Zase na Hvozd

Nešel jsem tam poprvé a několikrát jste si o této části Lužických hor mohli přečíst i v i-novinách. Jel jsemvlakem do Jablonného a vyrazil po modré kolem tamního koupaliště polními a lesními cestami směr Sokol.

Až ke Kočičí studánce na úpatí to byla parádní cesta, protože ráno vedro ještě nebylo, čápi v polích a laně u cest byli jediní živí tvorové, na které jsem několikrát narazil. U zmiňované studánky začíná naučná stezka Sokol vybudována statním podnikem Lesy ČR. Ostatně, tento podnik těch naučných stezek vybudoval i tady na severu celou řadu, třeba v Hradčanech. Nedaleko od rozhodně nepřetékající studánky vede odbočka na nevelkou zříceninu hradu Starý Falkenburk. Připomínám, že když se středověkým Berkům z Dubé už nechtělo do toho krpálu lézt, postavili si v Jablonném na rovině Falkenburk nový.  Nahoru jsem vylezl už kvůli fotografiím pro Wikipedii a přitom jsem vnímal, že předpovídaných 30 stupňů ve stínu je bohužel pravdivých. Shora sice kvůli stromům výhled není, ale po cestě ano a opravdu pěkný. Po zdolání první mety jsem se vrátil ke studánce a po modré, později po mezinárodní červené cestě E3 jsem šlapal dál.

Cesta na Hvozd byla dobře značená, ale bohužel pro má kila stále víc a víc do kopce. Naštěstí nahoře mají Němci dvě plně funkční restaurace, kde nebyl problém poobědvat i doplnit tekutiny. O přísun návštěvníků se tu po celý den stará z německé strany jezdící po silničce silniční vláček. Na Hvozdu je značení jak české, tak častější německé, taky rozhledna a krásné vyhlídky z teras. Cesty na a kolem Hvozdu jsou vroubeny hraničními patníky, na jedné straně s českým značením, z druhé německé. Dolů jsem sešel do Krompachu, kde neodpustitelným mínusem jinak hezké vesnice je mnohaletá absence restaurace. Jak jsem zíral na pár cykloturistů, i ti otráveni od nepohostinství odjížděli zpět do vnitrozemí. Našel jsem si i pradávný chráněný tis a protože mi jeho hledáníautobus odjel a vedro bylo hrozné, šel jsem dolů směr  Juliovka a Cvikov naivně doufajíc v pohostinnost zdejších horalů.

Nikde nic, žádná hospoda, ani obyčejná nápojka. Podnikavější Němci jsou od války pryč a Vietnamci do zdejších hor ještě nevystoupili, aby rozjeli své celodenní večerky a výčepy s herními automaty a tak jsem šlapal v sílícím vedru další hromadu kilometrůaž do Mařenic, kde už bylo u Tří lip dobře. Na dohled od této restaurace je autobusová zastávka, odkud nebyl problém přes Cvikov dorazit navečer domů.