Ještě před Vánocema, jeden večer si tak ležím v posteli a užívám si, že kolem sebe konečně nemám děti, když uslyším zaklepání. Otevřu dveře a moje hostmum Kim se mě ptá, zda bych mohla přijít dolů do kanceláře. Bylo to v době, kdy se hodně mých kamarádek au pairek dostalo do rematche – rodina zažádala o jinou au pair, neboť nebyla spokojená.
Závěr Expedice se už uskutečnil v odpočinkovém tempu. V sobotu 5. července všichni včetně raněných nasedli do autobusu a podél Dunaje jeli nejprve utratit nějaké lei do Oršavy, později do slavných antických lázní v Baile Herculane. V ceně akce bylo koupaliště.
Čtyřdenní výlet mezi jednotlivými českými vesnicemi a na závěr průchod soutěskou řeky Nery, která dala letošní Expedici název. O tom je dnešní report.
Šestnáctá Expedice Gymnázia Česká Lípa se rodila poměrně těžce. Uvažovalo se o návštěvě Krymu, reálně se jevila jako cíl Bosna, ale i ta se zdála některým rodičům nebezpečná. A také relativně drahá. Proto se nakonec jelo už potřetí do rumunského Banátu. Aby vše vyšlo co nejlevněji, spalo se pod stany či rovnou pod širým nebem. O dobrodružství tak nebyla nouze.
„Už jsem byla v restauraci zjistit, jestli nám udělají snídani,“ pronesla Jitka, když jsem se konečně probral. Poslední dny spím jako mrtvola. Nevím, jak se ukecám k tomu, abych zase spal samotnej někde na louce. Ale cítil jsem, že bych měl jít zase dál.
Informační centrum ve Varnsdorfu bylo zavřený, ale naštěstí nám docela solidní ubytování dohodila dobrá duše, kterou Jitka oslovila pod náměstím. Jmenovalo se to honosně Fontána, ale byla to jen trochu lepší hospoda s pár pokoji, přičemž ten náš byl hned v přízemí a jednu stěnu měl společnou s pánskými záchodky.
K domu s pečovatelskou službou, ve kterém bydlela Terezina babička, jsem trefil napoprvé. Po zmáčknutí zvonku se však nic nedělo. „Asi je někde na nákupech,“ konstatovala Jitka.
Snad nejkrásnější a nejkouzelnější svátky, co jsem tu zatím zažila, byly svátky vánoční. Trošku jsem se bála, že mi Santa a jeho sobi zkazí kouzlo našich Ježíškovských vánoc, ale bylo tomu právě naopak.
„Ty nebudeš vstávat?“ vlezla ke mně pod peřinu. „Ááá, koukám, že už tady někoho máš,“ dělala si srandu z mojí erekce.
Vrátenská hora zavřená. „Škoda, těšila jsem se, že se spolu zhulíme.“