Dnes se ještě jednou vracíme k našemu minulému setkání s muzikanty Ivanem Stránským, dlouholetým českolipským učitelem, ale pro nás hlavně kapelníkem skupiny Generace, a Mariánem Jurčem, zejména kytaristou ve skupině Proxima, pro nás však hlavně odborníkem na technické vybavení kapel šedesátých let.
Než se vrhneme na techniku, požádal mě druhý jmenovaný, že by byl rád, aby zazněl i trochu jiný pohled na Jitku Flanderkovou, tehdejší pracovnici okresního kulturního střediska, která měla kapely na starosti. Většina muzikantů, se kterými jsem mluvil, pro ni měla jen kritická slova. Marián na ni má jiný názor. „Vždyť mohla zatrhnout každou kapelu, která tady tehdy hrála. Ale ona to neudělala, přestože nikdo nedodržoval státem nadiktovaná pravidla. Podobné to bylo s Karlíkem. Pamatuju si, jak mi třeba otcovsky vrátil seznam písní a řekl: Hele, napiš to česky. Karlík byl taky muzikant. Nejhorší byl Medelský.“ (Medelský byl vedoucím odboru kultury MNV a třeba Petr Skokan na něj v jednom z minulých dílů vzpomínal takto: „Měl stůl, kde na jedné straně stála bysta Lenina a na druhé Gottwalda.“)
„Když čtu seriál Underground, žasnu, jak jsou najednou ze všech disidenti,“ zakončil svou připomínku Marián.
Vraťme se však k některým technickým věcem. Minule jsme skončili u reproduktorů. Doprovodné nástroje se běžně zapojovaly na jeden zesilovač, sólová kytara a zpěv na samostatné zesilovače. Pro basovou kytaru nebyla minule zmíněná aparatura Regent příliš vhodná, vhodnější bylo kytaru zapojit na samostatnou „placku“ s reprobednou.
Muzikanti se museli pohybovat mezi desítkami metrů kabelů potřebných pro nástroje, aparaturu a odposlechové reprobedny, bez kterých nebyli schopni sledovat svůj výkon i výkon celé kapely.
Proto většina kapel ponechala později řízení hlasitosti svému zvukaři, který pomocí mixážního pultu a podle odposlechu v průběhu vystoupení sledoval hlasitost jednotlivých nástrojů včetně zpěvu, a uváděl je do správného poměru.
Ivan ještě připomněl, že se postupně začaly dovážet zahraniční nástroje a aparatury, nakupovaly se na zakázaných burzách s opotřebenou elektronikou nebo si je muzikanti z nouze začali i prodávat vzájemně mezi sebou. Používaly se kytary zahraničních značek, jako především „Fendr“ s výborným zvukem, britské zesilovače firmy Marshall a západoněmecká elektronika firmy Dynacord.
„Já jsem si nejdříve koupil jednomanuálové elektronické varhany naší výroby značky Matador a později již východoněmecké dvomanuálové značky Jonika,“ uvedl Ivan konkrétní zkušenost.
Při rozhovoru jsme rovněž narazili na téma povinných přehrávek. Shodli jsme se společně na tom, že systém centrálně řízené kultury byl v celé republice stejný, a tak každá kapela se potýkala s obdobnými potížemi. Mezi fotkami jsme ještě objevili doklad „Oprávnění o povolení veřejné činnosti“ z roku 1966, který Ivan získal po absolvování přehrávek, nebo výstřižek z dobového tisku s názvem „Hledají se pořadatelé“, který informuje čtenáře o taneční zábavě v Malé Bělé, kde hrála bigbítová skupina Fantom. Aspoň kousek pro přiblížení atmosféry:
Asi dvacet metrů před vchodem jsme potkali první svéráznou atrakci, při níž účinkoval hlouček mladých lidí, kteří se zřejmě snažili navzájem si vyrazit chrup. Poněkud hůře bylo mladíkovi, který znenadání vyrazil ze dveří sálu a odvrávoral se ulevit si k Jizeře.
Lidem uvnitř sálu tato skutečnost zřejmě nevadila, mohli si totiž dělat, co se jim zachtělo. Nestálo by za to, aby se pořadatelé tanečních zábav i v jiných místech nad tím zamysleli? Nebo si snad myslíte, že na taneční zábavy patří texasky, košile a plátěnky?
Mezi dalšími dokumenty mě zaujal třeba deník kapelníka skupiny.
1. 5. 1966 čaje na Rychtě, šipka hudební křižovka, pořádá ČSM Stavostroj
2. 5. 1966 zkouška Rychtě, 50 Kčs za zkoušku
8. 5. zk.
9. 5. čaje na Rychtě Hledáme talenty
Vůbec nejzábavnější však byl zpěvník. Většina muzikantů anglicky neuměla a jak už jsme psali několikrát, písničky dávali dohromady především díky poslechu Radia Luxembourg. Eight Days A Week od the Beatles vypadá ve zpěvníku nějak takto:
ú aj nyd jor láv bib
ges ju nav is těru
hop ju nýd maláv bin
džast lajk aj nyd ju
houl dmi, láv mi hould mi, láv mi
ejt gat nating bod láv bin,
eig dejz wik.
Náš dosavadní neúspěch v hledání původních nahrávek bigbítových skupin bohatě vynahradil Ivan, který s kamarády vzácné originální nahrávky pořízené při vystupování obou formací uchoval. Z mnohých magnetofonových záznamů pak společně sestavili výběr svých nahrávek z druhé poloviny šedesátých a zčásti sedmdesátých let i pozdější nahrávky z let osmdesátých. Tak máme konečně možnost nejenom zaznamenat vzpomínky pamětníků, ale poznat i muziku, kterou v té době hráli na zábavách. Určitě nalezneme cestu, jak se s vámi podělit.