A svět se opět diví

O přírodní anomálii v Novém Boru, kdy se stlačuje kámen, už řeč byla (zde). Tentokrát jde o jev společenský, který ale úzce souvisí se stavbami.

Potřeba vládnout a hlavně si do toho nenechat od nikoho mluvit, jde napříč dobou. Jen je mi divné, že ve městě, kde si všichni vidí do talíře, se najdou odvážní jedinci (nebo zoufalci?) hájící neobhajitelné. Předvolební sliby – práce bude pro místní, vše transparentní.

Realita – směrnice pro výběr dodavatelů je upravena tak, aby nemuselo být výběrové řízení (do 2 mil.) a kamarádi se jen oslovovali. Radní si přiděluje zakázky. Zadávání z ruky do 100 tis. (dříve do 200 tis.). které se vesele obchází rozdělením zakázky. Úprava podmínek pro výběr (když už musí být) tak, aby se mohl přihlásit jen ten správný. Že je v rozporu zadání a smlouva? Nic se neděje – škoda nevznikla. Že vedoucí investic požádá dodavatele veřejné zakázky - protiprávně - o prohlášení rozpočtu za obchodní tajemství? To nic – jen jiný výklad zákona. Potrestání? Za co? Vždyť neporušil pracovní povinnosti.

Když je zpracováno odborné posouzení předražených investic, tak není pro starostu dost odborné, aby s tím něco dělal. Zastupitelům nevzdělaným ve stavebnictví se to vysvětlí snadno – muselo se něco upravit a to něco stojí a je to vlastně ještě levné.

Výsledek? Zajímavý poměr práce místních firem na zakázkách města (není daleko od nuly). Projektovou přípravu staveb dělají výhradně cizí projektanti (nejspíš v N. Boru žádní nejsou).
Smlouva vyvěšená v registru se zázrakem sama doplní o další osoby, aby vše klaplo….

Starosta písemně potvrdí, že postupy vedoucího investic nejsou úplně v pořádku, ale vyměnit ho nemůže, protože nikoho jiného nemá (ani neshání). Hlavně si do toho nenechat kecat…
Pro případnou diskuzi uvádím, že všechna tvrzení jsou písemně podložená dokumenty vyžádanými na základě zák. 106 o přístupu k informacím. Průběžně doplníme další divy, o které v NB není nouze. Vždyť peníze jsou oběživo – tak ať běží….