29. Září 2010 - 15:35 /
Českolipané v tahu
Ve středu jsme absolvovaly zatím nejdelší výlet; zabral nám hned dva dny. Ráno jsme se stavily v Art centru, kde si Jana zatančila s místními „indiány“, zatočila káčou a flusačkou znehodnotila několik nafukovacích balonků. My neřidiči jsme ještě ochutnali místní pálenku a pak už byl nejvyšší čas vyrazit k Tirtagangga, pramenům jedné z balijských řek.
15. Září 2010 - 9:49 /
Českolipané v tahu
Už od rána prší, je zima a hnusně a snad ani tady na Bali by psa ven nevyhnal – a to je pes volně pobíhající na ulici součástí místního koloritu. I přes nepřízeň počasí se ale vydáváme do Kuty na surf.
1. Září 2010 - 16:51 /
Českolipané v tahu
Na dnešek jsme si naplánovaly výlet do chrámu Tirta Empul. Podívaly jsme se do mapy a Jana plánovanou cestu zhodnotila slovy: „Tam se z toho zvencneš, tam to bude samý rýžový políčko.“ Narážela na moje nadšení z každé terásky, ať už zatopené nebo zelenající se vzrostlou rýží, a z každého domorodce okopávajícího rostlinky.
25. Srpen 2010 - 8:29 /
Českolipané v tahu
Indonésané se s řízením vážně nemažou. Na jednu stranu jezdí ohleduplně a s maximální opatrností, na druhou stranu jim zase nedělá problémy nadjet si zácpu po chodníku. Že se na jedné motorce vezou rodiče plus jedno až dvě děti, které kolikrát za jízdy spí, to také není ojedinělý jev. Na internetu koluje bezpočet fotografií zachycujících, co všechno jsou lidé schopni na motorkách převážet.
11. Srpen 2010 - 9:06 /
Českolipané v tahu
Dnešním dnem slavím zahájení svého posledního náctiletého roku. Příští rok touhle dobou už nebudu nadšený rozjuchaný teenager, stane se ze mě vyjevená dvacítka, která bude mít naprosto neopodstatněné a neoprávněné deprese stran svého věku, protože se v její zvrácené choré mysli zrodí podezření, že teď už je opravdu dost stará a to tedy konec srandy.
4. Srpen 2010 - 9:50 /
Českolipané v tahu
Po dvoudenním cestování a víceméně probdělé noci na letišti v Jakartě jsme se konečně dostaly na hotel, kde mají postel a teplou sprchu, pláž je vzdálená jenom asi pět minut chůze, no prostě nádhera. Včera večer jsem upadla do komatu a vzbudila mě až ségra dnes ráno, když zařizovala snídani – tu nám za směšné peníze připraví každé ráno hotelový personál.
28. Červenec 2010 - 7:16 /
Českolipané v tahu
Minulou nos jsme strávily na letišti. Ihned po vybrání peněz – modrých, mimochodem, a je to nejspíš poprvé a naposledy, kdy jsme se ségrou vybíraly celý jeden milion! – se na nás vrhl nejpohotovější ze všech místních taxikářů a snažil se nás mermomocí přesvědčit, že nutně musíme do některého z hotelů a on že je ten jediný a pravý, kdo nás může odvézt. Navzdory veškerému vynaloženému úsilí ale neuspěl, o tom, kde dnes složíme hlavu, bylo rozhodnuto už dávno.
21. Červenec 2010 - 7:07 /
Českolipané v tahu
Moje sestra patří k tomu druhu lidí, u kterých si nikdy nemůžete být jistí. Naprosto vůbec ničím. Zejména pak tím, že bude dodržovat časový harmonogram, který si předtím sama dle vlastního uvážení a jistě i nejlepšího vědomí a svědomí sestaví. Tuhle stránku její komplikované osobnosti už jsme měli tu čest dobře poznat, a tak nás nikoho příliš nepřekvapilo, když den před odletem volala, že je ještě v práci, nestíhá a na domácí goodbye party nejspíš nedorazí.