Dnes je 23. 11. 2024
svátek má Klement

Autor - Atila V.

Karel H. – 25. DEN (dopoledne)

5. Leden 2014 - 18:00 / Českolipané v tahu

Před usnutím jsem si říkal, že když se probudím hodně brzo, vypadnu z kempu dřív, než se škola probere. To se mi ale nepovedlo. Otevřel jsem oči a venku už řvaly děti a občas do toho zaječely i učitelky.

Karel H. – 24. DEN (večer a noc)

29. Prosinec 2013 - 17:53 / Českolipané v tahu

„Takže vy vyrazíte a my je začneme posílat dvacet minut po vás,“ oznámily mi učitelky. „Budete je tam nějak shromažďovat, určitě vám rádi pomůžou se strašením.“

Karel H. – 24. DEN (odpoledne)

22. Prosinec 2013 - 18:00 / Českolipané v tahu

Oběd si měly děti zařídit samy. Zase dostaly rozchod, čehož úči využily k tomu, že se zašily do zadní zahrádky hospody na náměstí. Nabídly mi sice, abych šel s nima, ale já jsem si chtěl nakoupit nějaký zásoby na další cestu.

Karel H. – 24. DEN (dopoledne)

15. Prosinec 2013 - 18:00 / Českolipané v tahu

Bolela mě z těch proleženejch postelí záda, takže k ránu už jsem víc hledal polohu, než spal. Ale cigáro na verandě bylo super. Zdola od koupaliště stoupala mlha, všude klid.

Karel H. – 23. DEN (večer)

1. Prosinec 2013 - 18:00 / Českolipané v tahu

„Chcete někam svézt?“ Ani jsem nestopoval, přesto mi zastavili dva kluci v ojetým volvu.

Karel H. – 22. DEN (večer) a 23. DEN (dopoledne)

17. Listopad 2013 - 18:00 / Českolipané v tahu

Makali jsme až do večera. Pak jsme dostali guláš a k mému překvapení se všichni sebrali a odjeli. Stavil se za mnou jen Štěpán. „Tak co, nerozmyslel sis to Rumunsko?“

Karel H. v Banátu a den třetí

15. Listopad 2013 - 16:47 / Českolipané v tahu

Že byl Karel H. v Banátu, to už víme. Jaký byl jeho třetí den?

Karel H. – 22. DEN (kolem poledne)

10. Listopad 2013 - 18:04 / Českolipané v tahu

Vymotal jsem si ruku, oblíkl se a vyšel na chodbu. „Asi kafe, co?“ zeptal se mě chlápek, kterýho jsem vůbec neznal, ale on určitě znal mě.

Karel H. – 22. DEN (ráno)

3. Listopad 2013 - 18:00 / Českolipané v tahu

Chtěl jsem se otočit, ale nešlo to. Celé tělo mi vězelo v nějakém skřipci, ruce jsem měl svázané. Nebo co? Vůbec jsem si nevybavoval, kde jsem a jak jsem se sem dostal. Snažil jsem se přetočit film pozpátku, ale poslední okamžik, který jsem si pamatoval, se odehrával někde na parketu.