The beat goes on - 2. (Českolipský underground 37)

Dnešní díl Českolipského undergroundu je dokončením sumarizace působení The Strawberry Sellers Group na hudební scéně šedesátých let, kterou jsme provedli s Petrem Königem.

V pátek 13. září 1968 se The Strawberry Sellers Group účastnili úspěšného vystoupení na zábavě ve Slovanském domě v Děčíně, kde řádně rozhodili zdejší mládež.

Do nové koncertní sezóny vstoupili s novým sólovým kytaristou Slávkem Doležalem a výborným bubeníkem Otou Korolusem, jinak složení kapely zůstalo stejné. Děčínské obecenstvo mimo jiné překvapili svým originálním oblečením ve stylu LP Sgt. Pepper's od The Beatles (1967). Velký aplaus sklidili po zahrání skladby „Baby Come Back“ od americké skupiny The Eguals.¹⁾

Ota Korolus

V pátek 1. listopadu 1968 se zúčastnili beatového festivalu „Beat cup 1968“ v divadle Julia Fučíka v Jablonci nad Nisou. Festival vyhráli, pravděpodobně před domácí kapelou Syncom a libereckými Black Birds, když jejich vlastní skladba „Ve stínu kalicha“ získala cenu nejlepší písně. ²⁾

V následujícím roce už pořádali coby domácí kapela od pátku 30. května do neděle 1. června první beatový festival v Jiráskově divadle v České Lípě.

Na třech festivalových koncertech vystoupilo celkem patnáct skupin. Domácí kapela nastoupila s nervozitou favorita. Její výkon byl navíc poznamenán nedávnými změnami v obsazení a vývojovou krizí, kterou právě procházeli. Stylově vyhraněné zaměření na Rhythm & Blues nepůsobilo dojmem jasné koncepce, která by vycházela z vnitřního přesvědčení členů kapely. Nejisté provedení, špatnou práci s dynamikou i trochu chaotickými úpravami skladeb nemohla zachránit ani zjevná muzikantská zkušenost.

Z nových neznámých skupin vynikly zvláště The We z Chomutova a The Monsters of The 20th Century z Loun. Úroveň ostatních skupin nevybočovala z mezí průměru, zajímavě ještě působily domácí Vagon Reconstrucion Group, Condor z Ústí nad Labem a Sour Grapes z Kamenického Šenova.

Na prvním místě se umístila kapela Atlantic, která se představila s dynamickou gradací, moderně a stylově čistě orientovanou na avantgardní blues. Nápaditá a funkční aranžmá překvapila svou barvitostí a dodala kapele výrazný, osobitý sound.

Druhé místo získala kapela The We, stylově orientovaná na moderní R&B, ve kterém dobře uplatnila i vlastní skladby (Bufeťácké blues, Sobota poslední noc). Převzaté skladby pak podávala ve svém osobitém stylu (J. Mayall, Cream). ^{2) a 3)}

Třetí místo obsadila kapela The Monsters of 20th Century. Zcela v duchu svého jména vytvořili démonickou Arthur Brownovskou atmosféru. Neformální, závěrečné hodnocení festivalu, proběhlo v klubové vinárně „U kalicha“. Byl to v podstatě beatový klub v nejlepším slova smyslu: vlastnoručně postavený fanoušky a členy kapely, s atmosférou, ve které se každý návštěvník cítil jako doma. ⁴⁾

Petr König dodal: „Pro tento festival jsme v Bohem Clubu namalovali domácí kapele velký panel s názvem kapely. Ovšem i po letech mám pocit, že na festivalu tehdy zklamalo domácí obecenstvo. Především svou vyloženou chladností, se kterou byly přijaty umělecky hodnotné výkony některých špičkových kapel festivalu. Bohužel, tehdy ještě fanoušci nebyli zvyklí poslouchat tuto hudbu z koncertního pódia a posuzovali ji měřítkem nedělních tanečních zábav.“

Počátkem sedmdesátých let, vlivem nové politické koncepce, kapela postupně ztrácela své zázemí v klubu LUXOR. Klub čím dál více stagnoval a nový zřizovatel (SSM) o další činnost ztratil zájem. Nakonec byl Luxor zcela uzavřen.

Kapela se postupně rozpadala, někteří členové hledali své uplatnění v jiných formacích nebo se nadále snažili působit jako sóloví muzikanti. Nesmí se také zapomínat na technické a nástrojové vybavení kapely. Nejen, že nebylo dostupné, ale vyžadovalo poměrně vysoké finanční investice. Aparatura navíc byla pořizována v případě kapely z prostředků provozovatele klubu.

Společně jsme se nedopátrali nahrávek jejich vlastních písní (Ve stínu kalicha a Překupníci jahod), které ještě stačili v roce 1968 pořídit v nahrávacím studiu regionálního vysílání rozhlasu v Ústí nad Labem. Jak já, tak Petr jsme se pokoušeli je sehnat přes známé v Ústí, ale bezúspěšně.

Poslední soukromá nahrávka pořízená na kotoučovém magnetofonu v klubu Luxor zmizela nenávratně minulý rok v pozůstalosti Ládi „Dědka“ Hlaváčka.

Při skládání těchto dílů jsme vycházeli z materiálů poskytnutých Petrem Königem, Pavlem Žalmanem, Edou Stahlem, Milanem Andělem, Ivanem Matějíčkem, Karlem Sekyrou, Borisem Čeredovem, Ivanem Köhlerem, Pavlem Krausem, Standou Holubem, Dušanem Výbochem.

Milan Anděl, 5. října 1968

Petr Matějíček a Pavel Půhoný

Tři hvězdy českolipského bigbítu 60. let - Žalman, Anděl a Půhoný

¹⁾ Českolipský beat zazářil, výstřižek z regionálních novin- Ivan Matějíček

²⁾ Pět let THE WE, Pop Music Expres, listopad 1968

³⁾ Beatový maratón v Music f clubu – Hyž, Pop Music Expres, srpen 1968

⁴⁾ 1. beatový festival Č. Lípa 30.5 – 1.6., Miloslav J. Langer, Pop Music Expres, srpen 1969