Dnešní díl začneme verši mladého autora, který měl v Lípě babičku a dědu, domovské právo zde měl i otec. Jeho život ukončil pochod smrti, a tak již nezjistíme, jak by se jeho talent dále rozvíjel.
Byla to krajina krajanů
V časech pučících citronů
Má lásko
Citronové dveře na safírovou bublinku
Na tvém gumovém pasu
Jsou zavěšeny citróny
Mrakodrapy a pochvy
Ty nejsi
Tolik bláznivá tolik měnivá
Pod tebou na kapičce vody
Hrají myslivci
Vodní polo
A oči již nezurčí
Lemovaná marnivostí
Nějaká písmena věnčila východ Vedle
Huboval stařeček vnoučata Města startují
Aby se vydala na dlouhou pouť vesmírem
Vesnice zahrabávající se do země
Konec
U východu vlála jednotlivá písmenka
Konec
Deset za jednoho jako
Deset za deset
Strázná moře
Vzdouvají bezinky
Jara a lásky tam
Kam malý hošík
S malou holčičkou chodil do školy
Vyměňovat své papíry za vězení
V posledních létech války
Věnce na rty její památky
Tuto báseň měl Rudolf Altschul napsat 12. listopadu 1944. Druhý den ho zatknulo gestapo. Pravděpodobně skončil nejprve v Terezíně, později v koncentračním táboře Flossenbürg. (Jiné údaje hovoří o září 1944. Ale je možné, že byl zatčen dvakrát.)
Kromě Židů bylo ve zmíněném táboře zavřeno i několik prominentních vězňů. Například Wilhelm Franz Canaris, německý admirál a vedoucí Abwehru, Hans Oster, zástupce Abwehru, Dmitrij Karbyšev, generál Rudé armády, Ignacy Oziewicz, polský generál, první velitel Narodowe Sily Zbrojne, Rudolf Viest a Ján Golian, slovenští generálové a velitelé Slovenského národního povstání. Většina ze zmíněných byla popravena dříve, než se k táboru přiblížily spojenecké jednotky.
Židé, včetně Rudolfa Altschula, se vypravili na pochod smrti. Během něj Rudolf zahynul. Neznámo kde a kdy.
Třiadvacetiletý Čechoslovák, kterého nalezla ve Flossenbürgu 97. divize US Army, zdroj: knihovna Kongresu. Táborem prošlo asi 100 000 vězňů, osvobozeno bylo asi 1 600. Na pochod smrti se jich vypravilo asi 10 000.
Jeho největším "proviněním" bylo, že patřil do skupiny tzv. Spořilovských surrealistů, kterou založili společně se Zbyňkem Havlíčkem, Robertem Kalivodou, Františkem Jůzkem a Liborem Fárou.
Kolem Rudolfa panuje řada mýtů. Třeba i ten, že se mu podařilo utéct nebo že se nějak zapojil do odboje. Podle některých zdrojů žil v domě na rohu Černé a Myslíkovi ulice v Praze, ve kterém byl ve třetím patře ilegální byt odbojové organizace Úvod, v němž se scházeli například Morávek, Balabán a Mašín, nebo ze kterého vysílala vysílačka s názvem Sparta 1, nebo se zde v roce 1942 sešel Kubiš s místními odbojáři. Ale uvědomme si, že se narodil 22. dubna 1927 a na začátku války mu bylo teprve 12 let. Pravdou je, že jeho jméno je i na pamětní desce na domě v Jižní ulici, v přízemí základní školy. Spolu se jménem jeho otce. A nadpis: "Za osvobození vlasti a lidství v těžkém boji proti fašismu položili životy v letech 1939 - 1945 spořilovští bratři a sestry."
Rudolf se sice narodil v Praze 22. dubna 1927, ale jeho otec Pavel, o kterém jsem psal zde, měl domovské právo v České Lípě a z České Lípy pocházely obě větve jeho rodičů. Matka Rudolfa, za svobodna Anna Špačková, nebyla židovka a pocházela z Prahy.
Nedalo mi to, abych se nezeptal Heleny Paszekové, ředitelky českolipského gymnázia a také vynikající učitelky češtiny, co si o úvodních verších Pavla Altschula myslí. Dopředu jsem jí neřekl, kdo je autor a proč se jí na to ptám.
„Text se inspiruje surrealismem, připomíná mi Nezvalovy texty z tohoto období. Ne každému čtenáři tyto "podvědomé" obrazy vyhovují, je obtížnější se v nich orientovat, ale mohou oslovit překvapivostí a kreativitou...“
Vítězslav Nezval (zdroj: magazinuni.cz)
Pravděpodobně nejvýraznější postavou Spořilovských surrealistů byl básník a také psycholog, po válce experimentující s psychoanalýzou či LSD, Zbyněk Havlíček. Mimochodem, Havlíček se narodil v současném Libereckém kraji, v Jilemnici. O Rudolfovi později napsal: "Básník Rudolf Altschul, z rodu božského rošťáka, z rodu zámeckého posla Barnabáše, sedmnáctiletý, skvěle inteligentní, donesl poselství básnické myšlenky až na samý práh podsvětí."
Tento text pravděpodobně pochází z časopisu Orientace vycházejícím v letech 1966 a 1967. Předcházel mu tento popis surrealismu: "Fašismus, neandertálci, svatá inkvizice, byrokrati a militaristé, děsivé přízraky, jejichž rituálem je vláda nad lidmi a jejichž kořistí je člověk, budou pro utopistickou genealogii těch, jejichž navigační hvězdou byl SURREALISMUS se svým vášnivým zaujetím pro sen, svobodu, lásku a poezii, extrapolovaným Zlem nejenom do té doby, než společenský řád, osvobozený od útisku a bídy, vytvoří všechny podmínky pro osvobození člověka, ale současně a dialekticky do té doby, než člověk sám, v hlubinných sondách sebepoznání, odstraní potenciální recidivy negace sebe sama, ukryté vedle nezměrných pokladů v temných pudových vrstvách jeho nezralých dětství. Do té doby budou někteří cherubíni nosit své zářivé hlavy na popraviště rozporů, které si sami paradoxně vystavěli, na účet osobního barbarství krve i nadosobního barbarství mýtu.“
Na Rudolfa Altschula vzpomínala Anna Fárová, historička, signatářka Charty 77, v rozhovoru z roku 1996. Narodila se sice v Paříži (její otec byl diplomat, matka Francouzka), ale mládí prožila na Spořilově. "Studovala jsem na gymplu, kde jsem zápolila s češtinou a kde mě pořád obviňovali z galicismů. To gymnázium bylo reálné, vyučovalo humanitní i exaktní obory, měli jsme latinu, francouzštinu a taky třeba deskriptivní geometrii. No, a na totéž gymnázium v Michli chodil i Zbyněk Havlíček, syn bankovního úředníka a spisovatele, který taky bydlel na Spořilově o sedm domků dál od mých tetiček. A o další kus dál žil Rudolf Altschul, krásný mladý básník, asi o dva roky starší než já...S Rudolfem Altschulem jsme zase jezdívali ze školy devatenáctkou na konečnou, ta tramvaj se městem neuvěřitelně ploužila, a když dorazila na začátek Spořilova, kráčeli jsme spolu odtamtud ještě čtvrt hodiny, víc než kilometr zatemněným městem. Rudolf Altschul té naší společné cestě domů říkával „nahodilé setkání“ – nahodilé, zejména po čase, kdy mě už oslovil, samozřejmě vůbec nebylo, ale oni pořád hráli tu surrealistickou hru.
Rudolf Altschul, zdroj: en.wikipedie
Happy days are here again.
Živote neboj se
drahá ty též se neboj.
Život je napsán za očima.
Drahý život ve chvílích
kdy koráby na vlnách éteru
zpívají.
Životy zpívají.
.......................................
Šťastné dny jsou zde zpět.
Davy světel v tvém žití,
davy zvonečků v tvém žití.
Průlinčité horké údy.
Zpívají.
Šťastné dny jsou tu opět.
---
Předchozí díly naleznete: