Milan Hija je mimoňský rodák, který se úplně nesmířil se skutečností, že v našem seriálu o jeho městě nepadla ještě ani zmínka. Navíc bylo jeho koníčkem sbírání výstřižků článků o muzice, takže se podařilo najít v jeho kolekci několik historických perel.
Například ústecký Průboj (konkrétně redaktorka Taťána Ryndová) 11. června 1968 informoval v článku s názvem Beaty ve Štětí o prvním festivalu beatové hudby ve Štětí, na který přijelo osm amatérských souborů. Z našeho okresu jsou zmíněny hned čtyři. Dokské The Sound Makers jsme si představovali již v dílech seriálu věnovaných Barry Listoňovi a Pavlovi Šplíchalovi. O v seriálu stále omílaných The Strawberry Sellers Group (v článku jsou pojmenování The Strawberrys Sellers) je napsáno toto: "Patřili mezi průměrné skupiny, i když jejich skladba Gong Gong Song byla přijata s velkým uznáním."
Zatím nic nevím o svorské skupině s názvem Albertmen. "...přišli nejen s velice výstředním oblečením, ale především s repertoárem, kterým cílevědomě omezovali riziko případného selhání projevu na minimum. Nejúspěšnější skladby nejznámějších beatových skupin Rolling Stones a Beatles, přednášené s velikou suverenitou projevu jí zajistily velký úspěch u diváků, ne však už tak u poroty."
Milan Hija byl tak pečlivý, že ve svém archívu našel i článek ze 17. 6. 1968, který na ten předchozí reaguje. Jakýsi Jan Dušek v Průboji uvádí na pravou míru informaci, že se jedná o první festival amatérských souborů z celého Severočeského kraje, protože právo vystupovat ve Štětí měly jen kapely z okresů Litoměřice a Česká Lípa. To pravé krajské finále mělo teprve proběhnout v Ústí a ze Štětí tam měli být pozváni The Strawberry Sellers Group a The Sound Makers. Původní ústečtí Bonifanti neměli ve Štětí vůbec co dělat.
Informace, jak to nakonec dopadlo v Ústí, jsem nalezl v jiné tiskovině - v Pop Music Expresu číslo 4 z roku 1968. Českolipští "Prodavači jahod" zvítězili a M. J. Langer napsal: "...skupina zaujala zvláště neobvyklým pojetím sólového zpěváka. Takový trochu uhlazenější Tom Jonesovský typ zpěváka, který výrazně obohatil sound své kapely (stylově velmi čisté) o nové výrazové prostředky."
V článku není ani slovo o The Sound Makers, ale byly oceněny i výkony jednotlivců. Ze Strawberry ocenili sólového zpěváka, samozřejmě Pavla Žalmana, a doprovodného kytaristu - není zmíněno jméno, ale předpokládám, že jím v této době byl Pavel Půhoný.
Stejný magazín informoval o českolipské kapele i ve svém pátém čísle. To Strawberry vystoupili na Děčínské kotvě. Obhájili sice pozici nejlepší severočeské skupiny, ale ceny si rozebrali dinosauři bigbítu té doby. Zlatou kotvu pražské Komety (hráli poslední a finišovali hitem Hush v podání Pavla Pešty), stříbrnou kotvu The Rebels a bronzovou Flamengo.
Poslední zmínku o Strawberry jsem objevil ve výstřižku z Kulturní práce z roku 1969. 8. listopadu 1968 se Závodní klub ROH Sklo Union přihlásil k tradici J. Casanovy a uspořádal 1. beatový festival vlastních skladeb O zlatou růži Casanovy. Českolipané skončili druzí za The Monks z Ústí nad Labem. Strawberáci bodovali skladbou Ve stínu kalicha autorů Žalmana a Anděla.
Milan Hija mi po několika letech psaní tohoto seriálu pomohl ujasnit si, jak šly některé události za sebou. Také mi pomohl pochopit, jaké měly českolipské kapely postavení v hudbě 60. let. Praha sice byla někde úplně jinde, ale v rámci severních Čech patřily některé skupiny z našeho okresu k absolutní špičce.
Ale ještě se k Milanovi Hijovi vraťme. Nedokončený totiž zůstal i náš rozhovor.
Už jsme psali o kapelách v Lípě, Boru či Doksech. Mimoň zůstává trochu v pozadí. Mohl byste vzpomenout na některou skupinu z Mimoně a okolí, o které by stálo za to zjistit více?
Mimoňské kapely by zasloužily řádně zdokumentovat všechny. Jedna z prvních, kromě Cosmosu,byla Letka, která hrála od roku 1964 do roku 1968. Nebyl to ale rock, spíše taneční orchestr, ale hodně známý. Objevili se v roce 1965 v Armádním vysílání Československé televize, zazpívala si s ním Lilka Ročáková a v tomtéž roce získal orchestr třetí místo v armádním kole tanečních orchestrů v Náchodě.
V roce 1962 se objevila taky jedna z prvních big-beatových kapel Batolata. V roce 1964 změnili svůj název na Diskant. Rozpadli se v roce 1966. Pepa Kallai potom hrál v Novém Boru až do roku 1982. Takových skupin bylo v Mimoni víc.
Co diskotéky v Mimoni?
První diskotéky v Mimoni začaly v roce 1971 v klubu pod patronací mitopského ČSM. Skromná technika ve skromném prostředí, ale zato výborná muzika. Začínali jsme tam s Jardou Zochem, ale ten po nějakém čase přestal. Zůstal jsem na to sám. Vydrželo to až do roku 1972. Akce byla velmi úspěšná, konalo se to jednou týdně a pokaždé bylo plno. Vstup byl snad jen pět korun. Potom někdo prý venku rozbil nějaké stranické billboardy a to byl konec diskotéky v Mimoni.
Později, v osmdesátých letech, dělal Hifiklub Gramotlachy. Hudební pořady s průvodním slovem a promítanými fotografiemi. Taky dobrá akce.
Mimoň byla od roku 1968 tak trochu vojenské městečko. Projevovala se nějak na hudebním životě přítomnost Rudé armády?
Po roce 1968 se to v Mimoni samozřejmě zbrzdilo. V kině jednou hrála skupina Pajuščije gitary, ale to byl opravdu ojedinělý extrém. Jinak tu vystupovaly hvězdy pop music Václav Neckář, Josef Laufer, sourozenci Ulrychovi, ale později i Katapult, Bohemia, Wabi Daněk, atd. Takže ta přítomnost RA se v místním hudebním životě určitě projevila. A nejenom v hudebním. Probíhal čilý výměnný obchod mezi některými obyvateli a rudoarmějci.
Zkoušel jste muziku i aktivně?
Muziku aktivně jsem zkusil jenom jednou, ale poté, co si slavný Bobby Houda v šedesátých letech minulého století na zkoušce naší „kapely“ odplivl, jsem toho nechal a brnkal jsem už pouze rekreačně. Dnešním jazykem řečeno, experimentoval jsem s hudbou. Dal jsem se na archivování informací, gramofonových desek a později CD.
¨
Milan Hija (1947), celoživotní fanoušek rockové muziky
Seriál vzniká ve spolupráci s magazínem Lípa, kde vychází v tištěné podobě s předstihem.
Jedna z prvních mimoňských kapel
Milan Hija dnes