„No dobře, že už seš zpátky, Karle, mám takovej problém,“ spustil na mě Franta, hned jak jsem se objevil v kempu. „Přijela sem zase jedna škola. Učitelka s učitelem a nechtěj spolu bydlet v chatce. Teda von by asi chtěl, ale vona prej nechce,“ udělal vulgární gesto. „Prostě bych potřeboval tvojí chatku. Ale je to vyřešený. Ustelu ti tady u mě v kamrlíku.“
„Hele, to je v pohodě. Všechno se vyřešilo. Seznámil jsem se s chlápkem, co mě hodí do Liberce, a já mu trochu pomůžu s focením.“
Moc nechápal, co mu říkám, ale byl rád, že nejsem naštvanej. Rozloučili jsme se jak starý kámoši. Skočil jsem i za cikánem do hospody. Fajn chlapi. I balení bylo rychlý. Do deseti minut jsem byl zpátky v autě.
„Hele, já jsem Karel. Klidně mi tykej,“ nabídl jsem tomu filmařovi.
„Miloš,“ odpověděl.
„Kam jedeš, až to všechno vyfotíš?“
„Pojedu normálně do Prahy, musím zítra do fachy. A ty?“
„Já chci jít z Ještědu po červený značce někam k Mělníku.“
„Takže vášnivý turista?“
„Vášnivý zase tolik ne, spíš poutník. Chci jít v Máchových stopách.“
„Jako toho básníka? No to je super. Hele, podle něj natočil Vláčil film, kterej se jmenoval Mág. Ten chci pořádně zmapovat, je tam spousta míst právě tady z toho kraje. Z Bezdězu, z Holan. Zatím se mi podařilo najít jen něco z Litoměřic a z Vyšehradu, to mám kousek od baráku. Něco taky natáčeli v Krkonoších.“
„On byl i v Krkonoších?“ vyděsil jsem se.
„No, napsal Pouť krkonošskou, tak předpokládám, že ano. I když ta představa kláštera na Sněžce je dost bláznivá. Ale on byl asi dost trhlej, ne?“
Mluvil se mnou, jako bych byl nějakej mácholog.
„Hele, mám támhle vzadu takový složky. Otevři je a nalistuj si podle abecedy Mága. Koukni schválně, jestli nějaký místa nepoznáš.“
Odpoutal jsem a natáhnul se dozadu. Na sedačce měl několik kancelářských složek. Vzal jsem si do ruky ty s písmeny K až O a nalistoval v nich eurodesky nadepsané slovem Mág.
„Hele, hned na druhý fotce to místo znám. Tam jsme jezdili venčit psa.“
„Cože? Kecáš?“ zabrzdil a zajel v Jítravě na benzinku. „Ty víš, kde je tahle úvodní scéna natočená? Mácha se svým bráchou si stopnou povoz, kterej je pak hodí do Litoměřic. Šmejdil jsem po Litoměřicku a nikde podobnej mostek nenašel.“
„Hele, ten most je určitě on, jen ty sochy mezitím někdo shodil do potoka. Anebo je shodil už dřív a tohle jsou makety. Ale ten most je určitě pravej.“
„Moc by ti vadilo, kdybychom se vykašlali na Ještěd a zajeli tam hned teď? Hodím tě pak, kam budeš chtít. Mě tenhle film moc zajímá. Sice Vláčil neměl při jeho natáčení právě nejlepší formu, ale využil v něm neskutečný množství míst. Je to takový oříšek pro nás filmohledače. Budu za hvězdu, když něco objevím.“
Bylo mi jasný, že bych ho dost zklamal, kdybych tam s ním nezajel, takže jsme auto otočili do Zahrádek.
Cvikovem jsme rozhodně nejeli padesát. Když jsme se později posouvali od semaforu k semaforu Lípou, měl jsem stažené břicho. Dokonce jsem zahlíd náš barák a pak na přechodu sousedku. Byl jsem rád, když jsme začali stoupat na Ramš.
Zastavili jsme v Zahrádkách u školy a dál se vydali pěšky.
„Oni tady natočili i tu jejich úvodní cestu,“ oznámil mi radostně. „Tady v tý áleji, ale asi nebude jednoduchý najít přesně to místo. Mám ještě jeden takový návrh. Co kdybych nám tady někde v okolí zaplatil nějaký hostinec, já bych přes noc stáhnul do notebooku celý film a šli bychom to nafotit ráno. Teď už je fakt blbý světlo.“
„Říkal jsi, že jdeš ráno do práce,“ namítl jsem.
„Práce počká. Zavolám, že si beru den dovolený. Mám dost pružnou práci. Tohle je pro mě fakt důležitější. Jsi pro mě poklad. Třeba ještě poznáš další místa.“
„Ale no tak jo.“ Bavil mě. Třeba se o tom Máchovi ještě něco dozvím. To bude učitelka za čtrnáct dnů čumět.
První dva kempy, který jsme zkusili v Holanech, byly plný harantů. Až v tom posledním byly volný nějaký chatky. Volný asi byly proto, že se do nich skoro nedalo s věcmi vejít. Ale za dvě stovky pro oba, neber to. Miloš odjel do Lípy zkusit se někde připojit k internetu, já si sedl ke stánku, abych si dopsal deník. Dal jsem dvě piva a mexický fazole a Miloš furt nikde. Ale závislej jsem na něm nebyl, klíče jsem měl já a v chatce měl i věci.
Skočil jsem se na chvíli natáhnout, ale samozřejmě jsem usnul. A když jsem se probudil, už pochrupával i Miloš. Vymočil jsem se za chatkou a pokračoval ve spaní. Dáme řeč u snídaně. Byl to takový uspokojivý den. Možná nejlepší za celou cestu.
Padesátý díl je zde.
Padesátý první díl je zde.
Padesátý druhý díl je zde.
Padesátý třetí díl je zde.
Padesátý čtvrtý díl je zde.
Fanouškovská stránka na facebooku s bonusovými obrázky je zde.