V posledním předprázdninovém dílu našeho seriálu jsem se pokusil na chvíli odbočit k divadlu, ale vše je tradičně jinak – zpátky k muzikantům.
Petr König nám domluvil schůzku s muzikantem Ivanem Stránským, který sice pochází z Bělé pod Bezdězem, ale od šedesátých let učil v České Lípě. Navíc na rozdíl od řady rockerů si vedl solidní archív a také zůstal věrný bigbítu, který hraje se svou kapelou doposud. Skoro ve stejném složení a se stejným repertoárem.
Ivan Stránský
Sešli jsme se stylově na Střelnici a přidal se k nám ještě další muzikant – Marián Jurčo, který se velmi dobře vyzná v elektronice a navíc ještě hrál se skupinou Proxima. (Pro pořádek obsazení Proximy: Jaroslav Kulhánek, bicí, Jiří Horák, saxofon, Karel Jelínek, zpěv, Rudolf Globočník, klávesy, zpěv, Marián Jurčo, kytara, zpěv.) Mohl vše zpestřit svým pohledem na vybavení muzikantů, jemuž jsme se doposud moc nevěnovali.
Proxima (M. Jurčo kytara, J. Kulhánek bicí)
Petr König nejen, že schůzku domluvil, ale už dopředu si připravil text. Nesmím mu upřít zásluhy, neboť z velké části vycházím z něj a doplňuji ho některými svými postřehy.
Ivan bydlel v Bělé pod Bezdězem a dojížděl učit do českolipských škol. Jako aktivní muzikant byl i u začátků prvních zdejších studentských bigbítových skupin. "S několika kamarády jsme založili v roce 1964 skupinu, v níž hráli mimo jiné i Petr Baumgartner, Karel Bouchner, Martin Rus a zpívala v ní Olinka Přikrylová. Později Sváťa Cmíral, Pepa Vilím nebo Milan Machula," začal své vyprávění, když jsme se usadili a potykali si. Řadu jmen jste určitě již v "Undergroundu" zaznamenali.
"Dokonce si vzpomínám i na vystoupení v klubu Luxor, při pořádání jakési muzikantské přehlídky, doplnil Ivan a pokračoval ve vzpomínání. "Mimo Českolipsko jsem od roku 1965 až do roku 1984 hrál nejdříve s kapelou Fantom, následně přejmenované na Generaci. (Složení kapely: Ivan Stránský, Karel Fousek, Pavel Žižka, Mirek Studnička, Vláďa Rejnart, Pavel Trešl.) Měli jsme výhodu, že jeden z muzikantů uměl obstojně anglicky, a tak jsme na některé texty psali i vlastní české překlady. Na naše vystoupení v restauraci Rychta proti vlakovému nádraží, přijížděli fanoušci z celého okolí i z českolipského klubu Luxor. Vlaky z obou směrů se v Bělé křižovaly, tak bylo běžné, že pořádané zábavy začínaly a končily podle příjezdů a odjezdů vlaků."
Proč se nemohli dále jmenovat Fantom? Anglické výrazy byly tradičně trnem v oku komunistickým dohlížitelům, ale v době války ve Vietnamu používat název Fantom bylo hodně odvážné. Letouny jménem Phantom se proslavily právě během operací v Indočíně.
Prostor pro vyprávění dostal i Marián, původem ze Slovenska, který však do Čech přišel už v roce 1969. Kdo chtěl hrát od šedesátých let bigbít, potřeboval elektronické vybavení. Kromě kytar bylo především nutné sehnat potřebnou aparaturu, včetně reproduktorů. S tím se musely vypořádat všechny skupiny. Zpravidla hrály v klasickém bigbítovém složení na tři kytary zvané „prkna“, které byly nádherně červené, a až později na pololubové doplněné ještě bicí soupravou od firmy Amati. U bicích se časem obměňovaly činely za zvukově dokonalejší provedení.
"Úplně v prvních začátcích jsme používali jako zesilovač magnetofon Tesla Sonet Duo, ten měl ale slabý výkon, výhodnější bylo použít promítačku filmů Meopta ze školního kabinetu. Později jsme sehnali zesilovač Tesla KZ, který měl výkon 15, nebo 25 W," doplňoval Ivan Mariánovo popisování začátků nejen českolipských kapel.
zesilovače Tesla KV a Sonet Duo 1964
aparatura kapely 1965
Jasně se ukázalo, že v těchto nových podmínkách je základem každé skupiny dobrý zesilovač a reproduktorová soustava. Na zesilovač s výkonem přes 40 W bylo možné při zkouškách připojit veškeré nástroje včetně mikrofonu najednou, ale pro velké sály to nestačilo.
Proto muzikanti museli s rostoucím zájmem o veřejná vystoupení neustále vylepšovat technické vybavení. Mezi zesilovače tehdy běžné patřila zařízení, pro něž se vžil název „placka“. Marián ocenil jejich výbornou korekci frekvenční charakteristiky. Jejich nedostatkem však byl nízký výkon. Nezbylo nic jiného, než pro každý nástroj použít zvláštní „placku“, ale nutnou podmínkou byly kvalitní reproduktorové bedny.
zesilovače TESLA – placky 1965
Při vyprávění jsme listovali fotografiemi, které Ivan do restaurace donesl. Marián vzpomínal, že kytary na fotce byly značky Jolana Futurama, což bylo vylepšené provedení kytary Jolana Grazioso, na kterou kdysi hrál i George Harrison. "Zesilovač je právě vzpomínaná placka, na tu dobu srovnatelná se zahraniční produkcí," vysvětlil Marián. "Škoda, že Tesla neudržela výrobu a vývoj. Kvalitní a výkonné reproduktory měla východoněmecká aparatura Regent 30 a Regent 60, které byly naprosto nedostupná. Proto většinou některé skupiny své reprosoustavy ještě vylepšovaly o vlastně vyrobené reprobedny z eliptických reproduktorů, ovšem jejich značná váha byla velkou nevýhodou při přemisťování a nové instalaci před dalším vystoupením. Běžně se doprovodné nástroje zapojily na jeden zesilovač, sólová kytara a zpěv na samostatné zesilovače. Pro basovou kytaru nebyla aparatura Regent příliš vhodná, vhodnější bylo kytaru zapojit na samostatnou placku s reprobednou.“
Marián záplavu technických detailů doplnil i historkou. "Nové Regenty se sice z Německé demokratické republiky nemohly vozit, ale mohly se tam dávat do opravy. Takže se sehnal nějaký starý krám, u Königsteinu se uložil do lesa a místo něj se přivezl nový. Tenkrát jich u Königsteinu ležely v lesích stovky. Ani jsme nevystupovali z auta, prostě jsme je vyhodili z okna a jeli dál. Důležité bylo, že nějaký Regent byl zapsaný v celním prohlášení.“