Karel H. – 7. DEN – dopoledne

Dá se Karel na ornitologii? Setkání s motorkáři i hrdinou Sovětského svazu. Jaký je rozdíl mezi vývržkem a výkalem? Děvín, Stohánek a Hamr, tam nás příběh zavede.

„Hej, hej, jste živej?“

V mžiku jsem byl probuzenej. Srdce mi bušilo o závod a nade mnou stál chlap v maskáčích. Byla ještě tma.

„Myslel jsem, že jste mrvej. Sedíte tady opřenej o strom, hlavu nakřivo.“

„Já, já, usnul jsem, byl jsem utahanej,“ soukal jsem ze sebe. „Hrozně jsem se vás lekl. Jsem na čundru, vy taky?“

„Ne, já jsem sem přišel nahrávat hlasy ptáků.“ Ukázal mi parabolu, se kterou vypadal jak montér od UPC.

„To jste tady měl bejt večer, to tady hulákali, že jsem se až bál.“

„Tak se omlouvám, že jsem vás vzbudil,“ řekl a prolezl dírou v hradbách mezi buky.

To je teda fajn, probudí mě, nepokecá, teď abych se ještě bál, že mu ty ptáky vyplaším. Rozhlížel jsem se kolem sebe, jestli Věra přece jen nedorazila a nespí někde poblíž. A to je taky dobračka. Nejdřív škemrá, abych s ní ještě vydržel, a pak mě nechá spát samotnýho na hradě, kde není jediná místnost, do který bych se mohl schovat. Přemýšlel jsem, kolik může bejt hodin. Maximálně šest, spíš pět. Bylo jasný, že už znova neusnu, takže jsem se sbalil, dal si cigáro na opačným konci hradu a sešel dolů do sedla. Tady jsem to dobře znal, několikrát jsme dělali v šachtách rozvody elektriky a hlavně jsme kolem chodili na houby. Vyhnul jsem se Hamru a zamířil ke křižovatce, kde se komunisti zbavili hrdiny Sovětskýho svazu Sochora. Někdo říká, že to byla nehoda, ale většina místních si myslí, že toho moc věděl a bouračka byla fingovaná. K jeho památníku jsem se dostal už za světla. Dost mě mrzelo, že jsem sem došel ráno, protože kousek odsud je Stohánek a na něm stará poustevna. Suchá, super k přespání za deště. Neuměl jsem si ale představit, co bych tam dělal celej den.

Přesto jsem na Stohánek vylezl, prostě proto, abych jenom nechodil sem a tam. Posadil jsem se na nejvyšší bod a čuměl chvíli na Dlouhý kámen, chvíli na Velký jelení. Ani na jednom z těch kopců jsem nikdy nebyl. Bylo na čase to změnit!

Jenže když jsem slejzal, potkal jsem se zase s tím lovcem ptačích hlasů.

„Jé, my na sebe máme štěstí,“ pronesl a usmál se na mě. Parabolu u sebe neměl.

„To teda jo,“ nezmoh jsem se na jinou odpověď.

„Neviděl jste nahoře nějaký vývržky?“

„Vývržky? Co to je? Jen bordel, co v poustevně zanechali nějaký debilové.“

„No jo, nemůžou si odnést odpadky s sebou, co? Vývržky jsou to, co vyvrhnou sovy.“

„Jako bobky?“ nechtěl jsem říct první slovo, které mě napadlo.

„Ne, tohle vyvrhují zobákem. Zbytky potravy. Výkaly mají normální jako ostatní ptáci. V tomhle jsou chlupy, zbytky kostí.“

„Tak po takových věcech fakt nekoukám,“ řekl jsem, ale nedalo mi to a vrátil jsem se s ním zpátky nahoru. Chvíli jsme chodili po vršku, až se mi podařilo najít něco, co připomínalo vyschlý hovno. Zvedl jsem to klackem a donesl mu to. Chytil to do ruky a měl nepokrytě radost, že mě může poučit.

„Tak tohle je asi od puštíka. Je v tom všechno možný. Kus čelisti, nějaká končetina z ptáka,“ prohraboval se tím. „Jo, asi jste nepotkal tu holku, co?“

„Jakou holku?“

„Když jste z Děvína odešel, našel jsem pod hradbama mladou holku. Vylekal jsem ji jako vás, začala ječet, ale pak se uklidnila a ptala se na vás. Prý vás našla spícího a chtěla vás za něco vytrestat, tak šla spát o kus dál, abyste si užil samotu.“

„To je pipina blbá! Řekla, kam půjde?“

„Řekl jsem jí o vás. Pak se mě ptala na jezero a vypadalo to, že  plánuje se vykoupat.“

„Kolik je hodin?“ zeptal jsem se ho a dal najevo, že mě už přednáška o ptačích bobcích moc nebere.

„Půl devátý. Když chvíli počkáte, tak vás do Hamru vezmu. Mám dole auto.“

Ještě chvíli jsme hledali, já trochu nervózně, ale docela mě to bavilo. Udělal jsem mu radost ještě pírkem, a nad ním jsem dostal pro změnu lekci o skládání jeho jednotlivých částí, aby ta sova lítala potichu. Pak jsme konečně slezli a nasedli do starýho formana. Vyhodil mě u vstupu do kempu.

Zahlídl jsem ji hned, jak jsem zaplatil dvacku za vstup. Ležela úplně na kraji pláže a samozřejmě neměla vršek plavek. Tak to teda ne, sice tam bylo jenom pár lidí, ale přesto jsem si nedokázal představit, jak si to k ní přihasím s batohem na zádech a budu se k ní znát. Navíc jsem nevěděl, jak bude reagovat. Je dost trhlá, začne řvát, že ji obtěžuju, a  vyvedou mě.

Zamířil jsem rovnou ke stánku. Vzal jsem si čtyři tatranky, pivo a sedl si tak, abych na ni dobře viděl. Po očku jsem ji sledoval, pokuřoval, popíjel a dopisoval si deník. Už to zase potřeboval, od Sedmihorek jsem na něj nesáh.

Občas se převalila, nevypadala, že bych jí chyběl. Trochu mě srali dva motorkáři, kteří se rozvalili kousek od ní, určitě s plánem do ní dělat. Ty vole, Karle, ty žárlíš, přistihnul jsem se. Jen jsem nevěděl, jestli žárlím jako otec nebo zhrzenej milenec. Kurva, jako obojí. Mám já tohle zapotřebí? Přemýšlel jsem, jestli neodejdu, ale pak jsem si řekl, že bysme se měli aspoň rozloučit.

Samozřejmě do ní ti šmejdi začali dělat. Aspoň že si nandala podprdu, když přišli. Chvíli se bavili, pak ukázala směrem ke mně a něco jim vysvětlovala. No já snad dostanu ještě do držky, nána pitomá. Ti dva se zvedli a zamířili ke mně. Tvářili se jak Dennis Hopper a Peter Fonda v Bezstarostný jízdě. Doufal jsem, že nebudou tak zhulený.

„Nazdar, prej si s tebou máme něco dát, že Věra za chvíli příjde,“ řekl ten míň vystajlovanej a sedl obkročmo na židli.

„To je tvoje holka nebo vnučka?“ šel ten druhý přímo na věc.

„Já ti ani nevím,“ nechal jsem si čas na rozmyšlenou. „Počkej na ni, ona má větší přehled. Chvíli se ke mně chová jak k fotrovi, chvíli mě sere jako stará.“

„Od starý jsi prej zdrhnul a jen tak se touláš krajem.“

„Nečekal jsem, že to vykládá na potkání. Zdrh jsem prostě od všeho, manželka nebyla to hlavní. Sralo mě už všechno. Práce, děti, život, jakej jsem ved, to monotónní každodenní vstávání a přicházení z kolbenky.“

„Říkal mi ten ornitolog na Děvíně, že jsi vstával dost brzo,“ dosedla k nám Věra a já přestal pásky zajímat.

Když jí začalo připadat, že už to s důvěrností přeháněj, přisedla si ke mně a opřela si hlavu o moje rameno. Dala jim tak najevo, jak jsou rozdaný karty.  

Desátý díl je zde.

Jedenáctý díl je zde.

Dvanáctý díl je zde.

Třináctý díl je zde.

Fanouškovská stránka na facebooku s bonusovými obrázky je zde.