Ještě o Terezínu

V květnu jsme s našimi deváťáky a osmáky ze Špičáku vyjeli na tradiční historickou exkurzi do Terezína. Po návratu dostali žáci za úkol napsat kratičkou úvahu o svých pocitech a prožitcích z tohoto místa. Nechme je tedy promluvit:

            „Při slově Terezín se mi vybaví strach, bída, osamělost, smrt. Terezín bylo peklo, brána k smrti, aspoň pro většinu to tak platilo.“ (Eliška). „Ve vzduchu byl cítit smutek, velké utrpení. Strašné podmínky pro život, úplně nelidské. To zlo, které se tam stalo, je cítit dodnes, když jsme odjeli, tak konečně jako by spadl kámen ze srdce.“ (Jirka).

„Když si uvědomím, kolik lidí zahynulo bez důvodu, bez jakékoliv příčiny, je mi strašlivě. Terezín v té době musel být místem hrůzy a bolesti. Nejvíce to odnášely děti, které nemohly pracovat, tak skoro nejedly. Ani v tom nejhorším snu bych nechtěl být v jejich kůži.“ (Milan). Příšerné je i pomyšlení na to, že jsem stál u míst, kde zabíjeli nevinné lidi. Odváželi sem celé rodiny kvůli náboženství, národnosti, rase, nebo politickému názoru.“ (Petr).

„Když si pomyslím, že v něčem podobným mohl být můj děda, není mi z toho do smíchu. Nejvíce mě dostalo, když průvodkyně hovořila o odstřelování lidí při té zdi. Časově to vycházelo na jednu oběť za minutu. Zatím co jsem psala esej, by zemřelo cca 12 lidí. To je půlka třídy!“ (Denisa). „Přečíst si pár slov nebo prohlédnout pár obrázků umí každý a řekne si, že je to brnkačka, ale vidět naživo prostory, kde dříve lidé trpěli a umírali v příšerných podmínkách, ve vás probudí opravdu zvláštní pocit. Cítila jsem takovou temnou energii a mé představy zobrazovaly, jak se tu ti lidé vlastně měli, jak každou noc usínali s tím, že nevěděli, jaký bude jejich další den nebo dokonce tato noc.“ (Veronika).

„První věc, co se mi vybaví při slově Terezín, je rozhodně koncentrační tábor a židovské ghetto. Bylo to rozhodně zajímavé a zároveň i děsivé. Nikdy bych nechtěla zažít takové věci, jako se žilo na Malé pevnosti. Ti co tam prožili do začátku až do konce války, pokud nějací byli, museli mít rozhodně nezdolnou morálku.“ (Karolína).

Musím přiznat, že mě moji deváťáci skutečně potěšili. Dokáží už kriticky vnímat historickou realitu a hodnotit ji s odstupem přiměřeným jejich mladému věku. Umí formulovat a vyjadřovat hodnotící postoje v otázkách života a smrti lidí i jejich morálky. Na současnou, tak uspěchanou dobu je to velmi cenné. Ukazuje se, jak důležitá a nezbytná je formativní složka výuky ve školách, jak důležité je tříbit hodnoty a názory na dění dávno minulé i to současné. To by měl být jeden z hlavních úkolů současné školy

Mgr. L. Šmejda, ZŠ Špičák Česká Lípa