Při hledání a skládání příběhů z novodobé českolipské historie jsme narazili i na kdysi nepřehlédnutelné, ale dnes již veřejností zapomenuté osobnosti. V seriálu jsme se o nich několikrát zmínili při rozhovorech s muzikanty a dalšími pamětníky. Postupně se pokusíme poodhalit i jejich osudy, které se vtiskly do nedávných dějin nejenom našeho města.
O vznik tohoto medailonku se z velké části zasloužil Petr König, který nešetřil časem a dal text i fotografie dohromady.
Výtvarník Bohouš Mikeš se sice narodil ve třicátém čtvrtém roce minulého století v Praze, ale v rodině českolipského legionáře Josefa Mikeše. Matka pocházela z polsko-české rodiny obchodníka žijícího v Rusku.
Po skončení druhé světové války v roce 1945 se Bohouš Mikeš vrátil spolu s rodinou zpět do obce, která dnes má společný název Sosnová. Rodiče začali nejdříve bydlet ve východní části vsi přiléhající k železniční trati nazývané Zuckmantel, v domku vedle tak zvaného „Kamenného domu“.
„Až později se přestěhovali do usedlosti číslo 42 na západní straně obce, vedle silnice vedoucí do Prahy. Této části se říkalo Künast,“ upřesnil synovec Miloš „Pim“ Rus, kterého jsme požádali o spolupráci při napsání článku.
Sosnová 42
Bohouš vyrůstal v rodině s pěti dalšími sourozenci. Po ukončení základní školy začal studovat Uměleckou průmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově, kam někdy přes Slunečnou dojížděl na kole, anebo dokonce docházel pěšky. Byl dostatečně zdatný a výstřední na to, aby i později občas jezdil na kole na pražská studia.
„Ovšem tehdy ještě nebyl na silnicích takový provoz,“ dodal Miloš.
Svým talentem zaujal sklářského výtvarníka Stanislava Libenského, který později Bohouše doporučil ke studiu na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V jednadvaceti letech, v roce 1954, ukončil studium užité grafiky u profesora Antonína Strnadela (1910–1975). Ve své výtvarné tvorbě byl částečně ovlivněn grafickým projevem akademického malíře Františka Tichého.
Po ukončení studia byl povolán do armády na Slovensko, odkud se vrátil zpět na Českolipsko a začal hledat zaměstnání. Podle vzpomínek tehdejšího ředitele Okresního vlastivědného muzea Břetislava Vojtíška navázal volnou spolupráci s muzeem při instalaci nových výstavních expozic. Ve Státním okresním archivu v České Lípě se podařilo dohledat pracovní smlouvu z podzimu sedmapadesátého roku, kterou Bohouš uzavřel s Domem osvěty. Byl zde krátce zaměstnán jako metodik klubové práce.
V šedesátém osmém roce v kavárně Split na českolipském náměstí namaloval dvě nástěnné fresky (3 x 1,8 m) s motivem jadranských přístavů Split a Brač.
„Na fresce přístavu Split byla postava chorvatského rybáře,“ vzpomínal Miloš. „Bohouš ho s ohledem na obsazení naší republiky sovětskými vojsky namaloval původně jako generalissima Josefa Vissarionoviče Stalina. Ovšem vedením podniku Potraviny, n. p. byla freska označena jako politická provokace, a proto byl Bohouš donucen podobu rybáře zcela přemalovat.
Následně ještě společně s Jardou Rusem navrhli a vybavili interiér v již zaniklé cukrárně Astra v domě číslo 167 U Jelínka na západní straně náměstí.“
Bohuslav Mikeš (17. 1. 1934 – 1. 11. 2003), českolipský výtvarný umělec
Materiál pomohli dát do kupy tito lidé: Petr König, Miloš Rus, MUDr. Marcela Rusová, Petr Charvát a Věra Volková.