Karel H. – 1. DEN

Nikdy jsem si deník nepsal, takže nevím, kde začít. Jsem sám v lese. Skvělý místo pro první večer, kousek od Hradčan. Mám nad sebou dost velký převis na to, aby na mě nepršelo, kdyby začalo.

Tereze jsem řekl, že půjdu do práce pozdějc, ať mě nebudí, ale jen co vypadla, vytáhl jsem z postele svůj starý batoh. Nechci toho tahat moc, od všeho oblečení tak dva kousky, trochu víc triček a slipů. Žádnou elektroniku, jen mobil, a ten po vybití zahodím. Dvě lžíce, ešus, nůž, spacák, hliníkovou karimatku, nějakou hygienu, obyčejný mejdlo. Na prášky seru, stejně mi nic není, vysokej tlak je dobrej jen k tomu, aby farmaceutický firmy měly z čeho žít. Dvě propisky a pět sešitů, co jsem je kdysi koupil ve  slevě.

A hlavně peníze. Nechci žít jako bezďák, je mi jasný, že občas se budu potřebovat někde vykoupat, budu chtít někde přespat pod střechou, těžko si něco ulovím a taky budu mít tu a tam chuť na pivo a na cigárko. Tereza ví hovno o tom, kolik mám na kontě. Na to její jsem jí posílal dost. Sám jsem si šetřil, stačilo mi pár stovek na tejden, na pivo a na cigára. Deset piv a dvě krabičky cigár, to byla moje tejdenní spotřeba. Dneska jsem už trochu nad plánovaným limitem, ale to je z té euforie.

V práci jsem taky nic neřek, nevěděl jsem do poslední chvíle, jestli si to nerozmyslím. Prostě nepřijdu, pár dnů se nezblázněj a pak už to bude stejně jedno. V životě jsem neměl áčko, tak to na mě konečně přišlo.

Přemýšlel jsem, jestli se nesvezu vlakem, ale pak jsem si řek, že budu šetřit od prvního dne. Přešel jsem celou Lípu a naštěstí nepotkal nikoho známýho, abych mu musel vysvětlovat, kam se ve středu po ránu hrnu s batohem na zádech. Bavilo mě sledovat, jak všichni makaj, prodavačky, úřednice, taxikáři. Ale já už se namakal dost, dvacet pět let života furt jedno kolo. A předtím taky, škola, gympl, práce, práce, vojna, práce. Mezitím nějaký Vánoce, dovolená. A doma prd – manželka mě už sotva pozdraví, děti ani to ne. Jsem pro ně jen kasička. I těch deset piv tejdně mi občas vyčetli. Prej kdo se o mě bude starat, až mi vodejdou játra.

Nikdo se o mě nemusí starat.

Šel jsem na výpadovku na Prahu a stoupnul si pod značku, která tam zakazuje chodit pěším. Ty vole, dvacet let jsem nestopoval. Dalo mi to trochu fušku, ztratit soudnost a po tolika letech poníženě zvednout palec.

První auto nic, druhý auto nic a třetí jo. Vypadalo to, že vůbec nezabrzdí, ale pak na to dupnul. Čekal jsem, že tam budu stát půl dne a pak mě vezme nějakej bejvalej kolega, pro kterýho si budu muset vymyslet historku. Ale byl to mladej kluk, co mohl mít řidičák nejdýl měsíc.

„Kam chceš vzít?“ zeptal se světácky.

Chtěl jsem ho poslat do prdele s tykáním, ale spolknul jsem to a řekl, že jedu do Jestřebí.

„Na čundr?“

„Jo, na čundr. Trochu dáchnout od práce.“

Vystoupil jsem naproti Rychtě a pak šel po silnici do Provodína. Byl čas na první pivko. Normálně si ho zásadně dávám až po šestý hodině večer, ale chtěl jsem trochu oslavit svůj útěk. Společnost mi dělalo pár chlápků v montérkách, co si odskočili na oběd, ale já se zakoukal do nějakýho debilního italskýho filmu a nakonec místo jednoho piva dal rovnou tři. Ty vole, uteču z obýváku, abych pak čuměl na stejný píčoviny jako doma. Fakt bylo na čase dát si voraz. Byl jsem tak mimo, že jsem se dokonce ptal, kolik stojí v Dřevěnce nocleh. Prej minimálně tři stovky. Tak to až bude velká zima. Dnes rozhodně přespím venku.

Z Dřevěnky jsem šel k Psím kostelům. Nikdy jsem v nich nebyl, ale podle internetu mělo jít o několik jeskyní, kde se dá přespat. Tak takovýhle místo jsem si pro začátek představoval. Jen jsem tam přišel moc brzo. Prostor fakt super, ale nevěděl jsem, co bych tam sám dělal tři hodiny do setmění. Tak jsem šel ještě kus dál až sem. Kouknul jsem se z vyhlídky na letiště a pak si udělal první bivak.

Zápasil jsem s potřebou zapnout mobil, ale pak si řekl, že nechám Terezu ještě chvíli vycukat. Snad nesplaší policajty hned první večer. Ozvu se ráno. Teď jdu spát, začíná bejt tma, já si nevzal baterku a oheň rozdělávat nechci. Je dost sucho.

První díl je zde.

Druhý díl je zde.

Fanouškovská stránka na facebooku s bonusovými obrázky je zde.