R. Žatecká: Rozčiluje mě, jak městské peníze létají oknem

Romana Žatecká, lídr kandidátky vítěze posledních komunálních voleb v České Lípě. Před čtyřmi lety dokázala dosáhnout nejvyššího vítězství ČSSD v historii komunálních voleb, dosud vládnoucí stranu ODS dokázala překonat o dva mandáty. Přesto se českolipskou starostkou nestala. Nezaložila však ruce do klína, přicházela s pozměňujícími návrhy k mnohým radničním návrhům. Dokonce se v průběhu volebního období pokusila vyvolat hlasování o odvolání současného vedení města, což bylo dle odůvodnění starostky a tajemníka úřadu, v rozporu s jednacím řádem a proti schválenému programu. 

V České Lípě patří mezi politiky s vysokým voličským potenciálem, dokazují to vysoká čísla preferenčních hlasů v krajských volbách a volbách do Poslanecké sněmovny. Jako manažerka by měla umět řídit město, jako novinářka umět komunikovat s jeho obyvateli. Uvidíme, zda se jí letos opět podaří se svou stranou zvítězit a zasedne na nejvyšší křeslo v samosprávě.

Při posledních volbách jste přišla na to, že zvítězit ve volbách ještě nic neznamená. Důležité je dát dohromady většinu. Jaké byly pro vás uplynulé čtyři roky v zastupitelstvu města?

To ale není žádné senzační zjištění, to se stalo pár měsíců před komunálními volbami sociální demokracii i na celostátní úrovni. Ale vraťme se do České Lípy… Pokud jde o mne, tak nelituji těch čtyř let v opozici a z dnešního pohledu za ně i děkuji – jen díky nim totiž dneska vím, jakou sílu mohou mít osobní zájmy a drobné či větší prebendy, že z komunální politiky v našem městě zcela vymizela vzájemná komunikace zastupitelů a ochota vyslyšet názor jiných stran, natož hledat kompromisní řešení. A to je v důsledku hodně špatně. Přijde mi totiž úsměvné, že se ve městě vlastně 4 roky prosazuje výhradně politika stran a hnutí, které získaly ve volbách jen malou podporu. Vůči té většině voličů, kteří dali hlas jinému směru, mi to přijde nefér. Ale i to patří ke stylu současné koalice, která vede město. A také mě 4 roky rozčiluje, jak městské peníze lítají z radničních oken. Vyhazují se za předražené akce, nesmyslně se půjčují, zavírají se oči nad nedodrženými termíny, pochybeními a dlužníky. Takové návrhy pak dostaneme ke schválení a předkladatel si nedá ani tolik práce, aby nabídl argumenty, koncepci s hlavou a patou, vyhodnocení přínosů a ztrát. Prostě se předpokládá, že to těsná většina odhlasuje, a jestli opozice křičí? No a co, hlavně že je většina pro. Z mého vlastního pohledu tedy považuji uplynulé 4 roky za zisk, z pohledu rozvoje města to ale jsou roky ztracené. Město Česká Lípa se nikam neposunulo. Chybí mi vize tohoto města – jak má za pár let vypadat a co chce svým občanům nabídnout, jaké jsou priority jeho rozvoje? To je, myslím, hlavní úkol komunálních politiků.

Těsně po posledních komunálních volbách jste se zařadila po bok Petra Skokana a společně jste prosazovali koaliční vládu proti tehdy vládnoucí ODS a Starostům. Když byste se dnes rozhodovala ve stejné situaci, změnila byste něco? A proč?

Nikam jsem se nezařazovala – jako tehdejší vítěz voleb jsem oslovila ke spolupráci všechny strany a hnutí, které dostaly od voličů mandáty. Pro spolupráci jsme získali tehdejší VV a Suverenitu, ostatní neměli zájem nebo chtěli výhody neadekvátní jejich volebnímu výsledku. Mnozí z těch ostatních sice hlásali, že Česká Lípa potřebuje změnu, ale de facto se zuby nehty drželi starých zavedených pořádků a jistých (slíbených?) korýtek. A proto pak 4 roky nemohly přinést – a nepřinesly – žádný velký posun, změnu. A nezapomínejte, že tehdy to bylo v mandátech 11:11, za čtyři roky stagnace de facto mohou komunisté svými třemi mandáty pro ODS a spol. A kdybych se dnes rozhodovala ve stejné situaci? To je těžká otázka, protože jsem o 4 roky a pár zkušeností starší. Ale vím, že mám stále stejné zásady, podle kterých se rozhoduji a jednám: vím, co chci a co za to nabídnu, hraju fér a otevřeně, nenechám se tlačit do kouta ani korumpovat. Hlavní slovo stále mají voliči a to, jak silnou důvěru komu z nás dají. Počkáme tedy na výsledek voleb a s těmi, kdo získají mandát, pak můžeme vyjednávat o tom, co pro voliče společně uděláme. Pro mne osobně nejsou důležité strany a hnutí, ale osobnosti, které mandát získají – byla bych ráda, aby se zastupitelstvo změnilo ze sboru mlčenlivě hlasujících na sbor lidí s jasným cílem a ochotou hledat k němu společnou cestu. Nestačí vědět, co město potřebuje, je třeba na tom začít makat. A tuhle změnu srdečně přivítám!

V průběhu volebního období se z takzvané opozice potichu přesunuli na koaliční stranu dva zastupitelé. Za Věci veřejné to byl jejich lídr kandidátky Antonín Lačný, za ČSSD pak Karel Bubeník. Oba dva dnes kandidují za TOP 09. Jak se k tomuto přestupu stavíte? A dostala jste například nějaké vysvětlení?

Lidi se mohou měnit v názorech, vnímání reality i v sympatiích k někomu či něčemu. Dokážu to pochopit, i když sama nejsem názorový skokan. Za poslední čtyři roky jsou to výše uvedení pánové, když ale sáhnete dvě, tři volební období zpátky, najdete jich mnohem víc. Možná by na to množství převlečených kabátů nestačila jedna skříň… Je to však osobní věc každého a můj názor není důležitý. Osobně jsem ale překvapená skokem pana Bubeníka z krajní levice v hluboké minulosti na krajní pravici v aktuální současnosti. Takový překlik v mozku je nevěrohodný, nedá se udělat. Přesněji řečeno: Neudělá ho ten, kdo politiku dělá z přesvědčení a pro lidi. :)

Podruhé za sebou jste se stala lídrem kandidátky ČSSD do zastupitelstva města, v případě vítězství strany ve volbách adeptem na starostku. Jaký výsledek ve volbách byste považovala za úspěch?

51% vítězství ve volbách. Když zůstanu nohama na zemi, tak 7 obhájených mandátů a jeden za odvahu navíc.  Ale nerada střílím od boku, proto za úspěch ve volbách budu považovat hlavně fakt, že se vlády nad městem ujmou hlavně lidé, kteří se nepodepsali na stagnaci rozvoje a úpadku politické kultury ve městě v uplynulých letech.

Kromě političky jste novinářka a manažerka v oboru public relations a interní komunikace. Pokud byste měla využít pro funkci starostky některé postupy z vaší praxe, jaké by to byly?

Komunikovat, inovovat, využívat příležitosti, vyhodnocovat. Sledovat efektivitu každé vynaložené veřejné koruny. Stanovit své práci cíl a jít za ním.

Jaké další věci byste ve výkonu funkce starostky změnila, tedy v čem byste chtěla být jiná než například Hana Moudrá?

O takovém srovnání jsem nikdy nepřemýšlela a ani teď to dělat nebudu. Každá jsme jiná, v něčem lepší, v něčem horší, tak to prostě v životě je.

Současná starostka i vy jste celkem rázné a pevné ženy. Imponuje vám něco na současné starostce města?

Ano, například to, že si dokázala udržet moc nad městem 10 let. To je úctyhodná doba.

Když se dnes projdete Českou Lípou, jaké je nejhezčí místo na které se ráda vracíte?

Takových míst je… Protože jsem se tu narodila, mám mnoho míst spojených se vzpomínkami, a proto se tam ráda vracím. Třeba Jiráskovo divadlo (jako malá jsem na jevišti baletila v dětském souboru, jako velká hrála scénky dle vlastních scénářů při gymnaziálních akademiích). Nebo budova bývalého gymnázia na Jeřábkově náměstí (nikdy se nezapomenu podívat do oken, za kterými jsem sedávala ve školních lavicích). Taky dům v Mariánské ulici, kde bydlela babička (českolipské radniční zvony bych po zvuku poznala mezi tisíci). Mám ráda Unionku, protože se mi líbí a navíc se tady seznámila moje maminka s tatínkem. Miluju park, protože je prostě krásný (a jako dítě jsem tam utíkala sáňkovat). Vzpomínám na budovu Lidové školy umění. A mám ráda Slovanku, protože tam jsem vyrostla, chodila do školky a do školy a stále tam bydlím. Líbí se mi, že vyjdu z domu a jsem za městem, odkud je nádherný výhled daleko do krajiny.

A kdybych se zeptal naopak, co se Vám v České Lípě nelíbí a byla by to jedna z priorit, na které byste z pozice starostky chtěla zapracovat?

Jednoduchá odpověď: sídliště Sever. A pak ta podivuhodná proluka mezi Barvířskou ulicí a Českou Spořitelnou. Kdysi tam byla městská zástavba a právě ta zmíněná Lidová škola umění… Nepamatuju si to místo sice jako krásné zákoutí, ale tahle proluka je možná ještě ošklivější. Nelíbí se mi ale hlavně to, že nevím, kam toto město směřuje, jak má vypadat za deset, dvacet, padesát let, kdo v něm bude žít a jak kvalitní život. Řešíme problémy ze dne na den, rozpočet z roku na rok. A divíme se, že mladí vidí své příležitosti jinde, lidé odcházejí za prací a populace stárne. Na tom nic nezmění nové koupaliště ani systém parkování. Musíme znovunastartovat rozvoj, aktivity a příležitosti pro lidi každého věku. Proto náš volební program je více o vizi, než o slibech: Chceme, aby Česká Lípa byla městem s perspektivou pro mladé, atraktivní pro rodiny s dětmi, bezpečné a důstojné pro seniory. Jak to uděláme, o tom se chceme dopodrobna bavit s těmi, kdo získají v komunálních volbách mandát, a významné slovo bude mít i stav městské kasy a investičního fondu.

Sociální demokracie byla v České Lípě u řady důležitých rozhodnutí, jakými byl prodej teplárny, výstavba nových bytů na Ladech nebo tenisová hala. Když se podíváte do minulosti i klidně té nedávné, co vnímáte jako největší chybu tehdejších nebo současných zastupitelů města?

Všechny tři uvedené příklady jsou příklady špatných rozhodnutí, jejich důsledky možná nebyly dostatečně komunikované. A tak hala nevyhovuje, prodej teplárny byl a je prodělek a Lada přímo průšvih, který ještě neskončil.

Vy jste byla každý rok dost silným hlasem proti rozpočtu města navrhovaným současným vedením. Co byste vy, jako Romana Žatecká, změnila při přípravě rozpočtu?

Rozpočet je pro mne tajenka, kde se podivuhodně přelévají peníze, chvíli se nedostávají, pak jich je dost, záleželo vždycky na tom, co zrovna koalice potřebovala protlačit. Nenašly se peníze na povýšení třeba školských grantů, ale briskně se našlo pět milionů na „nečekaný“ průšvih s kogenerační jednotkou. Proto chci rozpočet nejprve rozpitvat až na prvočinitele – bude mne i nadále zajímat oprávněnost potřeb a požadavků, vytíženost lidí a jejich úvazky atd. Taky mi chybí filozofie rozpočtu, jeho priority pro daný rok. Obávám se ale, že místo filozofie se ze skříní posypou kostlivci…

Opozice má být i konstruktivní. Pokud byste měla říct jednu věc, která se současnému vedení města povedla a řekla byste, ano, jsem ráda, že se takováto věc realizovala, jaká by to byla, pokud taková je?

Těší mě, že Městské noviny nakročily k objektivnějšímu informování veřejnosti a přibyla jim elektronická verze. Jsem ráda, že máme cyklostezku, změnil se systém parkování ve městě, vznikl osadní výbor v Dobranově a v nemocnici máme babybox, a taky to, že logo si vybrali lidé v anketě a nedělali to zastupitelé od stolu…

Bez prosazení jakých tří konkrétních priorit byste neuzavřela po letošních volbách koaliční spolupráci s politickými partnery?

Chceme na radnici projektové odborníky orientované na zdroje z EU, chceme audity příspěvkových organizací a jejich hospodaření, chceme konečně dořešit koupaliště. A jedna priorita navíc: Bezpečnost pro všechny.

V České Lípě je řada problémů, které město a jeho obyvatele dlouhodobě trápí. O spoustě věcí politici řadu let jen mluví, ale nikdy nebyly dotáhnuty. Do dvou investičních akcí politická reprezentace našeho města „narvala“ miliony korun, i tak nemají obyvatelé České Lípy jinou možnost, než se kvůli venkovnímu koupání přemístit do okolních měst anebo „skousnout“ krytý plavecký bazén. Českolipská kultura je další popelkou, můžeme si vybrat mezi neuchopitelným kulturním domem, kde si lze honosnou kulturní akci představit jen stěží. Další možností je bývalá městská tělocvična, která je dnes honosně zvaná Jiráskovým divadlem, jen se všichni bojí, aby budova brzo nespadla. Městský obchvat už přeci částečně máme, vede přes průmyslovou zónu do kovošrotu. Ano, není to položka v rozpočtu města, a tak může každá politická reprezentace města jednoduše ukazovat „tam nahoru“. Zeptal jsem se proto lídrů kandidátek na to, jak by tuto problémy České Lípy řešili oni. Zde jsou jejich odpovědi:

Poptávka veřejnosti po venkovním koupališti:

Ověřit poptávku, uzavřít přemítání o tom, zda Dubice je vhodná či nikoli (podle mého názoru ne), přepočítat peníze, které zbydou v městské kase, a podle nich buď hledat kompromisní řešení, nebo vytipovat vhodnou lokalitu, naprojektovat a hledat finanční zdroje.

Nové divadlo:

Ověřit poptávku po divadelním prostoru (věřím, že ho potřebujeme!) a jeho podobě, nabídce, využití. Navrhovat buď kompromisní řešení, nebo přijít s novým projektem. Záleží na financích, mnoho jich nebude…

Chybějící obchvat města:

Především tlačit na resort dopravy a vládu, kde před několika lety obchvat zakonzervovali.