Pokračuji v představování Ivana Köhlera, bohémského slovenského fotografa, který svou kariéru započal v České Lípě. Využívám k tomu zejména vzpomínek Petra Königa a Petra Charváta. Minulý díl končil připomenutím fotografického sdružení FORUM 8, které kromě jiného pořádalo výstavy a představovalo známé fotografy.
Do tvůrčího prostředí v České Lípě se Ivan přistěhoval s manželkou Naďou, která po ukončení studia získala pracovní umístěnku s podkrovním bytem v nově otevřené lékárně na rohu západní části Náměstí Míru č. 164. Stalo se to v roce 1967. Lékárna měla nahradit nejstarší „apotheku“ pod náměstím v Gottwaldově ulici č. 88 (knihkupectví), která měla původní vybavení interiéru doplněné lékárnickými dózami s téměř třímetrovým rohem mořského narvala (U Jednorožce).
Naďa je rodačka z Bratislavy, studovala farmaceutickou školu v Brně, kde se seznámila s Ivanem. (Ivan po maturitě v Žilině nastoupil na vysokoškolská studia do moravské metropole, kde se věnoval dějinám umění.) V nově otevřeném Okresním vlastivědném muzeu v bývalém augustiniánském klášteře začínali zařizovat výstavní expozice a Ivan v muzeu získal uplatnění jako fotograf. Svou zrcadlovkou YASHICA fotografoval první zátiší v ateliéru výtvarníka Františka Lipenského v bývalé městské šatlavě ve Vězeňské ulici č. 189.
Forum 8: V. Richtrmoc, V. Šilhánek ,N. Köhlerová, A. Charvátová, P.Charvát, P. Kolínský, Balcar, B. Gebauer, K. Tůma, sedí I. Köhler
Rozhodující vliv na Ivanovu tvorbu měla spolupráce s minule zmíněným Vladimírem Richtrmocem. Cit pro prostor zužitkoval při focení střech starého města a dokázal dobře zvládnout i portréty. Vděčným modelem pro Ivana byl „místní umělec“ Stanislav Holub - básník století. Na Ivana vzpomíná Standa ve své knize Život holubí (2005) v povídce „Jak jsem fotil divoká prasata“. Ivan na fotkách zachytil společenské dění ve městě, a tak jsme mohli v tomto seriálu použít i jeho fotografie z bigbeatového klubu Luxor a skupiny The Strawberry Sellers Group. Ivana však z muziky zajímal především jazz, a proto příležitostně jezdil do Prahy na koncerty zahraničních jazzových muzikantů, kde v paláci Lucerna svým fotoaparátem zachytil atmosféru jazzových večerů, jako třeba Laca Decziho, Conie Kaye – hráče na bicí, nebo Rolanda Kirka, který dokázal hrát na tři saxofony současně, a mnoho dalších jazzových hvězd.
I. Köhler -Jazz festival Praha 1970
Ivan po svém přistěhování do Lípy spolupracoval se sdružením FORUM 8, které navázalo družbu s obdobným sdružením fotografů v Mnichově. V osmašedesátém roce uspořádali v Okresním vlastivědném muzeu výstavu svých kolegů z Mnichova, kteří na oplátku o rok později připravili výstavu českolipským fotografům zase v Bavorsku. Při realizaci výstav pomáhal českolipský starousedlík Kurt Muldner, jenž dokonale ovládal německý jazyk, a za mnichovské kolegy potom Werner Hiebel.
Ve středu jedenadvacátého srpna osmašedesátého roku, v noci kolem třetí hodiny upozornil Petra Charváta jeho známý MUDr. Zdeněk Rezek, že právě začalo obsazování naší republiky vojsky Varšavské smlouvy. Ještě za šera začínajícího dne, jak vzpomíná Petr, zašel za Františkem Lipenským a potom ještě za Ivanem Köhlerem. Ivan pak v ranních hodinách fotil průjezd kolony motorizovaných jednotek městem. Pod vlivem vysílaných rozhlasových zpráv o probíhající invazi, chtěl Ivan ještě jet fotit do Prahy. Kolem osmé hodiny si vypůjčili služební skútr JAWA a jeli přes Dubou Kokořínským dolem až do Mělníka, kde byla cesta neprůjezdná a zcela zatarasená kolonou vojenské techniky. Petr Charvát se proto vrátil zpět a Ivan pokračoval dál do Prahy stopem. Po návratu Ivan fotografie a negativy uložil v muzeu. Začátkem sedmdesátých let Krajská správa Státní bezpečnosti v Ústí nad Labem fotografie i negativy zabavila a na vedení muzea začala vyvíjet značný politický tlak. Později koncem sedmdesátých let rozstříhané fotografie a negativy vrátila StB zpět do muzea v České Lípě.
V šedesátém devátém roce po instalaci výstavy českolipských fotografů v Mnichově se Petr s Ivanem zúčastnili společného setkání autorů. Po srpnových událostech si oba nelegálně prodloužili pobyt ve Spolkové republice Německo. Po vyhlášení amnestie pro občany republiky, kteří zůstali nelegálně v zahraničí, se Petr vrátil a Ivan zůstal do konce roku. Po návratu do České Lípy musel ukončit v muzeu pracovní smlouvu. Později Ivanova manželka Naďa přijala nabídku nastoupit do lékárny i s bytem v Rajci nad Rajčankou, necelých dvacet kilometrů jižně od Žiliny. Od této doby Ivan působí jako výtvarník a fotograf na Slovensku, kde se postupně stal „fašiangovým kráľom“ dění v Rajci a okolí Oravy, Kysúc, Horehronia, Považia až po ukrajinské hranice. Jinými slovy, proslavil se jako fotograf masopustního veselí.
„Po deseti letech jsme při vandru do slovenských hor navštívili v Rajci Ivana a Naďu,“ vzpomínali jeho vrstevníci. „Bylo to po mnoha letech srdečné setkání a bylo na co vzpomínat. Za lékárnou na náměstí si Ivan ze zádní části přilehlé stodoly zařídil ateliér. Tehdy zrovna navrhoval dekorativní vzory závěsů pro jistou kulturní instituci v Žilině. Večer jsme naše setkání a vzpomínání nad fotografiemi z Čech zakončili v místní „krčmě“ a vinárně, kde interiér salónku doplnil Ivan fototapetami ze svých záběrů českolipských střech. Při společné zábavě v šenku si i místní hosté s humorem vzpomněli na komická vystoupení a zpívání českolipského „umělce“ Standy Holuba, kterého Ivan před časem pozval na návštěvu. Standa pomáhal Ivanovi bourat stodolu a stavět ateliér, než Naďa Standu vykázala mimo dům.“
V minulém roce ve Slovenském domě kultury v Praze uspořádali Ivanovi výstavu, která byla spojená s prezentací monografie Fotografické radovánky Ivana Köhlera (2013). V monografii jsou publikované nejen fotografie ze slovenských „fašiangových zábav“, ale i první Ivanovy fotografie z České Lípy. Příště zkusím k publikaci připravit aspoň část rozhovoru, který při této příležitosti pro naše média vznikl.
Č. Lípa, Náměstí Míru 21.8.1968, neznámý autor