Petr Michl: Volný trh je naprosto nezbytný, protože přirozený

Svobodní jsou po volbách do Evropského parlamentu při chuti. Poměrně silnou kandidátku postavili i u nás v České Lípě. Petr Michl se mi snažil vysvětlit celou filozofii jeho strany, mě především zajímalo, jak se dá přenést do komunální politiky.

Na kandidátce jste jen dva straníci. Více jich zatím v Lípě není?

Na kandidátce jsou dva členové a pět registrovaných příznivců, kteří také mají možnosti volit v našich interních primárkách. Členů a registrovaných příznivců je ve skutečnosti víc, ale bohužel ne každý je ochotný jít s kůží na trh a kandidovat.

Bylo složité sehnat další kandidáty? A sdílejí hlavní myšlenky Svobodných?

Při tvorbě kandidátky byli osloveni jak členové a registrovaní příznivci Svobodných v České Lípě, tak i lidé, kteří Svobodné volí nebo vyznávají podobné principy. Sdílení hlavních myšlenek Svobodných bylo nezbytnou podmínkou pro zařazení na kandidátku.

Ve vaší stranické vizitce píšete, že vás na Svobodných zaujalo především pojetí volného trhu. Můžete to rozvést?

Princip trhu, kde se dobrovolně setkává nabídka a poptávka, je nejefektivnějším mechanismem rozhodujícím o užití našich omezených zdrojů, co, jak mnoho a za kolik se bude produkovat – zjednodušeně řečeno. Když použiji část svých peněz na výrobu něčeho neužitečného, nebo předraženého, budu ztrestán „neviditelnou rukou“ trhu, protože nenajdu kupce. Vyplácal jsem omezené zdroje na výrobu něčeho, co nikdo nechtěl. Odnesu si to domů a zbytek peněz utratím za výrobu něčeho užitečného. 

Státní správa to vyřeší tím, že neužitečný produkt např. uzákoní jako součást povinné výbavy auta, domácnosti nebo třeba krmelců, včetně povinných ročních výměn. Takže každý bude mít každý rok novou, úplně zbytečnou, předraženou věc. Kdo z této transakce má největší zisk? O tom rozhodnou zřejmě zákulisní jednání.

Čeho dosáhne stát, když bude dotacemi, regulacemi, a kdoví čím dalším, co jsem schopni na sebe vymyslet, uměle ovlivňovat cenu? Cly, kvótami, předpisy bránit volnému obchodu (trhu) konat jeho práci. Když je někdo schopen produkovat NĚCO (za NĚCO si dosaďte klidně, co Vás napadne) levněji tak se pustím do něčeho jiného. Proč, pod záminkou péče o lidi, plýtváme omezenými prostředky právě těch lidí, často i proti jejich vůli? Protože byrokrati vědí, co je pro lidi dobré? Aby se zachránila pracovní místa? K čemu? K tomu aby zbytečně draze produkovala něco, co můžeme pořídit odjinud levněji? Problém se tím stejně jenom oddálí a lidé vyrábějící předražené zbytečnosti už mohli dávno produkovat „užitečnosti“. Vidíte tu nesmyslnost? To už jsme opravdu tak otupěli, že nedokážeme myslet a rozhodovat sami za sebe?

Jste ekonom, je zcela volný trh vůbec reálný?

Jestli je volný trh (obchod) reálný? Řekl bych naprosto nezbytný, protože přirozený. Bohužel je stále omezovaný a křivený, paradoxně snahami jej „narovnat“. Nejlepší je přece, když všichni mají spravedlivě stejně a všechno je všech, takže vlastně ničí. A co je ničí, se většinou zničí. Navíc zdroje tu jsou a dluhy se vlastně platit nemusí. Stačí, když vybudujeme pořádný „val“. Proti čemu asi? Vlastní blbosti.

Necháme si dobrovolně státním aparátem vytahovat z kapes peníze, o kterých jsme mohli sami rozhodnout, na co je vydáme. Třeba na koupi permanentky na Lípa Musica, lístku na Všudybud, zaplacení sportovního kroužku dětem, hodit do prasátka na důchod. Samozřejmě někdo to propije, prokouří, prohraje nebo jinak vyhodí, ale takoví my lidé jsme, každý jiný a v tom je právě to kouzlo.

Když jsem líný pracovat nebo svoje peníze prošustruju, nemám právo vykřikovat, že se o mě má stát postarat. Protože stát jsme my, jednotlivci, tzn. Vy, já, Pepa, Karel, a taky ta bezdětná paní, která částí daní přispívá na studium někomu, kterého to vlastně ani nezajímá, potřebuje hlavně papír, protože přece máme mít 40% vysokoškoláků (a proč ne 39% nebo 156% i to určitě dokážeme zařídit, stačí to prý nařídit), takže si vybere ten nejjednodušší, tzn. úplně zbytečný obor. I ten pán, co čeká už týdny na operaci, protože stát nemá peníze, které mu sebral a nesmyslně rozházel, nedovolil mu rozhodnout se svobodně, jak se pojistit proti takovéto události. Taky ten táta s mámou, kterým po zaplacení daní nezbudou peníze, aby poslali dítě do nějakého kroužku, protože z jejich daní se teď zrovna podporuje kroužek jiný. My všichni lidé bychom měli mít právo starat se sami o sebe. Protože pak bude o všechny lidi na světě postaráno.

Svět nefunguje podle Svobodných, ale Svobodní pochopili princip jeho fungování. A tím přece není každodenní a všudypřítomné zasahování státu do životů a rozhodování lidí. Tuny papíru zbytečně popsané složitými nesmysly a zbytečně zaměstnávající tisíce a tisíce lidí, kteří by mohli dělat něco užitečného místo vymýšlení a vytváření problémů, aby měli co řešit a mohli ke všemu vytvořit další výbor nebo komisi. Neustále vymýšlíme nějaké zákazy, omezení, limity, zavádíme (často záměrně skrytě) nové poplatky, daně.

Hlavně se musí přerozdělovat, dotovat a podporovat. Ekonom M. Zelený to popsal naprosto přesně, jen samé dotace, granty, zabýváme se jen podporami, podporou inovací, místo abychom se zabývali inovacemi, podporou podnikání, místo abychom se zabývali podnikáním, atd. atd.

Najednou nic nemůže být jednoduché, vše má nějaká specifika a potřebuje speciální přístup. Obávám se, že právě úplně všechno je jednoduché. Necháváme postupně všechno rozhodování na byrokratech. Proč si lidé myslí, že se nedokážou postarat např. o své zdravotní pojištění nebo důchod a platí si raději neefektivní a přemnožený aparát, že to za ně vyřeší? Zřejmě proto, aby si pak mohli zanadávat nad prázdnou kasou. Dává to smysl? Obávám se, že ne. Přitom vlastně stačí mít aspoň čtyři až pět pohromadě, odlišit důležité od nedůležitého a to nejpodstatnější - trošku odvahy. Ale to už se pouštím na dost tenký led, vždyť to známe všichni… 

Omlouvám se za občasné zjednodušování, je to na delší diskuzi, ale koncept je snad jasný.

Samozřejmě si uvědomuji, že ideálního stavu, kdy sami lidé rozhodují o tom, za co své peníze utratí, se nedosáhne přes noc, ani pozítří, ani v komunální politice, ale je třeba lidi přesvědčit, že je třeba začít, protože už minulé století bylo pozdě. Takže já bych vlastně rád dosáhl scénáře. Trochu jiného. Cítíte ten rozdíl?

V České Lípě vám vadí zejména plýtvání veřejnými prostředky. Můžete uvést pár příkladů?

Tenisová hala, umělá travnatá plocha na Městském stadionu, projekt nového divadla, koupaliště v Dubici, oplocení morového sloupu, podpora vybraných zájmových skupin formou grantů, městská hromadná doprava, přebujelost úřednického aparátu…

Jste mi vykopl z ruky několik otázek. Čeho lze reálně dosáhnout v komunální politice? Vy nekandidujete na prezidenta nebo eurokomisaře. Chtěl bych znát konkrétní případy tady v Lípě, čeho lze dosáhnout.

Samozřejmě, že nekandiduji ani na prezidenta, ani eurokomisaře. Dokonce doufám, že to ani nebude potřeba. Stejně jako Vy bych chtěl znát konkrétní případy tady v České Lípě, čeho lze dosáhnout, mechanismy, které vedou k tomu, že se plýtvá veřejnými prostředky na uspokojení potřeb úzké privilegované skupiny obyvatel pod rouškou veřejného blaha. Nemám ambice na politické posty, stačí mi, že se dala dohromady skupina nadějných lidí, kteří ještě nerezignovali na kritické myšlení, nenechali se zmanipulovat, aby uvěřili ve šťastný život na dluh a místo negace, rovnostářství a třídní nenávisti (kdy úspěšní jsou vydáváni za příčinu problémů neúspěšných) volí svobodu jednotlivce v jeho rohodování. Takže ode mě nečekejte lacinou kritiku činnosti českolipských zastupitelů. Místo toho nabízím každému, kdo o to bude stát, své manažerské schopnosti, ekonomické znalosti, nadhled, hledání jednoduchosti v záměrně komplikovaných záležitostech, a zatím stále ještě dobré jméno...

Spousta lidí vstupuje do komunální politiky, protože je něco konkrétního štve. Co je to ve vašem případě?

Teď už určitě začínáte mít představu o tom, co mě štve. A protože vím, že pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí (nebo lež a nenávist nad pravdou a láskou? - no něco v tom smyslu…), nedělám si z toho velkou hlavu. Ekonomika je naštěstí něco jako organismus, který se vyvíjí, má schopnost učit se a přizpůsobit se, rozhodně jí neprospívá sociální inženýrství a na rozdíl od lidí se nedá koupit. Náprava prostě přijde, bohužel zbytečně dlouho a zbytečně draho… Horší je ta rostoucí apatie a letargie lidí kolem, rezignace, že vše stojí za prd, bude to už jen horší a nedá se to změnit. Já si myslím, že zkusit se to má...

Politika je o kompromisech, ale také o schopnosti prosadit nějakou konkrétní, zásadní věc. Pokud by se situace vyvinula tak, že byste vstoupili do koalice, co byste za každou cenu chtěli protlačit?

Vyrovnaný rozpočet, ten má být samozřejmostí, tam žádné kompromisy neplatí… Opravdu si ještě někdo myslí, že veřejné, státní výdaje nastartují a rozeběhnou ekonomiku? Jak proboha? A kdy už to konečně bude? Stát je nejhorší hospodář, který ani neví, kolik má zaměstnanců. Jak dlouho už máme deficitní rozpočty? Generace už vyrostla, aniž by zažila byť jen jediný vyrovnaný rozpočet, a výsledkem je veřejný dluh, který už se možná rozpíná rychleji než vesmír, a když to řeknu kulantně - „ekonomický nerůst“. Vyrovnaný rozpočet se mezitím stal něčím jako postavou z pohádky, strašákem, kterým asi dřív strašily malé děti, které mezitím vyrostly a daly si sraz v parlamentu…

Trochu moje polívčička. Vystudoval jste českolipské gymnázium, váš syn rovněž. Není škoda, že město o gymnázium více nepečuje, byť je formálně zařízením krajským?

Během studia Marka na českolipském gymnáziu jsem několik let působil ve funkci hospodáře OSRP. Možná ke škodě věci i mé vlastní jsem se nikdy moc neangažoval v odborných otázkách a věnoval se hlavně otázkám hospodaření sdružení. V oboru školství jsem spíše poučeným laikem. České školství - a jeho směřování - je pro mne jednou velkou hádankou. Ve zkratce: není mi jasný systém zřizovatelů školských institucí, nechápu opakující se snahy o rušení víceletých gymnázií, děsí mě snahy o nahrazování (dokonce i jen pouhé doplňování) tradiční klasifikace slovním hodnocením apod.

Ale určitě je to zajímavé téma, a kdybych se já, nebo někdo jiný z naší kandidátky dostal do českolipského zastupitelstva, určitě bych se zasadil za zlepšování „péče města“ o gymnázium, protože jej považuji za školu kvalitní, tradiční a nezastupitelnou.

Během přípravy rozhovoru se váš předseda Mach jednoznačně vyjádřil k Ukrajině. Je to prý uměle vytvořený stát a rozpadne se. Poměrně dost mladých z mého okolí poté prohlásilo, že litují každého hlasu, který kdy Svobodným dali. Je to stranický názor nebo názor svobodného Macha?

Situací na Ukrajině se vůbec nezabývám. Tato problematika je mi natolik vzdálená a informace natolik protichůdné, že přemýšlení o ní je plýtváním mým drahocenným časem. Nebudu se tedy vlichocovat ani putinofilům ani putinobijcům, ale jako téma, které odláká pozornost od skutečných problémů je to naprosto geniální situace. Takže Vás jistě nepřekvapí, že jsem Machovo vyjádření ani detailně nečetl. Považuji je za čistě jeho názor a nebudu ho za něj kritizovat. Snad bych ho jen upozornil, že není potřeba vyjadřovat se ke kdečemu (na to máme Úsvit) ani kvůli všemu svolávat tiskovou konferenci (blahé paměti Paroubkova strana demokratů se sociálním cítěním za peníze druhých). A jestli jeden takový výrok vyvolá u někoho odpor k celé straně a filozofii Svobodných, tak mu můžu jen popřát, aby ještě trochu dospěl, utřídil si své názory, zaměřil se hlavně na rozlišování důležitého a nedůležitého, a pak teprve komukoliv dával svůj hlas.

Když tak přemýšlím o vaší filozofii, on je vlastně každý stát umělý a měl by zaniknout, ne?

Vypadá to, že o naší filozofii přemýšlíte možná víc než já, takhle daleko jsem ještě nedošel :) Ale máte samozřejmě pravdu, každý stát je umělý a časem zanikne (to už je tak nějak dáno, že nic netrvá věčně - ani spojenectví se Sovětským svazem). Taky už jich pěkná řádka zanikla a na další tento proces čeká. Stát existuje jen do té doby, dokud je pro jeho obyvatele výhodné se pod jeho hlavičkou organizovat k dosažení svých cílů. Jakmile přestane plnit svoji funkci a začne rozhodování svéprávných obyvatel nahrazovat rozhodováním podjatých byrokratů, směřuje nezadržitelně k záhubě. A toho jsme, bohužel, v dnešní době svědky.

---

Petr Michl se narodil 7. 1. 1967 v Písku jako jediné dítě v rodině zdravotní sestry a strojního zámečníka. Většinu základní školní docházky absolvoval v Teplicích, poslední rok v České Lípě. V České Lípě v letech 1981 - 1985 vystudoval gymnázium. Poté absolvoval dvouleté pomaturní studium oboru Provoz hotelů a společného stravování při SEŠ v Turnově. V letech 1987 - 1991 vystudoval obor Národní hospodářství na národohospodářské fakultě VŠE v Praze. Od podzimu 1991 do jara 1993 byl zaměstnán na Finančním úřadu v České Lípě (v průběhu tohoto zaměstnání si odskočil na povinnou vojenskou službu). Vlivem pudu sebezáchovy z úřadu odešel do praxe. Pracoval jako ekonom v bývalém OPBH v České Lípě a od roku 1994 do jara 1996 myl nádobí a vystřídal různé "restaurační pomocné funkce" v Kanadě. Po návratu od podzimu 1996 do léta 2012 pracoval jako ekonom v a.s. Provodínské písky. V současnosti působí jako OSVČ v oblasti účetnictví a financí, k tomu jako "koníčka" provozuje hospodu na Kozlech. Je formálně ženatý a s manželkou Kateřinou má dva syny. Marka (ročník 1992 - letos ukončil bakalářské studium na MFF UK a pokračuje magisterským) a Ondřeje (ročník 1999 - právě zahájil 9. ročník základní školní docházky).