Pokračujeme ve vzpomínkách na Františka Lipenského, výraznou osobnost České Lípy šedesátých let. Text se podařilo dát dohromady zejména díky Petrovi Königovi a Petrovi Charvátovi, jeho přátelům z té doby.
Ve čtyřicátém devátém roce začal František Lipenský studovat na Vyšší odborné a střední škole sklářské v Novém Boru u profesorů Hrodka, Hospodky a Libenského. O tři roky později se přesunul na pražskou AMU, ale krátce po zahájení studia byl z politických důvodů ze školy vyloučen. Ve studiu tedy pokračoval soukromě u malíře Pavla Formana (1920–2008), žáka Františka Tichého a bratra filmového režiséra Miloše Formana. Pavel Forman vyučoval a vedl výtvarný ateliér ve škole v Doksech, než v osmašedesátém roce emigroval do Austrálie. V jídelně restaurace hotelu Merkur jsou z původního souboru Formanových obrazů ještě dvě jeho malby jadranských přístavů. V sochařském řemesle se pak František Lipenský zdokonaloval u Karla Kolaczka (1898–1959), který nejdříve působil na Ostravsku a od roku 1939 měl svůj ateliér v Liberci.
Při svých studiích na sklářské škole se seznámil i s technologií volné vitráže, kterou později uplatnil i pro různé výtvarné zakázky. Na začátku šedesátých let při novém zprovoznění restaurace U Stadionu (Hotel U Staré pošty, zbořeno 1986) v Sokolské ulici 286 (Postgasse) vytvořil v sále restaurace rozměrnou vitráž s postavami hráčů fotbalového mužstva.
První veřejnou zakázkou pak bylo zhotovení dvou pamětních desek ke čtyřicátému pátému výročí úmrtí spisovatele Jakuba Arbese, které zároveň připomínají spisovatelovo odsouzení a uvěznění v roce 1873 v České Lípě. Jeden reliéf plakety zhotovil podle spisovatelovy fotografie a druhý podle grafického portrétu Roberta Wacíka. Pamětní desky byly odhaleny 18. října 1959 v Moskevské ulici na budově bývalého hostince U Vévody ze Zákup (krajský soud, dnes přemístěna do dvorany radnice) a na budově základní devítileté školy (vězení).
V té době byl krátce zaměstnán jako výtvarník na částečný úvazek ve Státním statku Cvikov. Současně si v domě na Gottwaldově třídě č. 96 (Langegasse) pronajal v prvním poschodí místnost na ateliér. Nespornou výhodou ateliéru byla možnost volného výtvarného podnikání a především blízké umístění ateliéru jen pár kroků od kavárny a vinárny Union.
Dominantní secesní budova vinárny byla postavená v letech 1906–07 podle projektu českolipské firmy John-Jisba. Ještě v prvních poválečných časech měl podnik kromě zaměstnanců čtyři stálé hudebníky, kteří zajišťovali večerní zábavu. Ve vinárně se scházela tehdejší českolipská umělecká společnost a František Lipenský byl její výraznou a nepřehlédnutelnou osobností.
"Večer ve vinárně hosty občas umělecky bavil i Standa Holub, a tak jsme se společně seznámili," vzpomínal Petr Charvát. Standa pak setkání a zážitky s „Mistrem“ popisuje ve své knize Život Holubí (2005). „Velmi dobře si pamatuji na vedoucího vinárny, pana Jandače, který obsluhoval hosty ještě za první republiky,“ připomněl Petr Charvát.
V pozdějších časech se kouzlo noblesního podniku a společnosti pozvolna vytrácelo. Místo sólových muzikantů začala ve vinárně hrát různá uskupení muzikantů. Jména některých se v našem seriálu již objevila. V prvních letech tady vystupoval Lojza Závěta s Karlem Mráčkem, Lexou Novotným, Borkem Poláčkem, Václavem Kozukem a Milanem Andělem. Později Franta Kotyza společně s Karlem Pelechem, Zdeňkem Baďoučkem, Lubošem Navrátilem, Poldou Semerádem, Mirkem Samkem a Zdeňkem Domsem. Průběžně zdejší skupinu doplňovali Tonda Jeřábek, Leoš Jenč nebo Zdeněk Kotyšev.
Petrové zkusili nakonec dát dohromady všechna jména, na která si vzpomněli. Například zde vystupovala skupina Proxima ve složení Marián Jurčo, Karel Jelínek, Josef Vilím, Ruda Globočník, Jirka Horák a Milan Machula. V samém závěru provozu vinárny je nutné ještě připomenout kapelu Nota–Bene s Petrem Kouckým, Josefem Tichým, Frantou Svitákem, Karlem Reichertem, Milanem Machulou a výborným swingovým muzikantem Josefem Adamcem.
V prvních poválečných letech vinárnu provozoval Národní správce, až později byla vinárna převedena do nově vzniklého národního podniku Restaurace a jídelny se sídlem v Doksech. V průběhu času postupně upadala a za vedení posledního dlouholetého ředitele, soudruha Františka Čapka nezbylo nic jiného, než zcela zdevastovaný podnik uzavřít. K tomu došlo na silvestra v roce 1987.