Do interiéru radnice v České Lípě byl v těchto dnech umístěn výšivkami bohatě zdobený českolipský kroj. Myšlenku vytvořit uměle svérázný českolipský kroj pojal již v polovině 40. let 20. století tehdejší ředitel českého muzea Bohumil Kinský.
Na jeho popud a podle jeho návrhu jej potom v letech 1945 -1947 vlastnoručně vyrobila a vyšila Zdeňka Gogelová.
Svou premiéru si tento kroj „odbyl“ při oslavách 28. 10. 1947 v České Lípě, kdy byl představen veřejnosti jako symbol pozvednutí sebevědomí českého obyvatelstva v regionu se silně německým vlivem. V 50. letech se paní Gogelová odstěhovala do Vyškova na Moravě, ale kroj při různých slavnostních příležitostech dále zapůjčovala do České Lípy. Kroj byl považován za základní památku snahy o vytvoření místní zvláštnosti a jako takový se nakonec stal trvalou součástí expozice lidového bydlení ve Vísecké rychtě v Kravařích, kde je dodnes k vidění.
Na počátku třetího tisíciletí se proto město Česká Lípa rozhodlo, že podle kroje vytvořeného Zdeňkou Gogelovou nechá ušít repliku, aby mohla být trvale umístěna v interiéru radnice. Výroba dámského kroje byla zadána švadleně Ladislavě Kohoutové a krajkářce Mileně Juřicové a v těchto dnech byl instalován do speciální vitríny ve druhém patře radnice, kde si ho může prohlédnout také veřejnost. „Kroj není jediným zajímavým exponátem připomínající na radnici historii města. Hned vedle něj se nachází například i historický model města. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout také repliku historické pečetě nebo Galerii starostů, která byla před několika lety instalována v sousedním objektu čp. 2,“ připomíná starostka Hana Moudrá.
Kroj tvoří:
1) Sukně nabíraná v pase, ušitá z brokátu barvy bordó
2) Kordulka (živůtek) ze zlatožlutého brokátu, ozdobená paspulí ze zlatého dracounu, zapínaná šněrováním
3) Fěrtoch (zástěra) z bílého plátna, bohatě vyšívaná
4) Rukávce (halenka) z bílého plátna rovného střihu se širokými rovnými rukávy na zdrhování, se výšivkami ve stejném stylu jako fěrtoch
5) Krejzlík (límeček) z bílého plátna s výšivkou, která odpovídá zástěře a halence
6) Vyšívaný trojúhelníkový šátek z bílého plátna, tzv. půlka
OBNOVENÝ ČESKOLIPSKÝ KROJ - autor článku Bohumil Kinský
Jako příroda Českolipska uvnitř pomezních hor je nerozlučnou součástí České země, tak i všecka kultura minulých staletí, ať se projevuje v architektuře, národopisu, historii, mluvě, jménech, zpěvu či jinak zde na Českolipsku, prozrazuje ve všech souvislost s českým vnitrozemím, dnes tím více po oproštění od cizího vetřelého živlu německého. Po odstranění německého dočasného nátěru vidíme zde kromě českých jmen hor, řek a míst i typické slovanské vsi, typické české i lužickosrbské chalupy, charakteristické české založení dvorců, typické české interiéry selských stavení s českým rázovitým nábytkem, keramikou, lidovým výtvarným uměním, kostely, kapličky, náhrobky, muka i kříže s českými světci a s českými nápisy nebo českými jmény praotců. Všecko to přetrvalo věky. I stopy po jejich zvycích životních se zde uchovaly, mnoho písemností a ne v poslední řadě i starý český l i d o v ý ú s t r o j – k r o j.
Tento kroj se nikde nenalezl 100% úplný ve svých součástech, neboť na jeho uchování neměli Němci zájmu, ale i to, co zbylo, tedy oněch 80% napovídá i to, jak asi vypadal a dá se proto snadno rekonstruovati.
Českolipsko již od pradávna bylo vstupní branou do nitra Čech; tudy vedly zemské stezky do Lužice a Polska, ale i od západu k východu do sousedních českých krajů. Českolipsko se dotýká Podještědí(Českodubska), Boleslavska a Lužice. Se srbským živlem jsme tu měli přímý styk. Toto prolínání mělo vliv i na způsob odívání českého lidu na Českolipsku.
Šat, jímž se odíval český lid nejbližšího okolí České Lípy, neodlišoval se nějak zvlášť od kroje lidu kol Osečné (Podještědí), Dubé, Kravař nebo Cvikova, neboť typické součásti kroje byly v severních Čechách celkovou podobou, tedy střihem a způsobem výzdoby, skoro stejné. Nápadné rozdíly bývají totiž jen mezi velmi vzdálenými kraji Čech neb Moravy; je to přirozené. A tak jenom v podrobnostech se dal odlišiti ústroj, jemuž říkáme č e s k o l i p s k ý k r o j.
Znovu připomínáme, že Mimoňsko bylo osídleno z Českodubska, a tedy pod jeho stálým vlivem, kdežto okolí Doks a Dubé podobně pod vlivem Bělska nebo Mělnicka. Proto tu patrny i prvky turnovského a boleslavského kroje.
Z pozůstatků krojů nalezených ve zdejším museu (museích) a domácnostech po tzv. Němcích jsme po odlišení součástí, pocházejících z výše uvedeného sousedství , vybrali ony, jež mohou charakterizovat zvyky českolipské.
Úvodem si řekněme, že se tu nosily také čepce, a to velmi hojně, šátky i vínky, košile i šněrovačky, barevné sukně i špencry, velmi pěkné stuhy, hojně krajky a bohatá ornamentální výzdoba, nevkusné dirndly a jiné výstřednosti.
Centrální českolipský kroj lišil se od oněch sousedních přece jen v něčem; srovnáním vyniká větší délka sukní i kryjících je fěrtochů (zástěr), tedy spolu se širokými stuhami čepců, vázané na holubičku, zřejmě vliv lužickosrbských zvyků. Celkově zde převládá bílá barva zástěr a čepců a košil spolu se šátky, což asi zdůvodněno krajem samým, totiž množstvím vod rybníků a jezer, tedy hojnou příležitostí k vyprání prádla. Charakteristickým zjevem je, jak se domníváme, žlutá kontura květů bílých výšivek, prováděná zlatou nitkou, čímž se dosahovalo zvláštní harmonie barev; snad to bylo i připomínkou bohatství chmelařské oblasti od České Lípy jižně a jihozápadně. Chmel, naše zlato, dávalo bohatství, a proto si žena mohla dopřáti i tohoto nadlepšení ve výzdobě šatů na jinak jednobarevném podkladu. Prostota barev, totiž bílá, modrá a žlutá hlavně, odpovídá i povaze kraje a lidu, jeho klidnému životu, životu bez vzruchu. Tomu napovídá i velmi klidná žluť ve výzdobě půlky a loktuše. Pokud se nosil vínek, tedy karmazínově červený pod vlivem Českodubska a k němu bílá půlka přes ramena. Kukla se zde nosila bez spodního čepce (kuláku), neboť po nich zde není stopy.
Z ostatních běžných součástí kroje uvádíme, že se zde nosily pestré sukně duhově měňavých barev se širokými a dlouhými stuhami, šněrovačky různých světlejších barev, punčochy červené i bílé, černý střevíček, v ruce šáteček a na krku korále. Košilka měla široký límeček a velmi vyduté rukávce. Šátek, zvaný půlka, pokládal se pod límec a zasunoval pod zámeček šněrovačky. Kromě nich se nosily v ruce i hedvábné, pestře protkávané šátky s třásněmi pro chladné počasí, kromě teplých špencrů pro podzimní období.
Bohatost druhů čepců, bílých, stříbrných i zlatých, rozmanitost ve výběru motivů výšivek, pestrost špencrů a stuh nejlépe vynikne při prohlídce musejních sbírek. Velmi zajímavé byly i způsoby vyšívání s hojným použitím dírek, pavoučků, katrování různých tvarů výplní, což činilo dojem lehkosti, vzdušnosti. Oblíbenými motivy jsou tečky, úponky, stonky, lístky zvonku, květy, růžice i karafiát a nezbytný ptáček chocholouš, košíček neb roh hojnosti a list.
Rozměry jsou ustáleny v severních Čechách.
Tolik ke stručné charakteristice kroje, jímž se odívali naši předchůdci na Českolipsku.
A tak dnes, při stém výročí osvobození české vesnice od roboty v r. 1848, ve dnech r. 1948, kdy zde Němců již není, jako jich zde již dvakrát nebylo, dnes, kdy osud tohoto kraje vzal do svých rukou opět český lid na věčné časy. Křísíme v den slavného sjezdu kulturních pracovníků v Praze, českolipský kroj, tuto starodávnou památku k novému životu příštích generací, které nám zde vyrůstají v domově, jejž se jim snažíme připraviti co nejlepší.