T. Vlček: Špinavé prádlo netahám ven, a to některým lidem vadí

Tomáš Vlček je původní profesí učitel, jedním z jeho působišť byla Střední průmyslová škola, kde vyučoval češtinu a dějepis. Narodil se v Liberci, dětství prožil ve Cvikově. V České Lípě začal více času trávit až při studiu gymnázia. Do České Lípy se přestěhoval v posledním roce studia na vysoké škole v Ústí nad Labem.

Před osmi lety se poprvé dostal do zastupitelstva, a to jako první náhradník za odstoupivšího kandidáta za SOS pro Českou Lípu. Bez předchozích manažerských zkušeností ihned usedl do křesla místostarosty a dostal na starost obor, ke kterému měl blízko – školství.

Předtím jsi byl učitelem, nyní osm let místostarostou se školstvím jako hlavní náplní práce. Bylo to pro tebe škola hrou?

Určitě. Já si myslím, že kantořina člověka hodně připraví na tuhle politickou činnost, na to jít do plnejch. Stojíš před třídou, ve které je třicet lidí a samozřejmě nechtějí dělat to, co chceš ty. Tak je musíš přesvědčit, a to není úplně jednoduchý, protože to jsou lidi v citlivém věku. Takže si musíš najít vhodnou polohu, aby to klapalo. To chvíli trvá a člověk se v tom musí plácat, protože nějaké rady jsou, ale ty tě na pedagogické fakultě nenaučí.

Měl jsi někdy chuť použít nějaké výchovné opatření?

Chuť člověk mít může, ale s tím se nedá nic dělat.

Takže s tím občas člověk bojuje…

Občas s tím člověk bojuje a první dva roky jsem hodně zvyšoval hlas. Po nějakých třech čtyřech letech jsem zjistil, že jednak člověk musí pečovat o hlasivky a jednak že jediná účinná věc je zařvat pořádně, i když se to v uvozovkách nesmí, ale jednou za půl roku. To pak má význam.

Když ses před osmi lety poprvé dostal do zastupitelstva, tak jsi začal relativně zostra. Ani sis nevyzkoušel funkci řadového zastupitele, ale rovnou jsi přešel do role místostarosty. Jaká to pro tebe byla změna, vzhledem k tomu, že jsi šel do manažerské pozice?

Ta změna byla obrovská. Dlužno říct, že jediná vedoucí funkce, kterou jsem předtím zastával, byla vedoucí předmětové komise, což, přiznejme si, má k manažerské funkci velmi daleko. A podobně, když jsem začínal jako učitel, tak jsem samozřejmě jako místostarosta udělal spousty chyb. Ale jak jsem již říkal, ta kantořina člověku pomůže ve vedení kolektivu hodně. Ty metody jsou dosti podobné a taky jsem ze stejného oboru věděl, že se člověk musí neustále učit. Nejdříve jsem se tedy držel zpátky a informace si zjišťoval. Rozhodně jsem nebyl jako někteří, že už po měsíci ve funkci radili starostům, kteří to dělají dvacet let, jak to mají dělat.

O tobě opozice a někteří další hovoří tak, že jsi ten, který nic nedělá, a tak vlastně nic nezkazí. To by měl být údajně i jeden z důvodů, proč máš takovou podporu voličů. Jak vnímáš takové výtky a jak by ses jim bránil?

Moje zkušenost mi říká, že takovýmto typům výtek se nelze bránit. Další věcí je, že když někdo bude pozorovat, jak se kdo vyjadřuje, tak já se vždycky vyjadřuju sám za sebe. A velmi často ve věcech nepříjemných, které mi nepřinesou popularitu. Spousty lidí nechce jít proti zdi a odmítá říkat svůj názor. S trochou nadsázky, jak je to v recenzi na „Bibli“ od Divadla Sklep, já když něco píšu, tak se pod to podepíšu a přeberu to včetně těch důsledků. Někteří také kritizují, že moc mluvím, a někteří naopak, že málo mluvím. To jsou takové paradoxy, taková nevyrovnaná kritika.

Co se té vlastní práce týká, to školství, to je čistá úředničina. Samozřejmě, že do té funkce musím přijít s nějakou vizí, kam to vlastně chci vést, a zbytek je jen o jednání. Kromě toho bych zdůraznil, že já nechci být ten, který si pozve pět televizí a deset novin, že někde přidělává ptačí budky. Cíleně prostě nechci.

Druhá výtka k tobě je, že ty jsi takovou berličkou Hany Moudré, taková její jistota v zastupitelstvu.

Já bych to řekl jinak. Upřímně chápu rozčarovanost některých lidí, že netahám špinavé prádlo ven. To je prostě určitá zásada, kterou dodržuji, a je to prostě samozřejmě mrzí, protože by rádi získali nějaké informace. Jenže ty nedostanou, protože si prostě myslím, že je to neprofesionální. Pokud k ní mám výtky, tak jí to řeknu a pak může být Itálie
.
A to byla někdy?

No byla, pochopitelně, že byla (smích). Ale já si myslím, že na to není volič zvědavej. Já chápu, že novináře tohle zajímá a oni si zvykli, že jim někteří politici nosí ty informace předem. On si ten politik ještě nic nemyslí a už jde do redakce. Oni najednou zjistili, že tohle ode mě nikdy nebudou mít. Někteří lidé si pletou jednu věc - já jsem loajální k městu. Tohle není moje loajalita k Haně Moudré, ale to je moje slušnost vůči voličům. Oni chtějí, aby ve městě byly školky, a ne abych tady vykládal, kvůli čemu mě naštvala Hana Moudrá, Jirka Kočandrle nebo nějaký jiný zastupitel. To ty lidi prostě nezajímá.

Když se podíváš na těch osm let zpátky, řekl sis někdy, tohle jsme neměli dělat?

A kolikrát… Ale na to já jsem zvyklý z kantořiny. Člověk v noci nespí a říká si, že měl tohohle víc podpořit, tenhle měl možná dostat víc za uši, u těch maturit to je hodněkrát.

A konkrétní případ?

Já konkrétní případ říkat nebudu. Myslím si, že občas jsme udělali komunikační chyby vůči novinářům i veřejnosti. My jsme prostě často neprodali dobré věci. Nemyslím si, že to vždycky byla naše vina, ale prostě se nám to nepovedlo. To je důležitá součást té práce. Ono není umění něco dobře udělat, ale také to musí člověk dobře prezentovat a vysvětlit voličům.

Když vezmu příklad sloučení ZUŠ a DDM Libertin. V čem měl ten nápad logiku a mělo by se smysl k němu ještě někdy vracet?

Ty příspěvkové organizace se vyvíjejí v čase. Tehdy byla nějaká situace, jiní ředitelé. Teď, co se týče těch budov, tak pod novou ředitelkou i novým ředitelem přibylo velké množství oborů a tím pádem dětí. Druhá věc je, že zastupitelé odsunuli ten problém Libertinu, který sídlí v budově církve. Nechtějí to řešit a já prostě musím respektovat jejich vůli, že chtějí tu organizaci mít v cizí budově, do které ale já z principu nemůžu dávat peníze a porušovat tím zákon. Takže pokud bychom tu organizaci chtěli mít na stejném místě, tak vyvstává jediná možnost, a to tu budovu koupit. Zatím k tomu není v církvi vůle, ale takto tu záležitost řešit do nekonečna nepůjde.

Kandiduješ za Starosty pro Liberecký kraj, což je výrazný vítěz posledních krajských voleb. Jak vnímáš sílu tohoto hnutí v České Lípě a jaký máte dle tvého názoru potenciál s ohledem na možný výsledek komunálních voleb?

Tradičně se nepouštím do žádných prognóz. Samozřejmě si myslím, že ta pozice je lepší, když máš v zádech takovou značku. Starostové jsou značkou, za kterou se nestydím a jsem na ní hrdý. V hnutí je spousta lidí, se kterými mě pojí nejen politické vztahy, ale i přátelství. Osobně si myslím, že ta pozice v Lípě sílí, a to i díky tomu, že jsme výrazně posílili kandidátku některými osobnostmi.

V krajském zastupitelstvu je relativně velký počet zastupitelů za Českou Lípu, v případě koalice se jedná například o tebe a paní radní Losovou, která má v gesci školství. Co bys vyzdvihl, že jste na krajské úrovni udělali pro Českou Lípu?

Jedna věc je, že my jsme tam pro kraj a ne jen pro Lípu. U mě jako řadového zastupitele by se to ještě dalo akceptovat. Ale v případě paní Losové jde o to, aby vážila na lékárenských vahách mezi svými středními škola a snažit se o maximální spravedlnost. Ono je to poměrně těžké.

Na druhou stranu bych byl rád, aby se otevřeně řeklo, že jsme to my, kdo rozsekl tu situaci s nemocnicí. Předchozí vlády od roku 2000 tu nemocnici víceméně sabotovaly. První náměstek pro zdravotnictví byl za ČSSD, pak za ODS a pak znovu za ČSSD. Měli jsme i hejtmana, který byl z České Lípy, ale nakonec ta nemocnice skončila tím, že byla takřka na spadnutí. Málo se ví, že těsně před plánovanou rekonstrukcí to celé zarazil náměstek Bursa, takže ta předchozí krajská vláda nepřinesla pro danou věc vůbec nic. Ale tím, že jsme provedli zateplení a výměnu oken nic ještě neskončilo a vyvstává další řada otázek, jak dál té nemocnici pomoci. Krom toho se nyní v České Lípě rekonstruují a zateplují a budou zateplovat krajské školy.

Mělo by se podle tvého názoru město více zapojit do řízení nemocnice? Vstoupit do ní například majetkově?

Tato seriózní jednání jsou na spadnutí. Rozhodně je to jedna z prvních věcí, kterou bych jako případný starosta udělal. Setkal bych se s hejtmanem, náměstkem pro ekonomiku a náměstkyní pro zdravotnictví a sport a začali bychom o tom jednat. Jedním z důvodů je i ten, že nemocnice má v záměru prodej zbytného majetku, o který bych já jako starosta měl samozřejmě pro město zájem a snažil bych se jeho převedení dát do součásti té dohody. Jedná se o obrovský areál, se kterým sousedíme ze všech stran.

Máš tedy ambici být starostou České Lípy?

Jak říká pan Babiš, no obětoval bych se. (smích)

A co bys na té funkci změnil?

Tak jednak se musím řídit zákonem a bylo by občanům třeba říct narovinu, že starosta má mizivé výkonné funkce. On je iniciátorem, který předkládá různé návrhy a snaží se věci prosadit. Ale sám o své vlastní vůli nic neučiní.

Moje vize je naučit spolu komunikovat město s příspěvkovými organizacemi, spolky, kluby a sdruženími a soukromým sektorem. To je jediný správný směr pro budování tohoto města. Osobně si myslím, že by v tom mohla být moje velká devíza, protože u spousty těchto institucí jsou lidé, se kterými si dobře rozumím.

Když se podívám na kandidátku Starostů, tak je na ní relativně dost známých osobností s velkým volebním potenciálem. Co kdyby tě všichni přeskákali?

No nebyl bych v zastupitelstvu. (smích) Proto bych celkem logicky zaujal místo v kabinetě a věnoval se výuce jazyka českého a dějepisu.

Takže ze zvěřince do zvěřince…

Tak… Já samozřejmě nemám žádná zadní vrátka. Učitelství je moje práce a já ji miluju. Já si cíleně nikdy nepřipravoval žádnou jinou funkci nebo žádný jiný flek. To říkám každému na rovinu.

Když bys měl něco za uplynulých osm let vyzdvihnout, že se ti ve funkci povedlo, co by to bylo?

Člověk musí v tomto našlapovat hodně opatrně, protože se vždy jedná o kolektivní zásluhy. Nicméně si myslím, že, ať si každý myslí, co chce, školství se stalo jednoznačnou prioritou města. Každý rok mezi největšími investicemi jsou školské investice. Na těchto věcech pracuji a tyto věci prosazuji. Druhou věcí je, že se mi podařilo navázat velmi dobrou komunikaci a zahájit tak spolupráci s velkým množstvím nepříspěvkových zájmových spolků, kteří se nás s důvěrou obrací. Ať už jsou to „Tomíci“, Progres nebo Farní charita a mnohé další. I oni poznali, že jsou chtěni.

Jako případný starosta města bys byl zároveň vrchním velitelem Městské policie. Jak vnímáš aktuální vyhrocenou situaci kolem ní?

Českolipská Městská policie má špatný mediální obraz, částečně oprávněně, ale částečně jde o velkou nafouknutou bublinu, která je v naprosté většině měst. Já osobně bych preferoval více hlídek na sídlištích a v centru města, aby se občané cítili bezpečně, a to zejména u podchodů a tak podobně. To vše v neprospěch pokutování vozidel. Ale k té nafouknuté bublině, ono to vyplývá z velké části z toho, že nikdo není rád, když dostane blokovou pokutu za to, že parkuje špatně anebo že neuklidí venku po svém psovi. Tady u nás se do toho ale zapojila i osobní rovina, osobní mezilidský spor, a takové věci já opravdu nekomentuji.

Jakou devízu má Česká Lípa?

Jednoznačně polohu. Českolipsko je podle mého názoru nejkrásnější a nejrozmanitější místo v naší zemi. Jako město pak jednoznačně velký potenciál v jeho lidech. Na budoucí vedení města tady čeká zásadní úkol, tento potenciál využít. Jsou tady skvělé spolky a v nich výrazné osobnosti, které potřebují podpořit, a město by jim mělo za jejich činnost děkovat. Kupříkladu takové Pašije, o tom píše Reuters, lidé o tom čtou na celém světě v letadlech v katalogu.

Ale rád bych řekl i ten největší problém České Lípy, a to je to neskutečně sebemrskačství. Neschopnost prožít si radost a úspěch.

Jedním z bodu vašeho předvolebního programu je znovuzaložení jeslí v České Lípě. Nemyslíš si, že je to již dneska přežitek, nebo cítíš tu poptávku po takové službě?

Kdyby ta poptávka nebyla, tak bychom si to do programu nedávali. My tu poptávku zjišťujeme při přijímacích řízeních do mateřských školek. Podle mého názoru jesle mají řešit hlavně sociální problém. Bohaté manažerky si mohou zaplatit hlídání v soukromém zařízení. Město by ale mělo pomoci té skupině maminek, které jsou například samoživitelky a prostě nemůžou platit třeba pět tisíc měsíčně za takovéto služby. Na druhou stranu si nemyslím, že by město mělo nést celou tíži nákladů této služby, ale měli bychom mít zájem do toho zapojit i soukromý sektor. Dlužno říct, že nadnárodní korporace ve svých mateřských zemích to činí a také platí. Pokud to vypadá jako přežitek, tak zbývá dodat, že v západní Evropě jde o běžnou službu.

Pokud bys měl kromě této priority jmenovat ještě jednu, kterou máte ve svém programu a vnímáš jí jako opravdu zásadní.

Mojí osobní prioritou je budovat toto město ve spolupráci s organizacemi, spolky, soukromým sektorem a také pochopitelně s jeho občany a vyzdvihovat to, co ti lidé pro to město dělají. A to je základní vize nad těmi všemi jednotlivými prioritami.

Pro mě je hodně těžké z toho programu něco vytrhávat, kromě těch jeslí jsme se všichni shodli, že máme v České Lípě už dost hazardu a chceme ho z města odstranit. Musel bych říct alespoň pět věcí, neumím jen tak něco vytrhnout, protože priority jsou všechny na jedné úrovni.

---

V České Lípě je řada problémů, které město a jeho obyvatele dlouhodobě trápí. O spoustě věcí politici řadu let jen mluví, ale nikdy nebyly dotáhnuty. Do dvou investičních akcí politická reprezentace našeho města „narvala“ miliony korun, i tak nemají obyvatelé České Lípy jinou možnost, než se kvůli venkovnímu koupání přemístit do okolních měst anebo „skousnout“ krytý plavecký bazén. Českolipská kultura je další popelkou, můžeme si vybrat mezi neuchopitelným kulturním domem, kde si lze honosnou kulturní akci představit jen stěží. Další možností je bývalá městská tělocvična, která je dnes honosně zvaná Jiráskovým divadlem, jen se všichni bojí, aby budova brzo nespadla. Městský obchvat už přeci částečně máme, vede přes průmyslovou zónu do kovošrotu. Ano, není to položka v rozpočtu města, a tak může každá politická reprezentace města jednoduše ukazovat „tam nahoru“. Zeptal jsem se proto lídrů kandidátek na to, jak by tuto problémy České Lípy řešili oni. Zde jsou jejich odpovědi:

Poptávka po venkovním koupališti

Chceme celospolečenskou shodu prostřednictvím referenda, jaké koupaliště veřejnost požaduje. Kde má vůbec být? Například zda v Dubici nebo v centru. Ale to až v případě, že budeme mít pokupě jasná a srozumitelná data. Bude to u Kauflandu za tolik a tolik, bude to vypadat tak a tak. Nebo to bude v Dubici, protože pořád jsou lidi, kteří k tomu místu mají vztah a chtějí to tam. Je potřeba to tedy rozseknout a odblokovat. Není možné, aby zastupitelstvo těsnou většinou odsouhlasilo takto náročnou a drahou věc.

Nové divadlo

To vnímáme úplně stejně, jako koupaliště, řešili bychom to v rámci jednoho velkého referenda. Opět tu nějaké možnosti jsou a je potřeba dát lidem informace, aby se mohli správně rozhodnout. Oboje jsou problémy, které to město trápí řadu let a ještě se nevyřešily.

Obchvat města

Tato záležitost se řeší pořád. Hejtman Libereckého kraje řekl, že se jedná o jednu z jeho priorit a vede jednání s vládou. Ale nemohu občanům nalhávat, že já na to mám bezprostřední vliv. Vzpomeňme si na situaci, kdy byl ministrem pan Vít Bárta a jeho straničtí kolegové z České Lípy se snažili ten svůj vliv prosadit. A dopadlo to pak, jak to dopadlo, to jest katastrofálně, tedy zastavením.