Martin Matyáš: Zůstávám člověkem jedné strany

Lidovci v našem kraji nemají na růžích ustláno. Pro tyto volby se spojili se Stranou soukromníků. Prvního Českolipana na jejich kandidátce naleznete až na patnáctém místě.

Na patnáctém místě kandidátky jsi prvním Českolipanem. U vás se nesnažíte o rovnoprávnost mezi jednotlivými okresy?

Nominační systém pro tvorbu kandidátky je dle mého názoru zkostnatělý a složitý. Výsledek nominace je nepřímo svázaný s počtem členů v jednotlivých okresech. A českolipský okres je z celorepublikového pohledu jeden z nejslabších.

Chci ale poctivě uvést, že ve svém nominačním proslovu jsem uvedl, že krajské volby pro mě nejsou prioritou.

Jak to tedy v současnosti vypadá s lidovci v České Lípě?

Už z předcházející odpovědi vyplývá, že se počítáme spíš na jednotlivce. Ano, je nás málo.

Viděl jsem, že jsi přímo členem, ne tedy nezávislý kandidát. Proč sis vybral právě tuto stranu?

V devadesátých letech minulého století jsem pro KDU-ČSL z pozice krajského sekretáře a později krajského předsedy poměrně aktivně pracoval. Tehdejší směrování bylo pro mě nepřijatelné. Nezásadová politika se projevovala účastí ve většině možných i „nemožných“ vlád, o personální politice ani nemluvě (Kopřiva, Severa, Parkanová, Bursík, Drábek…). Ukončil jsem členství a raději se věnoval se svojí manželkou našim dvěma dcerám.

V minulých parlamentních volbách lidovci padli hodně hluboko ke dnu, tak jsem došel k závěru, že snad bude šance začít znovu. Takže zůstávám člověkem jedné strany

Proč si myslíš, že tato strana klidné síly nedokáže zaujmout voliče?

KDU-ČSL je stranou s téměř stoletou historií, což svědčí o hodnotové a myšlenkové potřebnosti této strany v politickém životě země. Přirozeným problémem takového subjektu je schopnost reagovat na rychle se měnící životní styl lidí a formy života.

Většina obyčejných lidovců jsou vesměs hodní a slušní lidé. Schází jim uvědomění, že politika nejsou klidné vody, ale střet. Kristus také hovořil o lásce, pokoře, spolupráci, ale když to bylo nutné, tak se v jeruzalémském chrámu musel zachovat jako muž a … „bouchnout pěstí do stolu“.

Už jenom ten slogan „klidná síla“. Politická klidná síla je cesta k průměrnosti, sebeuspokojení a z politické minulosti se věčně žít nedá.

Mluví se o tom, že by se měl zjednodušit její název. Jsi pro? Koneckonců, stejně vám všichni říkají lidovci.

Jasně, máš pravdu. Přidání KDU bylo výsledkem polistopadové euforie. Mnozí si mysleli, že přidáme KDU a všechno ostatní už půjde samo. Čas ukázal, že jde o něco jiného, že jde o hodnoty a zásadovost.

Takže určitě lidovci, určitě ČSL, …ale bohužel stranická referenda dopadají jinak.

Kritizuji, jak se sociální demokracie snaží zneužít celostátního tématu církevních restitucí v regionální politice, ale nedá mi to, abych se nezeptal, jaký je tvůj názor, tedy názor člena KDU-ČSL.

Sociální demokracie podlehla pokušení, že s tímto tématem snadno a monstrózně vyhraje krajské volby. Tato strana ústy svých představitelů má tendenci často hrát na primitivismus – rozdávat, co jsme nevydělali a ještě více se zadlužovat. Ne, to ne, to opravdu nemůžu. Vzpomeňme historickou paralelu. Císař Nero chtěl zapálení Říma svést na křesťany. On a mohutné římské impérium skončilo a křesťané ve svém poslání pokračují.

Nechápu schizofrenii lidí, kterým nevadí, že za minulých dvacet let stát vyplatil na platy kněží a duchovních minimálně 30 mld. Kč. A teď, kdy existovala naděje, že to skončí, tak protestují. Je pro mě nepřijatelný současný stav, že lidé nevěřící prostřednictvím daní platí náboženský život v zemi.

A můj konkrétní postoj. Vrátit nemovitý majetek – ano, finanční vyrovnání omezit na 5-10 let, daňové asignace možná, nezávislost církve určitě (hlavně o to v tomto souboji jde).

Známe se z tvého působení na gymnáziu. Čím se živíš nyní?

Po mém působení na gymnáziu, na které rád vzpomínám, jsem pracoval převážně jako vychovatel v sociálních službách - ústav sociální péče, chráněné bydlení. A dnes se pohybuji na pozici správcovsko - vychovatelské jako pastorační asistent.

Jsi zakladatelem Filozofického klubu, teda aspoň si to myslím. Můžeš mi o jeho historii říct více?

Filozofický klub Progres je moje srdeční záležitost. Rád souhlasím, že jsem mohl iniciovat a organizovat jeho začátky. Postupná profilace, setkávání s mladými lidmi vedlo až k prvním ročníkům festivalu Všudybud na vodním hradě a v Dubici.

Na minulost rád vzpomínám, ale ještě větší radost mám ze současnosti. V určité chvíli jsem cítil, že pokud to dál má být opravdové, tak to musí řídit a organizovat mladí sami. A tak díky, že Jirka Gottlieber, Jana, Ondra Víteček, Tomáš Trkal a mnozí další skvěle pokračují.

To u tebe na zahradě začal fungovat první Progres. Jak jsi přišel na tento nápad?

Považuji se za člověka nekonformního a asi v každé době a situaci toužím po nezávislosti (pozor - nehovořím o relativismu a chaosu). Trápilo mě mocenské postavení úředníků v době komunismu a ještě víc mě trápí zbyrokratizovaný systém dnes.

Věřím, že skutečně velké hodnoty dokáže vytvořit pouze člověk vnitřně svobodný a klub Progres by měl takovému člověku vytvářet prostor.

Proč jsem tě nikdy neviděl v novém Progresu?

A… nehledej v tom problém. Jsem velmi rád za přátelství, které mě s Jirkou a dalšími z Progresu spojuje. Několikrát jsem v klubu byl, ale přiznávám, že mám co dohánět. Určitě se tam jednou uvidíme. A pokud si dobře pamatuji, tak Všudybuda jsem nevynechal ani jednou.

Jaká je vlastně tvá životní filozofie?

Obdivuji to, že každý narozený člověk je originál. Věřím, že člověk neputuje od ničeho nikam, od nuly k nule. Život má smysl. Ale jedna věc je smysl a druhá věc je realita. Princip řádu nebo chaosu.

Biblické poselství zasahuje hluboko do nitra člověka, a pokud člověk chce toto poselství přijmout, pak získává i jistotu řádu, ve kterém dobro zůstává dobrem, zlo zlem a pravda pravdou.

Zkrátka stavím na stabilitě, která je prověřená přes všechny lidské nedokonalosti dvoutisíciletou křesťanskou tradici. A z toho jasně vyplývá, že jsem katolík.  

--

Martinovi Matyášovi je 48 let, je ženatý a v listopadu oslaví s manželkou stříbrnou svatbu. Má dvě dospělé dcery a brzy se stane dědečkem. Vůči současnému stavu společnosti je velmi kritický a obnovené členství u lidovců je podle něj pokusem, jak nezůstat do konce života pouze pasivním kritikem.