Oběd si měly děti zařídit samy. Zase dostaly rozchod, čehož úči využily k tomu, že se zašily do zadní zahrádky hospody na náměstí. Nabídly mi sice, abych šel s nima, ale já jsem si chtěl nakoupit nějaký zásoby na další cestu.
Cigára, jídlo, pastu na zuby, novej kartáček, půl litru rumu, u mých známých Vietnamců několik originálních triček po stovce. Hlavně jsem sehnal mapu Lužickejch hor, takže už nebudu bloumat lesem nazdařbůh.
Na základnu jsem došel sám, abych si vychutnal ještě jedno kafe. Přišel si ke mně přisednout Franta, aby mi poděkoval, že jsem mu v noci kemp vohlídal.
Už naučenými frázemi jsem mu odříkal svou cestu, načež prohlásil, že by šel hned se mnou. Moc by toho ale neušel, i po kempu se pohyboval jenom na starý skládačce. Asi měl v prdeli kyčelní klouby. A taky dost kilo nadváhy.
Potom se vrátili žáčci. Zdravili mě, jak když jsme se od rána ještě neviděli. Někteří přidali i oslovení „pane vrahu“. I učitelky si objednaly kafe a hned zase na mě s prosíkem.
„Děti by chtěly noční hru a my vás asi budeme zase potřebovat,“ nechodily moc dlouho kolem horký kaše.
Franta se radši hned zdekoval, aby ho náhodou do svejch plánů nezatáhly taky.
„To jako že mám strašit?“
„No my bychom byly nejradši, kdybyste to tak nějak celý připravil.“
„Já? Copak jsem nějaký vedoucí na pionýrským táboře? Vůbec nevím, jak se taková noční bojová hra připravuje,“ bránil jsem, ale bylo mi jasný, že se z toho nevyvlíknu. „Máte aspoň nějakou představu?“
„Já bych to moc neřešila, prostě půjdou po nějaký cestě potmě. Budou se bát, i když je tam nebude nikdo strašit. Bude jim stačit ten pocit, že by je někdo postrašit mohl,“ vysvětlila mi ta vyšší.
Rozbalil jsem nově koupenou mapu. Stačil jediný pohled a bylo rozhodnuto. Ukrajinský hřbitov. Vedla k němu polní cesta za kempem, navíc na ní byla modrá turistická značka. Těžko se mohli někde ztratit. A hřbitov sám o sobě se mi zdál pro noční hru dobrým cílem.
„Neměli bychom se tam zajít aspoň podívat?“ navrhla jedna z učitelek, ale druhá ji hned zklidňovala: „Co blbneš, to vidíš na mapě, že není kde se ztratit.“
Ani mně se nikam moc chodit nechtělo. Dohodli jsme se, že až padne tma, já půjdu napřed a někde u hřbitova si sednu, tam na každé dítě aspoň jednou vybafnu, počkám, až přijdou všechny a zase je dovedu zpátky. Ony rozespalé děti vyvedou na začátek cesty za kempem a pokud možno po jednom je budou vysílat po cestě ke hřbitovu.
„Je jasno, bude měsíc, zase tak drsný to pro ně nebude,“ ubezpečovaly se, když jsem navrhl, jestli by jedna z nich neměla stát u cesty a kontrolovat, jestli jdou všechny děti správným směrem.
„Pane vrahu, nezahrajete si s náma fotbal?“ křičeli na mě kluci, když jsem si nesl nakoupené věci do chatky.
„Pane vrahu, nezahrajeme si zase Městečko Palermo?“ křičeli ti méně zdatní, když jsem šel kolem jejich hroudy u jedné z chatek.
Nakonec jsem si dal ten fotbálek. Sice jen tak, abych se moc neuhnal, ale přesto to byl můj první čutec po dobrých patnácti letech. Dokonce jsem dal i gól, když jsem se v pádu pokusil co největší silou napálit míč a on k překvapení všech přelétl přes půlku hřiště a propadl brankáři mezi rukama. Tak tuhle branku si budu pamatovat po celý zbytek života. Jinak jsem nepředvedl prakticky nic jinýho. Obehrávali mě, kdy se jim zlíbilo, utíkali mi a já byl nejlepší maximálně v přihrávkách do zámezí.
Ale žízeň jsem si udělal poctivou. Ani mi to pivo od cikána nepřišlo tak hrozný, jak říkal. Bohužel k jídlu měl jen zbytek párků od snídaně nebo slaninu z prasat krmených bukvicemi. Dal jsem si oboje.
Po večeři jsem se ještě nechal ukecat na partičku minigolfu bandoupuberťaček, ze kterých jsem byl ale dost nervózní, takže ani v tomto sportu jsem nepřesvědčil. Pak už jsem u dalšího pivka jen čekal na dostatečnou tmu. Učitelky mezi tím jedním okem hlídaly, druhým četly nějaký ženský magazíny. Občas si vyměnily četbou nabyté zkušenosti – například recept na mandlový likér nebo správně hygienicky provedený anální sex.
Čtyřicátý šestý díl je zde.
Čtyřicátý sedmý díl je zde.
Čtyřicátý osmý díl je zde.
Čtyřicátý devátý díl je zde.
Padesátý díl je zde.
Fanouškovská stránka na facebooku s bonusovými obrázky je zde.