Bratři Kropáčkovi o hudebním festivalu Smrt krásných stromků

Novoborští hudebníci, sourozenci Leoš (1977) a Libor (1973) Kropáčkovi spolu s dalšími přáteli již několik let pořádají putovní hudební festival Smrt krásných stromků, který se v posledních letech usadil vždy o listopadové sobotě v Chotovické hospodě.

Několik stovek příznivců rocku, folku, jazzu, funku, ale třeba i disca či tvrdší muziky se na něj sjíždějí z celého Českolipska a Novoborska možná i proto, že vytříbená dramaturgie jim každoročně vyjeví známé i neznámé hvězdy nejen české klubové scény, ale zároveň je zvedne ze židlí.

Letos tomu bude potřinácté, a to 16. 11. 2013.

Vzpomenete si na první ročník festivalu?

Libor: Určitě znáš to omleté heslo o 60. letech. Kdo si na ně vzpomíná, ten je nezažil... (smích) To pro mě platí u první poloviny 90. let. Ale vím, že první ročník byl určitě na Polevsku, kde jsme tou dobou pořádali docela pravidelně různé koncerty. Vypadal patrně dost podobně jako ty současné. Jen věkový průměr návštěvníků byl o něco nižší.

Leoš: Vůbec nevím. (smích) To bylo někdy v roce 1998, a to jsem ještě ani nevěděl, že někdy budu Stromky pořádat. Na organizaci se podílím asi až posledních 10 let.

Jaký byl pro vás ten nejzapamatovatelnější? 

Libor: Stejný problém jako u předešlé otázky. (smích) Ale za mě asi první setkání se slovenskou bluesovou kapelou ZVA 12-28 Band. Bylo to shodou okolností opět v ročníku, který se konal na Polevsku, a zmiňovaná parta se stala velkým překvapením pro mnohé návštěvníky. Překvapeni byli hlavně celkovým zaměřením akce i samotní hudebníci. "… Smrť krásných stromkov... Mysleli sme si, že ide o akúsi ekologickú akciu..." ZVA jsou taky jedinou kapelou, která hrála na Stromcích davkrát. Naposledy dva ročníky zpět již v Chotovicích.

Leoš: Těch vzpomínek je veliká spousta, ale asi nejintenzivnější byl ročník, kdy se do Chotovic nasoukalo zhruba 700 lidí. To se nedá zapomenout. Po hudební stránce je toho také více, každý rok se nějaká kapela nevymazatelně zapíše do paměti. Stejně jako pro bráchu i pro mě určitě ZVA 12-28 Band, a to jak koncertně, tak i jako lidé. Vložte kočku!, OTK, FRU-FRU, je toho opravdu hodně.

Pro koho jsou Stromky? Loni je navštívilo na 300 návštěvníků. To nebude akce jen pro přátele.

Leoš: Těžko říci. V počátcích to byla akce právě pro naše kamarády, ale postupem času se návštěvnost trochu zvětšila. Nevím, naši kamarádi chodí stále, mnohdy už i se svými dětmi, ale třeba loni byla spousta lidí ve věku kolem 18-20.

Libor: Shrnul bych to jako hooodně široký okruh známých a kamarádů. (smích)

Máte nějaký klíč k dramaturgii akce? 

Leoš: Já osobně se snažím pozvat kapely, které mám rád a které jsem chtěl někdy pozvat do Nového Boru. Dalším klíčem je objevování nových, zajímavých kapel, které jsem za daný rok slyšel nebo na ně dostal doporučení od kamarádů, kteří mají podobný hudební vkus.

Libor: Přesně tak, klíč k dramaturgii je celkem jednoduchý a sobecký. Kapely se hlavně musí líbit organizátorům. Pokud se ten který rok objeví v našem zorném poli nějaká zajímavá parta, snažíme se je pozvat. Pokud je to náhodou jméno již známější a zafunguje i jako případný tahák neboli headliner, je to dobře, ale není to prvotní hledisko. Tak jsme třeba loni přivezli Bonuse, Bouchací šrouby, před tím třeba zmiňované ZVA 12-28 Band.

Proč jste pro letošní rok pozvali kapely Nearlanders, Panelákoví fotři, Nylon Jail a Nauzea Orchestra?

Libor: Fotři jsou jasní, máme o ně zájem již třetím rokem. Před dvěma lety již dokonce byli na plakátech, ale nakonec nepřijeli. Letos to snad do třetice vyjde! Seznámili jsme se s nimi díky našemu účinkování v kapele Zhasni. A kdyby kvůli ničemu, tak za to ty tři roky hraní folku stály! (smích) Nearlanders, jelikož hrají především covery našich superoblíbenců Farlanders. A na originál asi nikdy mít nebudeme. Nylon Jail a Nauzea Orchestra, to jde za bráchou.

Leoš: Nylon Jail jsem viděl na Festivalu Banát a hodně mě tam bavili. U Nauzea Orchestra je to podobné. Hráli jsme spolu na jedné akci. Už jsem je chtěl loni, ale nějak to nedopadlo. U Panelákových fotrů potvrzuji, to se prostě musí vidět. Ještě dodám, že Nearlanders nám doporučil kamarád Kuba Horák, občas má i dobrý vkus. (smích)

Co vás motivuje k zorganizování dalšího ročníku?

Leoš: Určitě energie z celého festivalu, možnost vidět spoustu kapel a nemuset jezdit třeba do Prahy. Motivací jsou i reakce lidí a především atmosféra, která se jinde už moc nevidí.

Libor: Zpočátku to byla oslava oné tisíce let užívané kulturní plodiny a setkání s přáteli. V posledních ročnících pro mě čím dál více hraje roli i snaha udržet zavedenou „značku“ a nekončit s něčím, co funguje.

Nemohu se nezeptat na vaše tradiční, kolážové plakáty. Kdo je tvůrcem plakátu? Jak tyto plakáty vznikají?

Leoš: To je kolektivní práce všech zúčastněných pořadatelů - Ondřeje Havránka, Davida Moce a nás dvou. Sejdeme se u jednoho z nás, bývá u toho veliká legrace.

Libor: Technika brutalpsychedelic koláže je nejčastějším, byť ne jediným způsobem. Připravíme pochutiny, nůžky a haldy společenských týdeníků a stříháme a lepíme. Časem se jako dost důležité ukázalo právo veta každého z nás. Výsledný pocit z plakátu je tak lepší, než pokud by se na plochu dostala postavička či hláška, se kterou by byť i jeden z tvůrců nesouhlasil.

Leoš: V plánu máme udělat výstavu všech plakátů. Tedy pokud se najdou.

Proč se akce koná v Chotovické hospodě a ne v nějakém lépe dostupném místě v Novém Boru?

Leoš: No, ono v Novém Boru je asi jediný sál, a to nad bývalou restaurací Bohemia, ale už delší dobu tento sál není využíván pro kulturní akce, a myslím, že majitelé ani netouží po tomto druhu využití. Chotovický sál sice není nejlepší místo, co se akustiky týče, ale tento nedostatek bohatě kompenzuje atmosférou.

Libor: Opět z části shoda okolností, z části tradice, podpořená v posledních letech velice přátelským přístupem ze strany vedení hostince. Dalšími místy konání byly sály v Radvanci a na Polevsku. Jinak Chotovice mi nepřijdou nějak nedostupné, naopak si myslím, že vzhledem k poloze mezi Novým Borem a Českou Lípou je jejich volba docela výhodná.

Měli jste na festivalu klenoty české alternativní hudby či bluesmany evropského formátu. Jak hodnotí festival na sálech venkovských hospod účinkující?

Libor: Veskrze kladně. Jako dlouholetí aktivní hudebníci, myslím, víme, jak se o účinkující postarat, a taky se o to ze všech sil snažíme. (smích)

Leoš: Zatím jsem se setkal jen s kladnými reakcemi. Ono zažít i v pozdních nočních hodinách plný sál roztančených lidí, kteří vás nenechají jen tak odejít z pódia, to je specifičností této akce.

______________________________________________________________

Psali jsme o festivalu v listopadovém čísle měsíčníku Lípa a na serveru i-noviny.cz takto: 

Na Smrt krásných stromků jsme upozorňovali již minulý rok a oprávněně. Tradiční podzimní hudební večírek konající se v Chotovické hospodě, v níž dostanete kachnu se zelím i o půlnoci a s úsměvem, loni navštívilo bez mála 300 hudebních příznivců bez ohledu na věk. Letošní rok se můžeme těšit na to, že k tanci a poslechu (pro oboje je dostatek místa) zahrají olomoucká kapela Nylon Jail, která kombinuje moderní kytarovou hudbu s prvky country, ústecká taneční kapela Nauzea Orchestra, která roztančí i největší odpůrce diska a Nearlanders se zpěvačkou se sametovým hlasem hrající tzv. world fusion. Dále organizátoři, taktéž hudebníci, sourozenci Kropáčkovi (B4, ex Zhasni), s úsměvem řečeno pro starší ročníky pozvali seniorskou kapelu Panelákoví fotři. Folkový kvartet zpívající o problémech pokročilého mužského věku byli na programu již loni, ale pro nemoc nevystoupili. Je možné, že jste již o tomto večeru někdy a něco slyšeli. Vše je pravda. Letos proto již neváhejte a přijďte!