K domu s pečovatelskou službou, ve kterém bydlela Terezina babička, jsem trefil napoprvé. Po zmáčknutí zvonku se však nic nedělo.
„Asi je někde na nákupech,“ konstatovala Jitka.
„Nebo na hřbitově. Nikam jinam nechodí. Doktora mají tady v domě.“
Vyrazili jsme k nedalekému hřbitovu, přišlo nám to smysluplnější, než oblejzat všechny Lidly v okolí. Sice jsem už u hrobu jejich rodiny byl, ale v životě bych ho sám nenašel. Ono pro mě bylo kvízem najít i dva hřbitovy, které vlastnila moje rodina. Jako malýho mě tam vodila prababička každý týden. Stokrát jsem slyšel historku o tom, jak jeden brácha mojí babičky umřel na záškrt asi v jednom roce a druhý se oběsil chvíli po tom, co se vrátil z reichu. Na klice od dveří. Babičky manžel si pro změnu uhnal rakovinu jícnu z toho, jak hulil a dělal v lakovně. Moje prababička hřbitovy a hlavně pohřby milovala. Myslím, že do svých pěti let jsem vymetl daleko více pohřbů než moji vrstevníci. A přestože si nepamatuju, že by mi až do puberty někdo umřel, minimálně jednou měsíčně mi někdo kondoloval. Prababička si totiž s oblibou stoupala i se mnou mezi pozůstalé.
Prvním příbuzným, kterej mi umřel, byla právěprababička. Dostala infarkt ve svém domku, kterej měl ještě suchej záchod. Nevoněla ani zaživa, ale poté, co jsme ji našli, to bylo ještě o ligu horší.
Terezina babička je o generaci mladší, umí splachovat záchod, pravidelně chodí k doktorovi, ale ke hřbitovu má stejně vášnivý vztah, takže mě nepřekvapilo, když jsme ji u jednoho z cizích hrobů skutečně našli.
„Dobrý den,“ pozdravil jsem, zatímco Jitka se uklidila někam stranou, abychom nemuseli nic vysvětlovat.
Chvíli mě zavostřovala, pak zařazovala a nakonec mi povídá: „Co ty tady, Karle?“
„Hledám Terezu!“
„Ale ona tady dneska není. Byla tu předevčírem. Jste byli nějak domluvený, že se tady sejdete?“
„Ne, nebyla doma, tak mě napadlo, jestli není tady.“
„To jsi jel takovou dálku, abys zjistil, jestli není tady?“
Pomohl jsem jí se suchejma kytkama, který posbírala asi na osmi hrobech, ke kontejneru.
„My jsme se trochu poškorpili, babičko. Neviděl jsem ji už několik dnů a nevím, kde bydlí,“ přestal jsem chodit kolem horký kaše.
„To se přece stane, že se lidi pohádají, ne?“
„Já ale nevím, kde teď bydlí. Doufal jsem, že vy to víte.“
„Mně ale vůbec neříkala, že by bydlela někde jinde. Koukaly jsme spolu na televizi, bavily se o vaření, o dětech, ale o stěhování neřekla ani slovo.“
Vypadala ustaraně, skoro ustrašeně. Vnesl jsem do jejího světa neklid. Raději jsem změnil téma. „Nemám vám skočit na nákup?“
„To si, Karle, hodnej, ale asi nic nepotřebuju. Mlíko mi přivezla Tereza. Já už skoro nejím. Už je to zbytečný.“
Rozloučili jsme se. Ona se vrátila k úpravě hrobů a já vyšel ze hřbitova. Jitka chvíli za mnou.
„Nic neví,“ pronesl jsem zklamaně.
„Neblafuje? Nedostala instrukce, že ti nemá nic říct?“
„Podle mě Terezu ani nenapadlo, že bych sem jel. Měli jsme asi víc pátrat v Lípě. Ve škole nebo tak. Tam přece musí nahlásit, když se žáci stěhujou, ne?“
„To asi jo.“
„A měli by mi říct, kde mám děti. Jsou přece moje. Po měsíci mě těžko prohlásili za mrtvýho, ani mě nemohli na dálku rozvíst.“
Nechtěl jsem Jitku dál zatěžovat svýma úvahama, slíbil jsem jí přecevýlet na nějaký další kopec. Hrádek se nabízel. Cestu k němu jsme trefili až napotřetí a autem vyjeli až k zákazu vjezdu. Přestože šlo stále o staveniště, samotná rozhledna už byla zrekonstruovaná a dokonce se na ní vybíralo vstupný. Jitka si trpělivě četla historii. „Tak oni to revoluci už jednou opravili,ale zase to nechali zchátrat a rozkrást.“
Hranice byla v přírodě patrná. Ty německý pole i silnice i zdálky vypadaly nějak upraveněji. Zatímco v Česku se však v dálce rýsovaly kopce, Německo byla nudná rovina.
„Tak co, chceš tady zůstat? Přespíme ve Vanďáku?“ položil jsem otázku, kterou jsem měl na jazyku celou cestu vzhůru.
„Já myslím, že jo. Líbí se mi tady. Jestli nechceš hned začítpátrat po svý rodině, budu ráda, když se třeba ještě večer někde projdeme. Koukala jsem, že tady mají nějaký zajímavý kostely. Docela bych se koukla i za hranici. Záleží fakt na tobě.“
---
Šedesátý šestý díl je zde.
Šedesátý sedmý díl je zde.
Šedesátý osmý díl je zde.
Šedesátý devátý díl je zde.
Sedmdesátý díl je zde.
Sedmdesátý první díl je zde.
Fanouškovská stránka na facebooku s bonusovými obrázky je zde.