Na zkušené v Irsku 2

Středa probíhala ve volnějším tempu, ale z dovolené se vrátil jiný kolega, který mě naučil pracovat s několika programy, běžně používanými u nás v práci, takže se obzory toho, co můžu dělat, dost rozšířily.

Přes den jsem se tak staral o vyřizování faktur za opravy škod způsobených převozem lodí. Večer jsem se také konečně dostal k pečení. Vyzkoušel jsem nový recept na kávové muffiny. Chuťově nebyly špatné, ale esteticky žádný zázrak, možná je to jinou moukou, možná si jen musím zvyknout na troubu. Uvidíme časem.

Ve čtvrtek jsem poprvé zpracovával denní reporty prodejů Škodovky v Irsku, bylo to poměrně zajímavé a ode dneška je to moje zábava na každé dopoledne. Odpoledne jsem pak se sousedkou zašel vyvenčit jejího psa a podívat se do přilehlého parku, kde se koná místní “olympiáda”. Čtvrteční část byla vyhrazena dětem, takže se zúčastním další den. Večer jsem se opět jen flákal. Člověk nemá po práci už moc síly na nějaké aktivity.

Tak už je zase pátek a mám dva dny volno od práce. Dneska jsem to asi trochu přehnal se sladkým, nejdříve byla dopolední tradiční akce „Bake a cake“ následovaná odpolední rozlučkou s mým šéfem, který se příští týden žení a při této příležitosti byl připraven další dort. Po práci jsem se tak těšil na zmiňované komunitní hry naší čtvrti, kde jsem očekával možnost si zaběhat a zasportovat. Dospělácké soutěže se ale opět posunuly a já si tak jen udělal procházku se sousedkou a jejím psem a zacvičil si alespoň lehce doma. Večer jsem zabil opět poflakováním a odpočinkem.

V sobotu to ráno vypadalo, a i předpověď hlásila, že bude pršet, svůj ranní běh jsem si tak dal ještě před snídaní. Následovaly nákupy, protože Lidl tu má o víkendu speciální slevy na to, co neprodal přes týden. Po obědě jsem zkusil do třetice zajít do parku na zmiňované komunitní hry a bohužel ani tentokrát se nedělo nic pro dospělé, alespoň jsem se prošel. Odpoledne a večer jsem pak prováděl všechny neoblíbené domácí práce jako vytírání, luxování atp. K večeři jsem od sousedky dostal vynikající chleba z ovesných vloček.

V neděli jsem se vydal na výlet a přidal se ke mně kolega praktikant z práce. Výlet byl nenáročný zhruba na 3 hodinky. Vylezli jsme na místo, zvané „Two rock“, podle google+ by odsud měl být nejlepší výhled na Dublin, což je klidně možné, protože jiné kopce okolo Dublinu nejsou. Zbytek dne jsem se jen poflakoval a vařil si jídlo na do práce.

V pondělí ráno hlásili v rádiu nehodu na obchvatu se zhruba hodinovým zdržením, naštěstí se ukázalo, že v opačném směru. V práci jsem se kromě denních reportů naučil zpracovávat i týdenní, jinak se ani nic zajímavého nedělo. Počasí je stálé krásné, nechápu, že někdo může tvrdit, že je na ostrovech hnusně.

Úterý začalo dobře, řekl jsem si, že vyrazím o deset minut později, protože po ránu stejně v práci nic není, ale díky velmi řídkému provozu jsem dorazil stejně jako vždy. Kromě denních a týdenních reportů mi na starost přibyly ještě měsíční. Večer jsem pekl, vyzkoušel jsem z domova osvědčené kokosovo-medové ovesné sušenky. Dopadly stejně jako muffiny. Chuťově luxusní, esteticky žádný zázrak.

Středa začala poměrně nudně, jako většina pracovních dní. Večer jsem se ale rozhodl, že navštívím sousedy, protože jedním z mých sousedů je jihoafrický reprezentant ragby hrající Irskou ligu. Vzal jsem s sebou svoje kokosovo-medové sušenky, abych nešel s prázdnýma rukama. Je to pohodář, nakonec jsem na návštěvě strávil skoro dvě hodiny, pokecali jsme o sportu, o Irsku a o spoustě dalších věcí. Dostal jsem obrovskou pochvalu za pečení a navrch zbrusu nové běžecké boty, protože prý když rád běhám, mohly by se hodit. Dalším plusem bylo přislíbení permanentky na domácí zápasy. Už se těším na další návštěvy, protože jsme si celkem rozuměli.

Ve čtvrtek jsme měli v práci domluvenou rozlučkovou večeři s jednou z kolegyň. Rozhodl jsem se, že vyrazím do práce trochu dříve, abych mohl dříve odejít a následně se dostat do centra. Zrovna jako na truc musela být na M50, což je hlavní obchvat Dublinu, bouračka, která poměrně úspěšně zdržovala provoz, cesta se mi natáhla z obvyklých 20 minut na skoro hodinu a z dřívějšího odchodu z práce tak sešlo. V centru jsem si dal sraz s ostatními praktikanty, protože jsem neměl tušení, kde restaurace je. Po přečtení menu se mi navíc udělalo celkem zle z jejich cen. Naštěstí Škodovka má fondy na speciální příležitosti a já jsem ušetřil zhruba 45 € za večeři. Noční cesta posledním Luasem se všemi možnými typy lidí byla pak celkem zajímavá.

V pátek jsem tak trochu zaspal, zapomněl jsem si zapnout budíka a probudil se v čase, kdy normálně odcházím. Vzal jsem pytel s vločkami a jel rovnou do práce, kde jsem si alespoň v klidu přečetl zprávy. Následovalo další posezení u kafe při tradiční akci „Bake a cake“. Večer jsem se musel trochu proběhnout, protože jsem poslední dva dny trochu „prasil“ co se týče jídla.

Sobota byla dost zamračená, ráno jsem si jen rychle skočil na víkendový nákup a zbytek dne zabil převážně hraním her a sledováním televize. Večer jsem od hodné sousedky dostal chleba a jablkový koláč. Na neděli Norové předpovídají hezké počasí, takže jsem plánoval výlet do centra Dublinu.

Předpověď nelhala, ráno jsem si tak připravil svačinu a vydal se na výlet. Začal jsem u rodného domu G. B. Shawa, o kterém jsme se učili ve škole, pokračoval kolem ruiny keltského kostela z 8. století. Další zastávkou byl rodný dům Thomase Moora, kterého jsem tedy předtím neznal, ale v Irsku je slavný. Asi nejznámější dublinskou stavbou pro mě je katedrála svatého Patrika následovaná Dublinským hradem, u kterého se narodil spisovatel Gulliverových cest Jonathan Swift. V jedné z hradních budov také dříve pracoval další známý spisovatel Bram Stoker. Kolem několika kostelů a dalších historických budov jsem se dostal k muzeu piva Guiness, dovnitř jsem nešel, protože už jsem výrobu piva viděl a 18 € za studentské vstupné mi přijde hodně. Kolem domu, kde umřel James Joyce, jsem pak pokračoval k muzeu whisky Jameson. Přes most Ha’ppeny, kolem dalšího muzea whisky jsem se pak již začal vracet k parku svatého Štěpána, odkud jezdí Luas na mojí periferii. Minimálně půlka městských památek ještě čeká na objevení. K večeři jsem dostal od sousedky chilli con carne a proflákal večer u televize.

Předchozí díl je zde.