Jiří Konrád (1. část) - Českolipský underground 26

Již v několika rozhovorech byla skloňována kapela Kyselé hrozny z Kamenického Šenova, někteří ji dokonce jmenovali jako tu skutečně původní, která přišla s bigbítem na Českolipsko. A tak mi to nedalo a do Šenova jsem se vypravil, abych se na náměstí v hospodě U Báby sešel s jedním z muzikantů – s Jiřím Konrádem.

(Materiál vzniká ve spolupráci s Magazínem Lípa, kde vychází s předstihem v tištěné podobě.)

Byl jsem na místě s předstihem, a tak jsem se zastavil v trafice, abych si koupil něco na čtení. Přebíral jsem, přebíral, až mi zrak padl na poslední Šenovské listy, oficiální noviny radnice. Bez většího zájmu jsem jimi zalistoval, abych na šestnácté stránce objevil poklad - článek Jana Svitáka s podtitulem Bigbít v Kamenickém Šenově. Díky tomu již s nepatrným předstihem před schůzkouvím, že Kyselé hrozny, původně anglicky Sour grapes, vznikly v roce 1968, ale už předtím v Šenově hrály Vrány - Crow Františka Svitáka (bratrance Jana Svitáka). Jméno Jiřího Konráda se v textu objevuje až v části, v níž Jan Sviták popisuje osmdesátá léta, kdy v kapele dochází k velké fluktuaci muzikantů, postupně se jich tam vystřídá dvacet. V této pasáži právě zmiňuje mou dnešní „oběť“, která do Kyselých hroznů přišla v patnácti letech a postupně se stala kmenovým bubeníkem.

„Co v patnácti, čtrnáct mi bylo, když jsem v roce 1970 do Hroznů přišel,“ prozradil mi chlap, kvůli kterému fanynky musely šílet. Jak jsem zjistil z dalších slov, s několika fanynkami se v průběhu let oženil a zase rozvedl. V tomto se od většiny bigbíťáků moc nelišil.

„V kamenickošenovské škole jsme měli svou kapelu The Saints. Když z Hroznů odešel bubeník Josef Matouš, navrhli mému staršímu bráchovi Karlovi, aby hrál s nimi. Já ho chodil pozorovat na zkoušky. Seděl jsem na piánu a koukal. Zkoušeli Deep Purple, brácha vůbec nevěděl, jak to zahrát, tak jsem to zkusil já. Brácha tak mohl zůstat u saxofonu.“

Bratr Karel Konrád

The Saints

Na začátku osmdesátých let se ještě dal hrát bigbít. Kyselé hrozny interpretovaly skladby Creedence Clearwater Revival, Led Zeppelin, Deep Purple či Rolling Stones, ale jak píše i Jan Sviták ve zmiňovaném článku, postupně to šlo s touhlemuzikouz kopce. Rockové zaměření kapely ustupovalo taneční hudbě. Hrálo se na dětských dnech, městských akcích, později i plesech a různých podobných zábavách.

„To bylo v dobách, kdy se nesedělo u televizí, na zábavy chodili lidi od patnácti do šedesáti let, hráli jsme klidně i lidovky. Prostě to, co zrovna chtěli slyšet,“ vzpomínal Jiří Konrád.

 „A co na festivaly, jezdili jste?“

„Pamatuji si na ten v  Lounech. Přijeli jsme tam a najednou slyšíme naprosto dokonale hrát Uriah Heep. Mysleli jsme si, že je to z magneťáku, ale to hráli chomutovští We (později donucení přejmenovat se na Víčka). Náš výkon byl asi průměrný,“ odpověděl na můj dotaz Jiří Konrád

Můžu jen závidět chomutovským kolegům, co materiálů je o Víčkách na netu. Fotografie, videa, texty, dokonce malá publikace a řada okopírovaných dokumentů. Ve zmíněné publikaci je dokonce připomenuta i Česká Lípa v kapitolce o úspěších skupiny. Cituji: "Její původní název byl The We a pod ním dosáhla celou řadu významných úspěchů. Můžeme do nich zahrnout prvenství ve výběru amatérských skupin na II. beatovém festivalu v Praze, druhé místo na II. severočeském beatovém festivalu v České Lípě, zařazení mezi 18 nejlepších skupin v ČSSR..."

We (Víčka)

Ale vraťme se ke Kyselým hroznům. V době příchodu Jiřího Konráda hrály v následujícím složení: kapelník, kytara, zpěv – František Sviták, basa – Jan Sviták, klávesy – Jan Houferák, bicí – Jiří Konrád a saxofon s klarinetem – Karel Konrád. Později odešel František Sviták hrát k již několikrát zmíněnému Rudolfu Neradovi a kapelníkem se stal Jan Sviták. Na kytaru hrál Stanislav Plíhal z České Kamenice.

V době normalizace hráli pod klubem Lustrů, domácí scénu měli v místní sokolovně, město jim dokonce zakoupilo aparaturu. Sice měli stejné problémy jako kapely v České Lípě, ale přece jen nebyli tolik na očích. U přehrávek se často šest písniček rozepisovalo na třicet. I Jiří Konrád „s láskou“ vzpomíná na kulturní dispečerku Flanderkovou. „Ta si užívala hlavně Vlastu Krále, který s námi také nějaký čas hrával.“

Jan Sviták k tomu v Listech píše toto: "Jednou se stalo, že skladbu Led Zeppelin jsme vydávali za skladbu podivného muzikanta Deana Reeda, který emigroval z USA do NDR. Měli jsme štěstí, že Ivanka Svitáková i Jirka Konrád psali velmi dobré texty a my jsme mohli některé cizí skladby zahrát a zazpívat s českým textem. Švindlovalo se v té době všelijak, písně tehdejších nežádoucích kapel se překryly označením jiné, tehdy dejme tomu populární „popíkové“ kapely, jen abychom přehrávky získali a mohli pokračovat ve veřejné produkci. Měli jsme i vlastní tvorbu, ale nutno říci, že časem jsme kriticky přiznali, že až tak dobrá není.“

--

Jiří Konrád (1955), bubeník v kapelách The Saints, Kyselé hrozny, Dr. Music a Causa rock.