"Čteme o událostech v Praze. V našem kraji disidenty nemáme? Jenom jejich příznivce? Napište o tom!" takto prý požadovali čtenáři Průboje po jeho redaktorech, aby se více věnovali problematice disentu v Severočeském kraji. A ti samozřejmě nelenili a připravili pro ně další díl "oblíbeného" seriálu Reflektor pravdy, ve kterém špinili kohokoliv, kdo vyčníval, podepsal petici či se odvážil jet do Všetat k hrobu Jana Palacha.
"Tedy: v Severočeském kraji máme nejen nevědomé sboristy (ale pozor: nevědomost není rozhřešením!), máme i herce Charty 77, byť v porovnání s pražskými protagonisty jsou to, řekněme, epizodisté."
Jen pro zajímavost, článek byl tentokrát podepsán Josefem Markovským a Pavlem Nadrybským a já jsem úryvek vytrhl z kontextu z úplně jiného důvodu, než abych jako v minulých dílech ukazoval, jak fungovala komunistická propaganda. Chtěl jsem jen naznačit, že Česká Lípa ani v bigbítu, ani v undergroundu a ani v disidentském hnutí nebyla a není pupkem republiky (jak si občas někteří protagonisté myslí). Přesto na Českolipsku nacházíme stopy těch největších ikon.
Už jsme se například věnovali Jaroslavu Neduhovi, kapelníkovi skupiny Extempore, který se narodil v České Lípě 7. srpna 1945 a doposud zde má několik příbuzných. Ve Stráži pod Ralskem byl svého času vezněn Ivan Martin Jirous, básník a manažer kapely The Plastic of the Universe. Svědčí o tom například několik pohlednic, které mu „zapomněla“ předat vězeňská služba a které posléze skončily ve sbírce Jaromíra Petržílka. A nyní vám prozradím, že na Českolipsku krátkou dobu žil i Pavel Zajíček. Básník, výtvarník a zakladatel třetí z kapel, které patří do zlatého fondu českého undergroundu - DG 307 (pozn. red.: DG 307 vystoupí v České Lípě 6. 6. v rámci festivalu Všudybud). V podstatě náhodou jsem přišel na to, že v roce 1975 si psal deník, který v nákladu jednoho výtisku vyšel v samizdatu pod názvem Mařenická kniha.
Nejprve jsem zjišťoval, jestli v Česku existují ještě nějaké jiné Mařenice, než ty naše. Kupodivu ne.
Pak jsem začal Mařenickou knihu shánět. Poměrně rychle jsem vygoogloval, že její texty nejsou nenávratně ztracené, ale v Česku vyšly jako součást souborného Zajíčkova díla nazvaného Zápisky z podzemí. A za to, že je mám nyní před sebou, vděčím pracovnicím českolipské knihovny, které mi je sehnaly přes meziknihovní výpůjční službu.
Jde o různé fragmenty, jak sám Zajíček uvádí v úvodu: „Všechno, co zůstalo po domovní prohlídce, vše, co nesežraly mařenický bachratý kamna. Všechny řevy… hledání. Zbytky nehranejch textů, trhaný zápisky ---- sny.“
Přiznám se, že mám stejný pocit, jako bych pod podlahou babiččiny chalupy nalezl skutečný deník neskutečného Járy Cimrmana. Zajímá mě především druhá část – „zápisky psaný v Mařenicích, kde sme r. 75 objevili hájovnu a kde sme taky na podzim 75 začali s Čárlim a Kindlem žít a dělat v lese. Později se přistěhoval Salám, Boví, Čuňas… 17. března 76 nás sebrali v hospodě v Mařenicích. Zapsanej torzovitej výtažek TOHO, co na mně v prostředí Mařenic zanechalo silnou stopu.“
Pokud máte rádi Lužické hory v okolí Mařenic jako já, pak určitě uvítáte, když vám pro příští díl připravím několik ukázek z textu tohoto člověka, který vnímal okolí jinak než já, vy, my.
Mařenickej svět
Je jinej
Mařenický baroko
Je jiný
Maře-
Nický
Pivo
Je jiný
Mařenická noc je jiná
Mařenická holka
Není
Žádná