Marie Bořková: Byly doby, kdy jsem žila ze dne na den

Za komunisty jsem si k rozhovoru vybral neokoukanou tvář českolipské politiky, Marii Bořkovou. V mnoha věcech jsme se neshodli, přesto mi trpělivě odpovídala na mé otázky. KSČM hrála v Lípě roli tichého podporovatele koalice a nebrání se zodpovědnosti za uplynulé období. 

Jak se to sešlo, že jste se dostala tak vysoko na kandidátce komunistů? Hned za jasného lídra a bývalou poslankyni.

Tuto otázku byste měl spíše položit předsedům základních organizací, kteří mě navrhli. Z mého pohledu je to snad proto, že se nespokojím s daným a nebojím se nahlas ptát: proč je to tak a co lze udělat proto, aby to bylo jiné a třeba i lepší.

Můžete být konkrétnější? Nevím, co si mám za tímto prohlášením představit?

Myslím tím vztahy mezi lidmi obecně, vztahy občanů k svému městu, vztah města ke svým občanům, ale i rozumné a uvážlivé vynakládání finančních prostředků.

Přiznám se, že mám v sobě jakýsi rozpor a moc se s ním netajím. Řadu komunistů považuji za slušné lidi, ale komunistickou stranu považuji za krajně neslušnou. Jak a kdy jste se stala komunistkou vy?

Na rozdíl od Vás nepovažuji komunistickou stranu za neslušnou, ale za jedinou, která nazývá různé nepravosti, které se dějí, pravdivými jmény.

Vyrůstala jsem s tátou, který byl komunistou celý život, a nepoznala jsem poctivějšího člověka. Věřil, že pracovitostí a slušností jeden k druhému dosáhneme lepší budoucnosti. Tehdy jsem ještě plně nechápala, jak to konkrétně myslí a s přibývajícími roky a situací, která se od roku 1989 stále zhoršuje, už to cítím stejně jako on. Členkou KSČM jsem se stala z vlastního rozhodnutí dne 1. 11. 2012.

Můžete být opět konkrétní? Zajímala by mě nějaká konkrétní nepravost, a jak se k ní staví jiné strany a jak právě KSČM.

Divoká privatizace jako chlouba ODS - dle KSČM rozkradení majetku České republiky. Podvodné a právně nezvládnuté exekuce, které připustily vládnoucí koalice – KSČM několikrát marně předkládala zpřísnění podmínek pro exekutory, aby zabránila okrádání nevinných lidí. Církevní restituce, které prošly pomocí hlasování odsouzeného koaličního poslance, KSČM nesouhlasila a nazvala jejich přijetí podvodem na obyvatele České republiky. A z nejnovější doby: sankce proti Ruské federaci uplatňované současnou koaliční vládou, které jsou, dle názoru KSČM, naprosto neúčinné a poškozují naši ekonomiku. A to je jen pár případů.

A nebyla to právě komunistická strana, která ukradla majetek církvím, podnikatelům a nakonec i obyčejným živnostníkům a rolníkům? Nebýt této krádeže, nemusela být nikdy tak rozsáhlá privatizace.

Majetek byl církvím na území Československa odebírán v několika vlnách, za josefínských reforem, za pozemkové reformy za první Československé republiky, po 2. světové válce - po Únoru 1948. Civilní restituenti právem kritizují, že církevní restituce probíhají za úplně jiných podmínek než ty jejich. Ráda bych viděla, a nejsem jistě sama, seznam všech položek, na které se církevní restituce vztahují, z něhož lze vyčíst způsob a výši ocenění i přesná vlastnická práva. Názor můj, stejně jako většiny občanů České republiky, na církevní restituce se nemění - byly v Parlamentu ČR prohlasovány nečestně a jsou nespravedlivé. Vrácení majetku, který byl znárodněn obyčejným živnostníkům a rolníkům považuji za správné.

Už dost odbočujeme od tématu voleb, ale shodou okolností jsem před necelým měsícem byl na Ukrajině a snažil se pochopit mentalitu tamních lidí. Jak jinak byste chtěla donutit Rusko, aby destabilizovalo okolní státy? Rovnou vyhlášením války anebo naopak nechat Ukrajince jejich osudu?

Předpokládám, že jste se chtěl zeptat: Jak jinak byste chtěla donutit Rusko, aby NEDESTABILIZOVALO okolní státy? Opravdu je to už hodně mimo téma voleb do zastupitelstva města, ale nebudu se vyhýbat ani této odpovědi.

Bohužel, já jsem s obyvateli Ukrajiny neměla možnost mluvit a zároveň nevěřím, že mi TV a další média poskytují dostatek pravdivých informací k tomu, abych mohla vše správně hodnotit. Ale i z toho mála se domnívám, že se už nepodaří Ukrajinu sjednotit a rozdělí se podobně jako bývalá Jugoslávie. Nebo si myslíte, že si odpustí ti, kteří stáli se zbraní proti sobě a vraždili své blízké? Další stupňování násilí z kterékoliv strany už nic nevyřeší – možná tak konec celé civilizace – a to rozhodně Vladimír Putin dobře ví. Doufám, že to stejně dobře ví i Barack Obama. Je nejvyšší čas pro rozumnou diplomacii. Pokud stále ještě jde pouze o Ukrajinu a nikoli o ovládnutí Ruska …

Máte pocit, že se komunisté poctivě vyrovnali s tím, co se dělo u nás v padesátých letech nebo například v Sovětském svazu takřka po celé století?

Ano, myslím, že poctivé omluvy za dění v padesátých letech v naší zemi od představitelů KSČM zazněly již mnohokrát. Toto těžké období proběhlo u nás, v Sovětském svazu a také  USA měly své období mccarthismu. Každá země se vyrovnala s tím, že křivdy, které se staly, již nelze vzít zpět a je třeba se dívat do budoucna novým pohledem. Jsem však přesvědčena, že nelze hodnotit tehdejší situaci dnešním pohledem – byla to doba ještě rozbolavělá prožitou válkou - vlastně dvěma válkami krátce po sobě, rozdělením světa na oblasti zájmů USA a Sovětského svazu, doba ještě plná strachu a nedůvěry. Je důležité na vše, co lidé prožili nezapomenout, ale také mít na paměti i to, že neustálým otáčením se do minulosti, bychom se připravili o prožívání přítomnosti a o pohled do budoucnosti.

Neuvažovala jste o nějaké jiné levicové straně, která není tolik zatížená minulostí?

Neuvažovala.

KSČM se po minulých volbách zachovala racionálně a podpořila v České Lípě koalici, byť tiše. Dozvědí se někdy voliči v České Lípě, jestli šlo o jakousi státotvornost nebo něco za něco, například za místo v kontrolním výboru či jiných orgánech?

Vzhledem k tomu, že KSČM se po minulých volbách zachovala racionálně a podpořila v České Lípě koalici, bylo „státotvorné“, že přijala svůj díl odpovědnosti v samosprávě města.

Chtěli komunisté do klasické koalice nebo jim vyhovovala role tichého podporovatele?

Zastupitelé města zvolení za KSČM nebyli žádnou stranou či hnutím osloveni s návrhem na spolupráci v klasické koalici.

ČSSD vám nenabízela spolupráci, nebyla jiná varianta koalice? Přece jen ČSSD byla vítězem voleb.

ČSSD nám spolupráci nabídla a naši zastupitelé si této nabídky vážili a pracovali s ní. Bohužel, nebyla nalezena shoda ve způsobu zajištění a zaručení nadpolovičního počtu zastupitelů potřebného pro prosazování volebních cílů.

Mají na českolipskou organizaci KSČM nějaký vliv Miroslav Starý či Václav Svatek, autoři extrémistického plátku Severočeská pravda?

Nedomnívám se. Vím z doslechu, že s. Starý i s. Svatek vykonali pro českolipské komunisty mnoho dobrého, ale čas nelze zastavit a ten přináší změny. Do strany přicházejí noví lidé s novými myšlenkami nezatíženými minulostí. Sama si občas Severočeskou pravdu přečtu, ale stejně tak i Reflex – každý je „na jiném břehu“ a názor si pak udělám sama.

Letošní volby skončí vzhledem k počtu kandidujících subjektů asi nevyzpytatelně, ale přesto jsou vaše šance stát se zastupitelkou poměrně vysoké. Jakou úlohu byste v zastupitelstvu ráda hrála? Chystáte se jen učit nebo se budete ucházet o nějakou funkci, například v radě, výboru či komisi?

Šance je šance, ale jen na voličích je, jak se rozhodnou a zda mi dají důvěru. Pokud ano, myslím, že jedno nevylučuje druhé – chci se zároveň jako nováček učit, ale i pracovat. Blízké by mi byly výbory pro výchovu a vzdělávání, výbor pro sociální politiku a výbor pro kulturu a cestovní ruch.

Jste uměleckou produkční souboru Schola Gregoriana Pragensis, ale vzhledem k tomu, že jste zdravotně postižená, pracujete z domova. Můžete popsat, jak taková práce vypadá? Pro mě je to sen, ráno vstát a sám si diktovat tempo práce.

V prvé řadě Vás tato práce musí bavit a naplňovat, pak je to pro Vás potěšením. V druhé řadě práce z domova znamená mít velkou sebekázeň – mám stanovenou pracovní dobu, kterou dodržuji, ale zároveň pro své kolegy a pořadatele mohu vše nutné zařídit i v době mimo ni. Což by v kanceláři možné nebylo. Počítač prostě zapínám ráno a vypínám večer. Někdy mám práce méně, ale někdy je nutno čas nastavit.  A hlavně - vždy ji mohu přizpůsobit svému aktuálnímu zdravotnímu stavu.

Spousta lidí žádné postižení nemá, přesto se cítí se životem nespokojených. Jak to máte vy? Musela jste přeskládat žebříček hodnot?

Ano, musela, nejen kvůli zdravotnímu postižení. Byly doby, když jsem žila ze dne na den a neplánovala vůbec nic. Ale je pravdivé rčení, že čas zhojí rány, některé zacelí úplně, po některých zůstane jizva po zbytek života.

Po bolestné zkušenosti, kterou jsem prožila, snad umím ještě více vnímat to, co je a není skutečně důležité. Vím, jak rozhodující pro život je schopnost dialogu a naslouchání druhým, slušnost, neúplatnost, pravdivost a poctivost v myšlení i jednání. Jak důležité je umět se postavit za dobrou věc, hledat a najít řešení. Ale také umět přijmout kompromis a dobrý nápad druhých. Našla jsem sílu žít dál a spolu s radostí a úsměvem ji snad umím předávat ostatním lidem.

Myslíte si, i vzhledem k tomu, za jakou stranu kandidujete, že se náš stát stará dobře o zdravotně či sociálně znevýhodněné?

Jsem přesvědčena, že má velké rezervy v obou oblastech a nesouvisí to se stranou, za kterou kandiduji.

Opět budu šťourat a chtít nějaký konkrétní příklad. Já procestoval několik desítek států a troufám si říct, že takovou sociální síť, jakou máme my, aby pohledal. Ale přesto ty rezervy vidím. Zkuste se ale rozpovídat vy.

Jistě, vždy budou ve světě země, jejichž obyvatelům se žije hůře než nám, ale srovnávejme se zeměmi, které se o své občany dokáží postarat lépe. Podívejte se např. na pracovní a sociální podmínky lidí v Řecku, které nám bylo neustále předkládáno jako odstrašující případ.

Připadá mi, že u nás v posledních letech na zdravotně postižených a sociálně znevýhodněných občanech byly prováděny experimenty např. pod názvem sociální reforma, která sloužila jen ke krytí pravděpodobně korupčního jednání a přidělování zakázek kamarádům bývalého ministra práce a sociálních věcí – S karta, odebírání průkazů OZP, po stížnostech a zásazích ombudsmana vracení, … vše hraničící až s šikanou postižených lidí. Výsledkem bylo pouze zhoršení jejich životních podmínek a v drtivé většině jsou to lidé, kteří trpělivě nesou svůj osud a snaží se svoje podmínky vylepšit i vlastním přičiněním.

Na straně druhé nejsou řešeny narůstající problémy se zneužíváním sociálních dávek a nejrůznějších výhod tzv. nepřizpůsobivými obyvateli. Sociální dávky mají pomáhat lidem, kteří se ne vlastní vinou dostali do obtížné životní situace – tak praví zákon a měl by být uplatňován plošně bez ohledu na barvu pleti a etnikum. Neziskové organizace, těmito problémy se zabývající, rostou jako houby po dešti, měly by tedy prokázat, že jsou opravdu efektivní. Například, vysvětlit svým klientům, že mít děti není jen zdroj příjmů, ale i velká zodpovědnost a povinnost vůči dětem a společnosti, do které je přivádějí. Každý by měl mít jen tolik dětí, o kolik se dokáže sám postarat a nespoléhat v první řadě na stát.

Zároveň by mělo dojít k velké změně vyplácených sociálních dávek v tom smyslu, že budou více vázány na pracovní činnost. Kdo pracuje a platí daně, se musí mít líp než ten, kdo žije jen z dávek. A kdo chce svoji situaci zlepšit a pracovat, musí mít možnost najít práci přiměřenou svému vzdělání, stavu, věku a schopnostem. Ale to už jsme více v kompetenci státních orgánů než komunální politiky.

Jako mnoho zdejších občanů jste se v Lípě nenarodila. Můžete prozradit více o tom, jak jste se zde ocitla? Cítíte se už Českolipandou? Případně, jak dlouho trvalo, než jste se jí začala cítit?

Jako mnoho Českolipáků i já jsem „náplava“ spojená s uranovým průmyslem, kde pracoval manžel. Dostali jsme byt na sídlišti Špičák, náš syn se narodil měsíc po nastěhování a po krásném obřadu vítání nových občánků jsem začala cítit, že sem patřím. A přestože syn z České Lípy odešel za prací do Kolína, můj vztah k městu se nezměnil. Česká Lípa je přece krásné místo k žití…

---

Marii Bořkové je 55 let, narodila se v Roudnici nad Labem, ale již od roku 1984 žije v České Lípě. Zaměstnána je ve společnosti Bohemorum s.r.o. jako umělecká produkční souboru Schola Gregoriana Pragensis. Coby zdravotně postižená má zřízeno chráněné místo a pracuje doma. Vystudovala Střední ekonomickou a Střední pedagogickou školu. Ve svém životě vždy tíhla k "pomáhacím" profesím v sociální i školské oblasti – pracovala v Penzionu s pečovatelskou službou v Dolní Libchavě a v ZŠ Lada. Bohužel, ze zdravotních důvodů nedokončila studium Sociální práce a sociální politiky na Univerzitě v Hradci Králové. Jejími zájmy jsou rodina i přátelé, čivava, četba, zahrada, práce a vlastně jakákoliv činnost na PC, vaření.  Miluje dovolenou u Jadranu spojenou hlavně se šnorchlováním.

O sobě mimo jiné říká: Po bolestné zkušenosti, kterou jsem prožila, snad umím ještě více vnímat to, co je a není skutečně důležité. Vím, jak rozhodující pro život je schopnost dialogu a naslouchání druhým, slušnost, neúplatnost, pravdivost a poctivost v myšlení i jednání. Jak důležité je umět se postavit za dobrou věc, hledat a najít řešení. Ale také umět přijmout kompromis a dobrý nápad druhých. Našla jsem sílu žít dál a spolu s radostí a úsměvem ji umím předávat ostatním lidem.