Šestnáctá Expedice Gymnázia Česká Lípa se rodila poměrně těžce. Uvažovalo se o návštěvě Krymu, reálně se jevila jako cíl Bosna, ale i ta se zdála některým rodičům nebezpečná. A také relativně drahá. Proto se nakonec jelo už potřetí do rumunského Banátu. Aby vše vyšlo co nejlevněji, spalo se pod stany či rovnou pod širým nebem. O dobrodružství tak nebyla nouze.
Už tradičně se vyrazilo hned druhý den po vysvědčení, letos v sobotu 28. června. Autobus byl plný do posledního místa a cesta do Eibentálu proběhla bez větších komplikací. Do jedné z šesti ryze českých vesnic vede nová asfaltka, ale rumunští soudruzi na ní leccos nedomysleli, takže prvním expedičním zážitkem byl přejezd mostku, který byl jen o málo širší než autobus. Řidič vyhnal všechny z vozu, most přejel, a teprve potom se mohlo pokračovat.
Do čtyř hodin odpoledne byla pauza, během níž si expedičníci mohli prohlédnout vesnici, hned poté se gymnazisté vydali na první výlet. Vyhlídka Známana leží více než 400 metrů nad Eibentálem a nabízí ideální zázemí pro první romantický večer. Opékaná miči či kuřata, zelenina, projížďky na koních, kochání se výhledy a pak usínání pod hvězdnatou oblohou za zvuku kytary. Byli tací, kteří něco takového ještě nikdy nezažili. Stejně jako probouzení se v ranní rose nebo s cvrčkem ve spacáku. Není divu, že nocleh na Známana skončil v celkovém top ten na třetím místě.
Další den se v deset hodin vyrazilo zpět na základnu U Medvěda, která patří Českolipanům Štěpánovi Slanému a Honzovi Dubnovi. Po krátké přestávce se nasedlo do autobusu a našlapaný program pokračoval. Jelo se k Dunaji, na jehož břehu se nasedlo do motorových lodí. Plulo se nejprve k ústím jeskyní. Vchod do Pestera Veterani je malý a nově u něj stojí kasa, ale do dómu komplexu na potoce Ponicova se dá v současnosti vplout zcela zdarma. Mimochodem při naší minulé návštěvě byla voda o několik metrů nižší a jeskyní se dalo procházet až k řece suchou nohou.
U jeskyní se lodě otočily a po proudu řeky zamířily Kazaňskými soutěskami pod největší rumunskou sochu zobrazující dáckého krále Decebala. Někdo si fotil zmije, které se sem stahují za vlhkem, jiný klášter, našel se čas i na odlovení keše.
Následoval vstup do jeskyně Ponicova ze břehu. V Čechách se vám těžko poštěstí, že se budete bez průvodce toulat mezi krápníky s čelovkou na hlavě. Třešničkou na dortu bylo svléknutí se a plutí tmou až k východu, do kterého před dvěma hodinami všichni nakukovali z lodí.
Zatímco se všichni kochali krasovou výzdobou, změnilo se počasí. Vítr a déšť nepotěšil především ty, kteří si už aktivně postavili stany, případně si nechali věci mimo budovy. Druhou rumunskou noc se tudíž dost improvizovalo – spalo se v hospodě či na terase před ní, vyzkoušel se i nocleh v mokrém stanu.
Byl to dobrý trénink na další dny …
Komentáře
Re: Expedice Nera 2014 (1. část)
9. Červenec 2014 - 8:04 | Otakar Válek
Opakované "...se vyrazilo" se (autorovi jinak poutavého textu) nepovedlo. Alespoň odtial´to tak vyzerá.
NahoruRe: Expedice Nera 2014 (1. část)
9. Červenec 2014 - 10:13 | Jan Tichý
To je fakt, zaráží to hned v prvním odstavci. "Vyrazilo se" je podobné vazbám typu "bylo provedeno X", "došlo k Y" apod., kde je záhadný podmět TO nebo ONO.
Možná je to stále ještě setrvačný důsledek minulého režimu bez osobní odpovědnosti, kdy nás krmili mlhavými informacemi typu "nepodařilo se splnit plán", "byla provedena kontrola", "došlo k překročení nákladů", "staly se chyby a omyly" apod. A (někteří) novináři i politici si dodnes myslí (oni by řekli: domnívají se), že tak musí vypadat úřední, oficiální čeština.
Denně přece čteme "došlo k dopravní nehodě" místo "na křižovatce se osobní auto srazilo s dodávkou"...
Věta má mít nejen přísudek, ale i KONKRÉTNÍ PODMĚT.
NahoruRe: Expedice Nera 2014 (1. část)
9. Červenec 2014 - 12:36 | Otakar Válek
Je pravda, že distancování se od obsahu sdělení pomocí tohoto neosobního spojení bylo nadužíváno v minulém režimu. Připomnělo mi to můj dávný rozhovor s místním občanem německého původu, jenž v době, kdy byla otázka poválečného odsunu tabu, mi na můj dotěrný dotaz, jak došlo k tomu, že zůstal v Boru, rozpačitě vyprávěl o tom, jak byli s maminkou naloženi na vlak směr Německo, kde v té době byla nepředstavitelná bída. Své kusé líčení odsunu zakončil slovy: "Na nádraží v Nymburku se uteklo". Příbuzní, kteří nenašli odvahu k útěku, při němž šlo o život, posléze zakotvili ve Švýcarsku. Jestli neumřeli, žijí tam v blahobytu dodnes.
NahoruRe: Expedice Nera 2014 (1. část)
9. Červenec 2014 - 12:00 | barta
Už několik let expedice popisuji stejně, má to budit dojem, jako bych tam nebyl :o)). Vím, že to není ono, ale nechci to psát v první osobě jednotného či množného čísla. Navíc to píšu v době příprav na tábor, kdy řeším deset dalších věcí.
NahoruRe: Expedice Nera 2014 (1. část)
10. Červenec 2014 - 10:31 | moldavit
Mluvil jsem s jedněmi z odsunu.Ty vozili dva dny v uzavřeném dobytčáku,než je vyhoidili za hranicemi
Nahoru