třiceti letech povýšíme na vyšší level,“ zasmál jsem se.
„Klidně.“
„A ukážeš mi ty svoje prsa,“ vypadlo ze mě, jak jsme byli v dobrým rozmaru.
„Myslíš ty moje vystrčený bradavky?“
„Nevím, jestli to není blbý přiznat, ale tak trochu myslím hlavně na ně. Ne že by mě jako nic jinýho nezajímalo. Spíš si už nic jinýho pořádně nepamatuju.“
„Tak ty ti neukážu,“ utnula hovor rázně. Až to zabolelo ve slabinách.
„Jasně,“ pípnul jsem jak spráskanej psík.
„Neukážu ti je, protože už je nemám,“ hlesla, když mě pouštěla brankou na zahradu.
„Nemáš?“
„Nemám. Většinu věcí, který tě na mně kdysi zajímaly, už nemám. Ale opravdu budu i já ráda, když se mnou budeš spát. Ale asi si vlezeme do hostovského pokoje po švagrový, já tam rychle převlíknu, než se vykoupeš.
Asi jsem trochu smrděl, když se mě ani neptala, jestli se vůbec sprchovat chci. Rychle jsem se na chodbě prohrábnul batohem, našel slipy, který aspoň trochu vypadaly, že jsem je ještě neměl na sobě, a zavřel jsem se v koupelně.
Jak to myslela, že už je nemá? Nemá bradavky, nebo celý prsa? Ještě jsem nikdy neviděl ženskou, která měla odoperovaný prsa. Nevěděl jsem, jak to na mě bude působit. Asi všechno nechám na ní. Když se bude chtít přitulit, budu jenom rád. Ale když chtít nebude? A co když starýmu uletělo letadlo? Ještě že mi nestrčila jeho pyžamo.
„Jitko?“ pootevřel jsem dveře. „Nemůže se ten tvůj manžel vrátit? Volal ti už z toho Mnichova?“
„Jo, neboj, už volal,“ zasmála se.
Svlíkl jsem se před zrcadlem a pustil se do holení, zatímco se mi napouštěla vana. Trochu jsem se poválel, vydrbal se. Když jsem se otíral do jednoho z hromady ručníků, které byly vyrovnané na koši, zaslechl jsem tekoucí vodu. V domě byly dvě koupelny a Jitka to taky vzala z gruntu.
Vylezl jsem ven a v obýváku si pustil televizi, stačilo ale pár záběrů ve zprávách a udělalo se mi šoufl. Zvláštní, jak rychle se dá odvyknout každodennímu rituálu zírání na bednu. Jak rychle se dá oprostit od všech těch politických keců.
„Tak co, jdeme na to?“ Vstoupila v polodlouhé noční košili. Hned jsem si všiml, že její prsa někam zmizela. Široký boky jí zůstaly, ale hrudník měla plochý. Zachytila můj pohled, ale nic neřekla.
„Na co?“ zeptal jsem se jak puberťák.
„Na co asi? Dem si lehnout, ne?“
Odvedla mě do pokoje s rozkládacím gaučem, který přes den sloužil návštěvě jako obývák, v noci plnil funkci ložnice.
Zalezl jsem pod peřinu a sundal si tričko. Ona si zalezla pod svou. Chvíli jsme se na sebe beze slov dívali, pak nadzdvihla deku a pozvala mě k sobě.
„Já vůbec nevím, co po mně chceš,“ přiznal jsem. „Z těch našich řečí nějak nevyplynulo, že by mělo dojít na sex.“
„Dyť já taky nechci sex. Jen se zkrátka přitul. Umíš to?“
„Tím si nejsem úplně jistej.“
„Tak to zkus.“
„Všimla sis, že je vždycky po tvým? Tenkrát jsi mě ojížděla, aniž bych s tím jakkoliv souhlasil. Dneska bych s tím souhlasil a ty mi řekneš, ať se přitulím a že žádnej sex nebude.“
„Karle, ty jsi prostě Karel. Jako malý jsme hráli ve škole na pionýru hru na princeznu. Nejhezčí holka seděla mezi ostatníma pionýrkama, kluci vždycky přišli zpoza dveří. Ona jim dávala různé úkoly a oni se před splněním úkolu vždy museli zeptat: Princezno, smím? Pak jim řekla: Polib mě! Někteří truhlíci se zeptali: Princezno, smím? Ti vypadli. Vítězem se stal ten, který se nezeptal a hned princeznu políbil.“
„A ty si chceš hrát na princeznu?“
„Nechci, jen jsem ti chtěla říct, že tehdy i tentokrát seš ten truhlík. Buď to cítíš a měl ses na mě hned vrhnout, nebo se na to vybodni a pojď radši vymyslet plán na zítra.“
„Já nechci vymýšlet plán na zítra. Chci se přitulit. Můžu?“
„Do prdele, Karle, tak se přitul a neptej se!“
Šedesátý druhý díl je zde.
Šedesátý třetí díl je zde.
Šedesátý čtvrtý díl je zde.
Šedesátý pátý díl je zde.
Šedesátý šestý díl je zde.
Fanouškovská stránka na facebooku s bonusovými obrázky je zde.