13. Duben 2014 - 17:00 /
Českolipané v tahu
„Promiň,“ usmála se na mě Jitka. „Já tě poznala hned, ale jediný, co si z našeho vztahu pamatuju, jsou ty rána na chmelu. Teda vztahu… Vím, že jsem tě oblejzala na tý diskotéce, pak k tobě ráno přišla a… Pamatuješ si to vůbec?“
6. Duben 2014 - 17:00 /
Českolipané v tahu
Nasnídal jsem se a přemýšlel přitom, jestli se přece jen nevrátit k domu, kde mi zmizela Jitka, ale k tak závažné změně rozhodnutí mi chyběly dvě promile na žíle.
30. Březen 2014 - 17:00 /
Českolipané v tahu
Jen co jsem dosedl, začala se Jitka se svou rodinou zvedat. Pokoušel jsem se navázat zrakový kontakt, ale ani o mě nezavadila.
23. Březen 2014 - 18:00 /
Českolipané v tahu
Šel jsem kus po silnici, a pak si uvědomil, že červená značka nikde. Sakra, chtěl jsem to poctivě vzít po červený, až kam to půjde. Rychle jsem rozbalil mapu a zjistil jsem, že je vše v pohodě, jen jsem to měl vzít v Harasově po druhý straně rybníka. Snažil jsem se přes vodu zaostřit a myslím, že jsem tam tu značku na stromech viděl.
16. Březen 2014 - 18:00 /
Českolipané v tahu
Vystoupil jsem v Mělníku na nádraží a nejprve zamířil na náměstí. Pořádně se najíst, doplnit zásoby a koupit si mapu. Chtěl jsem vědět, kudy jdu a kam jdu. Centrum vypadalo hodně dobře, vůbec jsem si ho takový nepamatoval.
2. Březen 2014 - 18:00 /
Českolipané v tahu
Probudil mě hlad. Zase jsem se, debil, včera prakticky nenajedl. Bylo šero a mlha. Klidně mohlo bejt pět anebo taky sedm. Anebo čtyři či osm. Ne, osm ne. I tak jsem byl překvapenej, jak klidně jsem spal, přestože mě klasicky bolely záda.
23. Únor 2014 - 18:00 /
Českolipané v tahu
Věděl jsem, že je tady koupaliště s kempem, kdysi jsem tam přespal při výletu s dětmi. No ale to bylo fakt dávno a ani jsem si nevzpomínal, jestli jsme spali ve stanu, nebo v chatce. Spíš ve stanu, páč jsem škrt a chatka se mi zdála drahá.
16. Únor 2014 - 18:00 /
Českolipané v tahu
Hajná nám popsala cestu a my se po silnici vydali do nitra obory. Ke konci jsme trochu zakufrovali, ale plácek našli. Stála na něm budova bývalého zámku. Kozy se před námi rozutekly, jen můj starej známej – kozel – chvíli postával na hromadě hlíny, ale nakonec i on ztratil důstojnost a potupně zdrhnul do křoví.
26. Leden 2014 - 18:00 /
Českolipané v tahu
Přetočil jsem se na posteli a zjistil, že Miloš už je vzhůru a potichu si na notebooku něco prohlíží.
19. Leden 2014 - 18:00 /
Českolipané v tahu
„No dobře, že už seš zpátky, Karle, mám takovej problém,“ spustil na mě Franta, hned jak jsem se objevil v kempu. „Přijela sem zase jedna škola. Učitelka s učitelem a nechtěj spolu bydlet v chatce. Teda von by asi chtěl, ale vona prej nechce,“ udělal vulgární gesto. „Prostě bych potřeboval tvojí chatku. Ale je to vyřešený. Ustelu ti tady u mě v kamrlíku.“