Čtyřdenní výlet mezi jednotlivými českými vesnicemi a na závěr průchod soutěskou řeky Nery, která dala letošní Expedici název. O tom je dnešní report.
Start byl v nejznámější české vesnici v Rumunsku – ve Svaté Heleně, kam celou výpravu dovezl autobus. Tak trochu se předpokládalo, že někteří účastníci tento trip vzdají a zůstanou na základně v Eibentálu, ale nestalo se tak.
Kdo znal Svatou Helenu z minulých Expedic, byl velmi rozčarován – v jejím okolí vyrostlo 22 větrných elektráren, které krajině sebraly většinu romantiky. Navíc jsou poměrně hlučné.
Skupina se často dělila. Nejprve se odpojili ti, co si chtěli zajít ke skalní bráně zvané Kulhavá skála a k jeskyni Vranovec. Druhá možnost volby byla u odbočky k Turecké díře. Kdo neměl jeskyní dost, mohl ještě přímo ve vsi Gernik prozkoumat Filipovu díru. Většina účastníků během tohoto dne našlapala mezi 18 a 23 kilometry.
V Gerniku se spalo na zahradě za domem rodiny, která pro všechny nachystala jak večeři, tak snídani. Kdo měl odvahu, mohl si skočit na záchod za Zetor, k dispozici byla i koupelna, ve které hospodář uvařil vodu. Obzvlášť ti mladší si užili stolního tenisu v hospodě, jiní se pro změnu pověsili na wi-fi síť a poslali domů první zprávy.
Cestu z Gerniku do Rovenska nelemují zříceniny a rozhledny, přesto patří mezi nejkrásnější v Evropě. Panorama stíhá panorama, v každé kaluži žije zajímavý živočich, hřiby by zaplnily košík během několika minut, hned za Gernikem je několik stále fungujících mlýnů, přitom se stále pomalu stoupá, takže celkově získaná nadmořská výška se na GPS zastavila jen těsně pod devíti sty metry.
Nejvýše položená česká vesnice v Rumunsku však nebyla cílem druhého dne velkého výletu. Po hodinové pauze u krámku a dočerpání vody si turisté z Lípy ukrojili kus z túry plánované původně na den následující. Tábořiště vzniklo přímo u Nery za vesnicí Sopotu Nou. Plácek sice původně okupovali koně a krávy, ale majitelé dobytek na noc zavřeli do chlévů (aby ho ráno vypustili a tím táborníky donutili včas odejít). K večeři byl fazolový guláš, hygiena se odbyla v řece.
Královská etapa celé Expedice začala v pohodě, později se však přihnaly černé mraky a spustil se tříhodinový déšť, který zvýšil obtížnost cesty o dvě hvězdičky. Bylo těžké si užívat terasy, tunely, vápencové štíty, když se na všechny valily provazce vody, chodník klouzal, navíc padající kámen roztrhl jednomu ze starších studentů prst až na kost a bylo nutné zrychlit. Naštěstí se nezvedla voda natolik, aby se nedalo přebrodit na druhý břeh a pokračovat v plánované trase – ke kempu na říčce Bei.
K večeru začalo opět svítit slunce, účastníci postupně usychali a vracela se i dobrá nálada. V kempu navíc byla domluvena večeře v podobě pstruhů z místních sádek. Na kytaru se hrálo dlouho přes půlnoc a čekalo se na zážitky z rumunské nemocnice. Tato túra se v top ten vyhoupla na druhé místo nejen kvůli své délce (29 kilometrů).
Další ráno zhruba půlka účastníků zamířila dále na sever ke kaskádě vodopádů, jiní se vyvalovali na sluníčku nebo zkoušeli plavat v devět stupňů ledové vodě. Odpolední cesta zpět do civilizace vedla opět podél Nery, zahájilo ji několik tunelů, pokračovala po terasách vydlabaných vysoko nad hladinou řeky a končila nepříliš opravovaným lanovým mostem před vesnicí Sasca Romana.
