Ještě před vojnou v roce 1974 se Jaromír Petržílek připravil na diskžokejské zkoušky. Instrukce měl od vyhlášeného spíkra Chaloupky z Ústí nad Labem. V písemné podobě mu například předal popis životní dráhy polského zpěváka Czeslava Niemena. Jak už bylo napsáno několikrát, komise zajímali především muzikanti z východního bloku a Niemen byl rozumným kompromisem.
Koncem září 1974 dostal povolávací rozkaz a zkoušky nestihl.
Kde všude Jaromír Petržílek přehrával desky? Díky tomuto sdělení se nám daří rozkrývat místa pravidelných setkání mládeže na začátku sedmdesátých let.
Pravidelně prezentoval muziku především na následujících pódiích:
1. Zahradní restaurace hotelu Sport v Doksech. Na dřevěném zastřešeném tanečním parketu o rozměrech asi osm krát deset metrů se hrálo každý pátek a sobotu od července do září. Kšeft tenkrát získal díky Bóžovi Dvořákovi, který tam občas hrával se svou kapelou Bóža Dvořák in Rock (hlavně reperotár Carlose Santany - například hity Black Magic Woman nebo O yeah Comova).
2. Luxor Club - zde hrával každou středu od září do listopadu v roce 1972 pro zhruba stovku lidí na menším sále, do něhož se vstupovalo od garáží. Návštěvníky byli většinou studenti z nedalekého internátu.
3. Sál Závodního klubu Železničářů U Lukostřelce. Zde pořádal diskotéky každý pátek v letech 1973 až 1974 společně se Zbyňkem Svobodou alias Gordonem. Jako odměnu si brali sto korun, přičemž to byla zhruba cena malé pašované desky. LP vyšlo na tři až čtyři stovky. Vše potřebné pro pořádání diskoték zařizoval pan Fadrhons, který byl vedoucím železářství v ulici Jindřicha z Lipé.
4. Národní dům ve Sloupu v Čechách. Zde hrál v srpnu a září roku 1974. Sál v zadním traktu budovy sloužil i jako občasné kino. Vstup stál sedm korun a na sále se dala koupit jen litrová láhev vína. Na pivo a panáky se chodilo o pauzách přes dvůr do výčepu. Do Boru a Lípy se chodilo po půlnoci pěšky, pokud se teda šťastlivci nepodařilo sbalit holku přímo ze Sloupu.
V ostatních místech hrál Jaromír Petržílek jen nárazově, ale přesto jich aspoň několik pro úplnost zmiňme.
Restaurace Pošta v Zahrádkách, sál ŽOS u hlavního vlakového nádraží (chodilo se do něho po železné lávce, byl dřevěný a většinou sloužil schůzím členům KSČ či ZV ROH), sál naproti hospůdce Dřevěnka v Provodíně, restaurace Vyhlídka u Kamenického Šenova, sál Národního domu v Hrnčířské ulici, což byl dům spolku Česká beseda a v roce 1988 byl zbourán (dnes tam stojí budova České spořitelny), sál U Vévody ze Zákup.
Pro asi nejvíce lidí hrál Jaromír Petržílek v hotelu Merkur. Měla přijet skupina Markýz John, ale cestou do Lípy se jim porouchalo auto. Bylo potřeba vymyslet náhradní program pro asi osm set lidí. "Pan Fadrhonc vzal svého Trabanta Combi a jeli jsme ke mně domu pro aparaturu - to jest dvě bedny Regent, lampový zesilovač Tesla Mono 50 a desky," vzpomněl si autor dopisu.
Za Jaromírem Petržílkem jezdily máničky z celého okolí. Na mejdanech u něj doma se občas sešlo i padesát až osmdesát lidí. Takové množství samozřejmě neušlo pozornosti Státní bezpečnosti. "Odvezli si mě třeba v deset hodin z práce a pustili až večer," popisuje Jaromír Petržílek. "Mezitím mi stihli udělat dvě domovní prohlídky, při nichž zabavili hodně hodnotných věcí - závadové starožitnosti ze Druhé světové války, spisy Charty 77 a mnoho fotografií." Z jiné části dopisu jsem se mimo jiné dozvěděl, že jeho autor vlastní obrovskou sbírku starých pohledni České Lípy, které doposud zapůjčil do patnácti knih.
"Při mém psaní jsem si opravdu krásně zavzpomínal. Naplno se dalo žít i za totáče. Kdo chtěl, své si vždycky našel i přes rudé zákazy té doby," končí dopis.
V příloze jsem našel ještě několik tipů na další muzikanty, kteří mají co říci k neoficiální kultuře na Českolipsku. Tímto panu Jaromírovi děkuji a přeji mu, ať jeho pobyt za zdmi věznice netrvá příliš dlouho.
--------
Jaromír Petržílek (1955), českolipský diskžokej sedmdesátých let, obdivovatel bigbítu a undergroundu.