V předvolebních úvahách dnes převažuje paušální kritika politiků, jako by patřili k nějakému jinému živočišnému druhu. Připojím zde několik polemických poznámek k postojům „dolních 8,4 milionů“ voličů.
Nad předvolební anketou Deníku z 9. září se mi totiž vtíravě vybavil klasický Churchillův bonmot, že nejtvrdším argumentem proti demokracii je setkání s voličem.
Politika mě vůbec nezajímá?
V. D., Česká Lípa: I přesto, že jsem už plnoletá, k volbám se nechystám, neboť se nezajímám o politiku. Ani nevím, kdo a které strany vlastně budou kandidovat.
L. S., Nové Město pod Smrkem: K volbám vůbec nechodím. A už vůbec nebudu volit nikoho z této vlády, navíc politice moc nerozumím.
Dávné boje za všeobecné volební právo (a následně za rovnoprávnost taky pro ženy) byly pro tyto dámy zbytečné... Ta druhá moc nerozumí ani sobě: vůbec nechodím – nebo: nebudu volit tuto vládu (copak ale nevolíme úplně jinou vládu)?
Patří většina politiků za mříže?
Z. Š., Liberec: U nás v pečovatelském domě většinou volíme. Koho ale budu konkrétně volit, to ještě nevím. Politikům nevěřím, většina z nich patří za mříže.
Vždycky znova mě udiví nespravedlivá generalizace kolektivní viny. Ta paní samozřejmě většinu politiků vůbec nezná, a přesto je šmahem odsoudí. Krádeže zaměstnanců ve vlastní firmě, melouchy bez dokladu, nedodržování dopravních předpisů apod., když se zrovna nikdo nedívá – to všechno je neblahé dědictví minulého režimu. Kdo nekrade, okrádá rodinu... A přesto: patří snad většina voličů za mříže?
Nechci podporovat velké strany?
J. H., Hajniště: K volbám půjdu, ale nevím, jaká je teď nabídka. Dokud bude v menu Česká pirátská strana, tak budu určitě volit tu. Nechci podporovat velké strany.
Volit „malé“ strany je dvojznačné: Hrozí riziko, že z neznámé strany se nakonec vyklube něco úplně jiného, než za co se strana vydává. Odstrašující příklady známe. Pokud se strana do parlamentu neprobojuje, voličské hlasy propadnou – a v konečném součtu paradoxně přispějí k lepšímu výsledku úspěšnějších stran, kterým se propadlé hlasy rozpočítají.
Je-li pro vás ale strana věrohodná, můžete jí i při neúspěchu přispět formou státního příspěvku: Politická strana, která ve volbách do Poslanecké sněmovny získá alespoň 1,5 %, dostane každý rok příspěvek na úhradu volebních nákladů ve výši 100 Kč za každý získaný hlas. Volební strana, která získala v posledních volbách do sněmovny 3 % hlasů, dostává roční stálý příspěvek na činnost 6 000 000 Kč. Za každých dalších i započatých 0,1 % hlasů obdrží 200 000 Kč, při dosažení 5 % hlasů se roční příspěvek 10 000 000 Kč už nezvyšuje. Strana bez peněz nemá valnou perspektivu. „Vaše“ strana může být tentokrát neúspěšná, váš hlas ale (možná, viz stanovené hranice) zlepší její vyhlídky do budoucna.
Nemám koho volit, proto volím komunisty?
J. V., Jablonec nad Nisou: Není koho volit, takže volit nepůjdu…? A když půjdu, volím komunisty.
Tahle zneužívaná fráze vůbec nic nevypovídá o volebních stranách, je to jen povrchní pohled. V Libereckém kraji kandiduje 18 stran a hnutí, většina postavila 17 kandidátů. Ta paní by docela jistě nevyjmenovala ani zúčastněné strany, neuměla by porovnat, v čem se jejich programy liší – a už vůbec nezná skoro 300 kandidátů natolik, aby je mohla takto odmítnout. Slabost pro komunisty nechám bez komentáře.
Chtělo by to změnu režimu?
M. G., Kunratice u Frýdlantu: K volbám půjdu, jsem už rozhodnutý, koho budu volit. Bude to nová strana Úsvit. Chci změnu, nelíbí se mi tento systém.
Jako by volič nic nevěděl o varovných zkušenostech XX. století. Populističtí vůdci rozehnali „parlamentní žvanírny“ protože znali ten jediný recept na vybudování zářivé budoucnosti, a demokracii k tomu nakonec nepotřebovali...
Po desítkách totalitních let konečně u nás fungují všechny ústavní instituce demokratického státu i svobodné volby – vzpomenete si ještě na rok 1990? V každé oblasti je co vylepšovat, tak už to v lidských záležitostech bývá. Řešením je ale masarykovská drobná každodenní práce každého z nás na tom úseku, který může ovlivnit. Všechno zbořit, vrátit se o čtvrt století zpátky a začínat znova od pomyslné nuly? To není moudré řešení. Nevěřím těm, kteří to vykřikují.
Víte, jak „vaše“ strana vybrala své kandidáty?
Neprůhledný výběr kandidátů nepřispívá k důvěryhodnosti strany. O problému jsem psal už před pěti lety:
Pro inspiraci jsem znovu otevřel brožuru „Jak si terezínští heftlinkové představovali, že bude vypadat československé státní zřízení“. Její obsah se formoval při debatách „za dlouhých, tmavých večerů a nocí... Snažili jsme se vymudrovat nejkrásnější státní zřízení, které by zaručilo, že správu státu... povedou jen lidé, kteří mají bystré hlavy, dobrá srdce a čisté ruce.“ Dvacetistránková brožura například uvádí sedm požadavků pro kandidáty do senátu ČSR: doporučení starosty obce a deseti spoluobčanů – podrobný životopis – politický program – znalost dvou cizích jazyků – odborná a všeobecná zkouška vědomostí – IQ na úrovni horních 5 % populace – lékařské vysvědčení internisty, respektive neurologa. (http://www.i-noviny.cz/terezin-lisabon-a-eurovolby-21851#.UlaIz0pIu_4)
Není v tom inspirace pro politické strany? Proč nezveřejní způsob výběru svých kandidátů, který by zaručoval jejich odbornost a morální integritu? Vnitrostranické hlasování samo o sobě k tomu nestačí.
Nikdo mi důchod nezvýší?
P. P., Česká Lípa: Já volit nechodím, neboť vím, že důchod mi nikdo nezvýší. Šanci mají spíše mladí, kteří se situací, která tady je, dokáží něco udělat. Stejně je to všechno jedna banda.
Názorný příklad neinformovanosti: Důchody se nyní podle zákona zvyšují vždy od počátku roku o třetinu růstu reálných mezd, a procentní část penze o třetinu růstu cen. Například můj důchod se od roku 2002 postupně zvýšil o několik tisíc. Není ostatně uvedené hledisko sobecké? Copak ten pán nemá děti a vnoučata, jejichž budoucnost by mohl odpovědnou volbou ovlivnit?
Na mém hlasu vůbec nezáleží?
Často něco podobného slyšíme, ale nemusí to být vždycky pravda. MF DNES popsala 9. října hned dva příklady: Před třemi lety v rakouské spolkové zemi získala strana Burgenland na chlup přesně potřebná 4 %, záleželo tedy na každém jednotlivém hlasu. A naopak, v Německu před šesti lety scházel jiné straně jediný hlas k postupu do zemského sněmu! Mlhavě si vzpomínám, že i jeden z našich senátorů byl kdysi zvolen převahou několika hlasů.
Dvě odpovědné voličky nakonec
Abych citovanou anketu nezkreslil: ozvaly se i hlasy, které Churchillův výrok nepotvrzují.
D. K., Lučany nad Nisou: Určitě půjdu volit. Zatím nemám jasno, ale stoprocentně vím, že můj hlas nedostane nikdo z levice.
J. V., Chrastava: Tak nějak definitivně jasno ještě nemám. Volit by měl ale každý, tedy určitě k volbám půjdu. Nejradši bych volila střed… Červená je vždycky stop, oranžová buď připraven, na zelenou…
Mnozí z nás se aspoň opožděně zamýšlejí nad důsledky nepovedených prezidentských voleb, možná i někteří z těch, kteří si prezidenta s nadšením zvolili. Někteří čtenáři se mnou jistě nebudou ve všem souhlasit. Pokud se mi ale podaří aspoň pár lidí vyprovokovat k aktivnímu občanskému postoji, budu rád. Tak na shledanou u voleb.
Komentáře