P. Skokan: Lidé mi říkají: „Pane Skokan, za vás bylo líp.“

Ať už na něj máme jakýkoliv názor, jedna věc se mu upřít nedá. Petr Skokan patří mezi nejvýraznější politické osobnosti našeho města. Byl posledním mužem ve funkci starosty města, posledním pravicovým hejtmanem Libereckého kraje a v roce 2010 vstoupil do nejvyšších pater politiky, když byl zvolen poslancem za tehdy nové politické uskupení Věci veřejné. Protože je tělem a duší politikem, nechtěl být ve straně, která se rozhodla nekandidovat ve volbách, proto stranu po čtyřech letech opustil.

Vždy se na veřejnosti prezentoval jako českolipský patriot, i z toho důvodu se rozhodl vrátit se zpět ke kořenům politiky, a to té komunální. Stal se lídrem politického hnutí Spolehnutí, se kterým by se rád vrátil do funkce starosty města a řídil město z pozice krizového manažera.

Dalo by se o vás říct, že jste „skororodák“, protože rodiče se do České Lípy přestěhovali, když jste byl velmi malý. Cítíte se být městským patriotem?

Určitě se cítím být českolipským patriotem. Já jsem měl akorát tu smůlu, nebo možná to štěstí, že jsem se narodil v Prachaticích a zde jsem i strávil necelý rok. Pak si mě tatínek, který v Prachaticích sloužil základní vojenskou službu, přivezl s maminkou sem a tady žiju padesát jedna let. V České Lípě jsem, co se bydliště týče, vystřídal řadu míst, a to od Dolní Libchavy, Příčné a Heroutové na Slovance, Na vyhlídce Svárov, Bardějovská Špičák, Smetanovo nábřeží po Větrnou pod Holým Vrchem, nyní bydlím v Moskevské v centru města. Takže se dá říct, že tu Lípu mám i „probydlenou“, protože jsem zde chodil i do několika škol včetně LŠU a k Šahanům na soukromý klavír, plavat jsem se učil v Městských lázních, vedle jsem chodil do skautu, do Sokola u letadla… Pamatuji starou Lípu dříve, než se zbořilo centrum, obklopenou sady a loukami. Dokonce jsem pomáhal i část města stavět. Proto tady znám spoustu lidí, a to ať už z titulu práce nebo díky mým koníčkům. Například když jsem tady hrál s celou řadou kapel, tak někdo hrál se mnou a někdo řádil pod pódiem. Mám tu mnoho známých a řadu přátel. Pracoval jsem během let v celé řadě jiných měst a dokonce jsem dostal i zajímavé nabídky, abych se přestěhoval. Nicméně já se tady cítím doma a rád bych tady žil dalších padesát let. Stejně tak bych byl velmi rád, aby v České Lípě žily v dospělosti všechny mé 4 děti.

Jedno z vašich volebních hesel v minulosti bylo „Českou Lípu bych za žádné jiné město nevyměnil“.

A stále na tom trvám.

Vám bylo vyčítáno, že jste ho jednou vyměnil za Liberec, když jste se stal hejtmanem Libereckého kraje.

Záleží na tom, jak to chápete. Vždy jsem bydlel v České Lípě s rodinou a vždy jsem se sem vracel. V Liberci jsem za celou dobu funkčního období přespal jen několikrát. Když jsem pracoval v Praze, občas jsem i v Praze přespal, ale i přes týden jsem se vracel zpátky domů. Bez přestávek zde s rodinou bydlím, nakupuji, chodím se zde bavit, sportuji a provozuji své koníčky. Dnes, když se podíváme, kolik Českolipanů má práci přímo v České Lípě, tak ono jich moc není. Lidé tu prostě nemohou sehnat práci. Byl bych moc byl rád, aby se to změnilo. Lidé, kteří delší dobu jezdí do Mladé Boleslavi nebo do Prahy, logicky přemýšlejí, jestli je nutné každý den cestovat a vydávat za cesty nemalé peníze nebo zda by nebylo lepší se za prací přestěhovat. Z toho pak plyne i možná důvod, proč se v posledních letech z České Lípy odstěhovalo přes tři tisíce lidí. Jiným problémem je, že více než dva tisíce lidí je dnes přihlášeno na radnici jako bezdomovci. Já se nikam stěhovat nechci. Cítím se tady být doma a Lípu jsem nikdy neopustil. Jestli jsem pracoval někde jinde, tak pořád ve prospěch České Lípy.

Ono je to možná naivní představa, že když se dostanete do takto vysoké funkce, tak ze své pozice se snažíte udělat maximum pro to svoje město.

Snažíte se o to, co vám je umožněno. Ale měst a obcí v Libereckém kraji je 210, takže musíte spravedlivě rozdělovat prostředky pro všechny. Ale samozřejmě jsem se snažil i z pozice hejtmana pomáhat svému rodnému městu. Stejně tak jsem se snažil z pozice poslance a nakonec je to vidět i na dokončené první etapě obchvatu.

Řadu let jste byl jasně zařazen na pravici v ODS, kde jste strávil od roku 1992 dlouhých osmnáct let. V roce 2010 jste přešel do politické strany Věci veřejné. Vzhledem k tomu, že v letošních komunálních volbách kandidujete za lokální hnutí, platí ještě to vaše členství v této politické straně?

Do ODS jsem vstupoval s určitými ideály, které mám dodnes. Bohužel v ODS došlo k  vývoji, který již byl pro mě nepřekonatelný a neslučitelný s mými zásadami a věcmi, které jsem chtěl prosazovat. Pro mě bylo nejtěžší ranou, co jsem se dozvěděl po jedněch relativně úspěšných volbách. V okamžiku kdy jsem se začal domáhat plnění volebního programu. Přišel jsem mezi tehdejší kolegy a řekl jsem, že teď logicky musíme jít a udělat tohle a tohle, protože jsem to voličům na ulicích v České Lípě sliboval. Tehdy mě do kolen srazil tehdejší místopředseda krajské organizace, když řekl: „Snad nejsi tak naivní, to byl politický marketing, teď nastává povolební realita.“ Na to jsem mu ale řekl, že já se ale nemůžu vrátit do Lípy, ve které jsem lidem řekl, aby volili ODS kvůli nějakému programu. A najednou jim říct, že to byl jenom marketing. V ODS začali převažovat ekonomické zájmy nad ideály a já nebyl schopen se předělat. Odchod z ODS bylo těžké rozhodnutí a trval dlouho. Neodnesl jsem si žádnou funkci.

Tenkrát mě oslovila nově vznikající strana. Mně se strašně líbilo nadšení mladých a vzdělaných lidí. Měli úplně jiné nadšení, než s jakým jsem se za poslední roky setkal. V ODS, když se řeklo, že je něco potřeba udělat, tak se všichni krčili, aby to na ně nepadlo. Tady naopak lidé měli elán a vzdělání. Co neměli, byly politické zkušenosti. Tak jsem si řekl, to bude bezvadný, já jim předám své zkušenosti a oni přidají svůj elán a dotáhnou tu káru naloženou ideály někam dál. Bohužel, a to si myslím dodnes, Věci veřejné zkřížily cestu a zájmy vlivných lobbistických skupin. Došlo k honu na čelní představitele i na členy a řada z nich to neustála. Já jsem z VV vystoupil loni na podzim, ale nebylo to pro nějaké názorové neshody. Tam šlo především o fakt, že vedení rozhodlo, že nebudeme jako VV kandidovat. Když jdu studovat, tak výsledkem studia je vysvědčení. Pro politiky je ohodnocením výsledku práce výsledek v dalších volbách. Když mi však bylo sděleno, že budeme kandidovat na kandidátkách Hnutí Úsvit, tak jsem řekl, že kdybych takto chtěl kandidovat, tak jsem členem Úsvitu a ne Věcí veřejných. To rozhodnutí mě hodně ranilo, a proto jsem se rozhodl vystoupit.

Spoluzaložil jste tedy politické hnutí Spolehnutí. Neměl už jste té politiky dost?

Po všech svých zkušenostech jsem si řekl, že už žádný pravicový, žádný levicový. Když se podívám tady na městě, kde vládne koalice TOP 09 s KSČM a s ODS, SLK a Zelenými, je to pravicová, nebo levicová koalice? Jak to je? Nekritizuji to. Ale jenom mi to potvrzuje, že v komunální politice není prostor na nějaké hraní si, že já jsem doprava a nemluvím s tebou, protože ty jsi doleva. To začíná tam, kde chybí argumenty pro skutečnou věc. A jestli tady chceme postavit obchvat, posekat trávu, odvézt odpadky, zavést bezplatné autobusy, vybudovat koupaliště… tak já na něm nepoznám, jestli bude pravicové, nebo levicové.

S dalšími lidmi, kteří se cítí být jako českolipští patrioté se scházíme dlouhodobě. Zjistili jsme, že když tady chceme v Lípě něco udělat, tak musíme mít IČO. Nechali jsme se tedy zaregistrovat na Ministerstvu vnitra jako spolek Českolipané. Všichni členové zde žijí dlouho a považují se za místní patrioty a bez nároku na cokoliv dalšího jsou ochotni něco uspořádat a něco třeba i připomínkovat a podělit se o svou odbornost. Na přetřes přišly i volby a nastala velká diskuse, zda kandidovat nebo ne. V podstatě jsme se dohodli, že tento spolek by měl zůstat spolkem nepolitickým. Iniciovali jsme tedy založení Společného hnutí českolipanů a v podstatě jsme si řekli, že žádná politická doktrína, žádné dělení na pravici nebo levici, žádné okresní sekretariáty, krajská předsednictva, republiková grémia. Pokud nás někdo bude ovlivňovat, tak jen českolipští občané. Rozhodně ani liberecké, nebo pražské vedení, jak je tomu jinde. Půjdeme za lidmi požádat je o podpisy, a když je seženeme, má smysl kandidovat ve volbách. Když se nám to nepodaří, pak je vše další zbytečné. Nakonec jsme získali daleko více, než požaduje zákon. Přes 2200 podpisů by ve volbách bylo více hlasů, než v minulosti dostala řada politických stran.

Když jste se stal hejtmanem, tak jste posunul do vyšších funkcí své dva nástupce, a to Hanu Moudrou a Jana Stejskala, které jste si tak trochu vychoval. Vnímáte to jako svoji chybu, že jste na tyto vysoké funkce dostal lidi, proti kterým jste následně vystupoval například v posledním volebním období?

Vlastně můžu až dnes říci, že to byla chyba. Tenkrát bych to neodhadl. V politice spolupracujete s lidmi, kteří vám jsou dáni. Ne s těmi, které si vyberete. Nefungujete to tak, že si stoupnete na ulici a řeknete: „Karle, Helenko, vy pojďte ke mně do strany.“. Já jsem musel navrhnout své zástupce z lidí, kteří v ní tehdy byli, což je logické. Z lidí, kteří tam byli, byli tito dva nejvíce znalí fungování radnice. Hana Moudrá byla místostarostka a Stejskal měl zkušenosti z Rady města. Jak oni šanci, kterou jim ODS tenkrát dala, využili, je jiná věc. Já jsem jim při předávání řekl: „Podívejte se, máte to na dva roky a je na vás, jak ty dva roky využijete.“ A oni ty dva roky využili nejspíše dobře, protože lidé je volili i ve volbách následujících, tedy před osmi lety. A po čtyřech letech je lidé volili opět. Z hlediska volebního úspěchu ODS, jsem tehdy vlastně udělal dobře. Ale já o tom dnes přesvědčený nejsem, oni oba začali dělat úplně něco jiného, než co jsem je učil a jak bych já vnímal dobrou práci pro Českou Lípu.

Když byste se podíval zpětně na období, kdy jste byl v čele tohoto města. Co byste vypíchl za záležitost, kterou se vám podařilo prosadit a na kterou jste hrdý?

Nemyslím si, že to je o tom, kolik se vyleje betonu či asfaltu. Všechna zásadní rozhodnutí byla především přijata demokraticky v široké dohodě. Například privatizace více než 3500 městských bytů. Získali je stávající nájemníci, kteří byli slušní občané města, za přijatelných podmínek. Podívejte se, jak je dodnes zvelebili. Takto si já představuji vracení města jeho občanům. Vytvořili jsme strategický plán v široké dohodě, jehož realizace vedla ku prospěchu města a který nebyl doposud překonán. Fungovalo komunitní plánování. Lidé žijící v České Lípě to cítí, měli zde nejen práci a bydlení, ale i zastání a fungovalo to. Dnes, když bychom vybrali jakoukoliv ulici a jakoukoliv denní dobu, tak mě zastavují lidé, a říkají: „Pane Skokan, za vás bylo líp.“ Nepamatuji si, kolik ulic jsme opravili, kolikrát jsme posekali trávu nebo jak se zavedly nové linky městské hromadné dopravy, postavily kruhové objezdy, vybudovala se první část vnitřního dopravního okruhu na Špičáku, opravily školy a školky, zprovoznila Unionka... Já si myslím, že to byl hlavně pocit lidí, že na radnici mají zastání a že je pro ně otevřená. Nyní ti samí lidé mají pocit, že na radnici zastání nemají, že se tam dějí nějaké divné věci. Radnice se uzavřela do sebe, byť navenek vydává Městské noviny, tiskové zprávy nebo pořádá tiskovky. Ale tohle lidé neberou, je zajímá, jestli pro ně něco opravdu děláte, nebo jestli jsou za okrajem vašeho zájmu. Slušní občané musí mít pocit zastání a výhod od města. Na rozdíl od nepřizpůsobivých, kterým musí pocítit, že nejsou v našem městě vítáni.

Když byste měl férově říct, že něco udělalo současné vedení města dobře, že byste se za to sám postavil?

Přiznám se, že takovou otázku mi nikdo nepoložil. Nejsem kritikem za každou cenu. Například pokračování věcí, které jsou rozdělané v cestovním ruchu. Česká Lípa je zapojena v několika projektech přeshraniční spolupráce a to si myslím, že udělalo město dobře, že se do těch projektů zapojilo. Dalším příkladem je například snaha revitalizovat park. Cyklostezka Varhany, zateplování škol.

Jak třeba vnímáte názorový obrat pana Antonína Lačného, který byl lídrem kandidátky Věcí veřejných v minulých volbách, byl součástí opozice a v průběhu čtyřletého volebního období přešel na druhou stranu barikády a nyní kandiduje za TOP 09?

Nechci sahat do svědomí panu Lačnému, osobně si myslím, že je to slušný člověk. On se prostě v určité chvíli dostal do postavení, že ač opoziční zastupitel, stále byl ředitelem městského zařízení. Musel se přihlásit do výběrového řízení, aby ve své funkci mohl pokračovat. Možná i to mělo vliv, protože funkce zastupitele ho samozřejmě neživí. Jestli ve své škole měl něco rozdělané, v čem chtěl pokračovat, tak ho možná tento fakt přiměl k tomuto přechodu. Nevadí mi to, zvlášť na městě velikosti České Lípy.

Co mi ale vadí a čeho se bojím, jsou kandidátky, kde je jenom jeden člověk, který je členem strany a dalších dvacet čtyři není. A já se logicky ptám, jak oni budou hlasovat? Tato nevyzpytatelnost je pro mě víc nebezpečná než situace pana Lačného, který prostě prošel určitým vývojem a dnes skončil u TOP 09. Přeji mu úspěch, ale myslím si, že dobře neudělal.

Jaký je největší problém České Lípy?

Česká Lípa zaspala možnost čerpat dotace z Evropské unie. Nyní poběží poslední období, kdy ještě nějaké dotace budou. Za dotacemi já osobně vidím práci pro lidi a zakázky pro firmy. A firmy když dostanou zakázky, tak budou moci dát práci lidem, budou se moci rozvíjet, ať už modernizací vybavení nebo dalším personálním rozvojem, a zlepší se i daňové příjmy města. To jediné dokáže zabránit současnému negativnímu vývoji České Lípy.

Způsob práce v této oblasti je za současného vedení města tristní. Když jsem si pro zajímavost vytáhl veřejně dostupné informace o čerpání fondů Evropské unie u deseti stejně velkých měst z České republiky, tak Česká Lípa byla poslední. Ale to by nebylo to nejhorší. Vždyť my jsme nejhorší i v okrese. Nemůžu se opravdu jen tak smířit s tím, že porovná-li se Česká Lípa, která má dnes třicet šest tisíc obyvatel, a Cvikov, který má obyvatel mnohem méně, tak více dotací získal Cvikov. Nebo takový Sloup v Čechách, jehož aparát tvoří starosta, místostarostka a sekretářka s účetní v jedné osobě, také dostane víc dotací než Česká Lípa. To pak je tady asi něco špatně.

A teď úplně neporovnatelné, pro mne zářným příkladem manažerské schopnosti při čerpání dotací je starosta obce Okrouhlá, pan Jiří Vosecký. On se vždycky směje, že prostě Okrouhlá je pupek Evropy, ale ta vesnička je za dvacet let jeho starostování vyšperkovaná a on kandiduje na senátora. Protože on tam občany přesvědčil, přinesl peníze, dal lidem práci a všechno se opravilo za evropské peníze.

Takováto vesnička by za normálního režimu vůbec neměla rozpočet na svoji existenci. Ale je příkladem, že vše jde, když se to dobře vede. Tady se to na radnici za celé čtyři roky nenaučili, jen promarnili čas a příležitosti.

Problém je, že noví lidé, kteří přijdou na radnici, už nebudou mít čtyři roky na rozkoukání a naučení se čerpat dotace. Oni prostě musí v prvním roce připravit všechny projekty a podat žádosti. Další související věc je, že zde absolutně chybí jakákoliv koncepce ve všech oblastech. Když nejsou koncepce a nejsou žádné cíle, vůbec nevíte, po jakých cestách se vydat. Víme, co bude zítra, ale co bude za měsíc, za rok, za pět let, o to se tady poslední roky nikdo nestaral. Já se nechci chlubit, ale poslední strategický plán města se zde dělal před 12 lety, tedy za Petra Skokana, od té doby nic.

Vy jste již říkal, že radnice je uzavřená veřejnosti. Jakým konkrétním řešením byste to změnil?

Jednou věcí je založení osadních výborů. Mylně je mezi lidmi dojem, že osadní výbor je záležitost nějaké vesnice. Tak to vůbec není, osadní výbor může být na Špičáku nebo na Severu, Ladech, Kopečku, centru, Slovance, Holém Vrchu a tak dále. Proto bych chtěl lidi povzbudit, aby to nenechávali jen na svých zvolených zástupcích, ale aby i sami v tom svém okolí zřídili osadní výbor. Město by pak mělo vyčlenit ve svém rozpočtu finance, kterými by konkrétní osadní výbory mohly disponovat. Tak by se nestávalo, že by zaznívalo, že radnice rozhodla, že tady budou lavičky a lidé chtějí pískoviště. Prostě zatáhnout lidi do toho dění. Průkopníkem je osadní výbor Dobranov.

Druhou věcí je, aby se tady zřídila funkce místního ombudsmana. Když občan nenajde zastání u konkrétního úředníka, městského strážníka nebo se dostane do nějakého problému při řešení na úřadě, aby se mohl zastavit za ombudsmanem. Ten by jej vyslechl a vysvětlil mu, co lze dělat nebo na co existuje nárok. Potom bychom zde možná nemuseli mít dva tisíce bezdomovců, kupříkladu.

A do třetice bych oprášil možnost vzniku ekonomické rady města, kam chci pozvat zástupce největších zaměstnavatelů v kombinaci s největšími místními podnikateli. Jednou za měsíc by se s nimi vedení radnice mělo sejít, vyslechnout si jejich připomínky, názory či přání. Radnice, ale i další úřady by prostě měly vědět, co podniky a podnikatele trápí a co by jim mohlo pomoci při jejich rozvoji anebo udržení podnikání v našem městě. Prostě si nemůžeme dovolit další překvapení v podobě odstěhování nějaké velké továrny z České Lípy, ani odliv živnostníků.

Jaké jsou největší priority Spolehnutí, bez jejichž prosazení byste si neuměl představit spoluúčast na koaličním vládnutí v našem městě?

Ať tam bude kdokoliv, bude muset začít tím, že nejdříve udělá revizi stávajícího stavu včetně podrobného interního auditu. Je zde spousta věcí, které jsou na hraně zákona a možná i za jeho hranou. Teď mluvím o milionových škodách, které vznikly tím, že se nechala zničit kogenerační jednotka ve Sportareálu, že se ukradne traktůrek za milion na fotbalovém hřišti, uměle předražená umělá tráva na stadionu… Jsou zde zařízení pro sportovce, která nevyhovují ani sportovcům, ani fanouškům. Výčet by vydal na samostatnou stránku. Proto bych chtěl, aby se tento stav zauditoval a vyvodily se důsledky. I proto, abychom se těchto chyb pro příště vyvarovali.

Hlavní prioritou je, abychom obrátili roztočenou spirálu spějící k zániku naopak k rozvoji, jak jsem již výše popsal. Aby město prosperovalo a bylo tady bezpečno. Pocit bezpečí je strašně důležitý, když přijdete domů, tak nečekáte, že vás tam někdo bude šikanovat, že vás tam někdo přepadne. Domov se prostě rovná bezpečí. Takže jestli se Českolipané mají cítit doma v České Lípě, tak se tady musí cítit i bezpečně.

Velký vliv na budoucnost města bude mít zavedení bezplatné MHD. Bude pouze pro občany města. Ti, kteří v České Lípě trvale bydlí, nedluží městu a platí zde daně. Ti si to zaslouží. Budete se divit, co všechno takové služba města svým občanům ovlivní. Ostatní budou samozřejmě nadále platit.

O investicích do koupaliště, divadla, sportovní haly, nemocnice, škol, školek, silnic, veřejného osvětlení, vlakového a autobusového terminálu, telematiky v dopravě, městského dopravního okruhu, obchvatu a dalších jsme připraveni jednat. Nakonec o nich stejně rozhodne schopnost nového vedení radnice získat dotace. Stejně tak jako o udržení či zavedení nových služeb a programů v oblastech sociální, školské, sportovní, kulturní, ale i spolkové činnosti.

To co jste tady popsal, mi skládá celkem jasný obrázek, že Petr Skokan se chce vrátit na radnici jako krizový manažer…

Přesně jak jste to popsal. Pokud bych se vracel do funkce starosty, tak rozhodně jako krizový manažer. Při posledním rozhodování o rozpočtu jsem naprosto vážně řekl, že nepřeji těm, kteří schválili rozpočet na příští rok, aby tam byli zvoleni a museli ho jít plnit. Město si nabralo úvěry, klesají příjmy z daní. Ať si říká kdo chce co chce, město je v krizi, lidi tady nemají práci, stěhují se pryč, nejsou zde veřejné zakázky pro místní firmy, ani dotace. Všechny tyto věci musí řešit krizový manažer.

Samotný vysoký počet kandidujících stran a hnutí jasně ukazuje na to, že tady není něco v pořádku. Řada lidí, kteří jsou na čelních místech kandidátek, jsou velmi úspěšní v tom, co dělají, jsou opravdu zajímaví. Je vidět, že je něco vyburcovalo kandidovat. Jenže jejich problémem je, že nemají zkušenosti z řízení města. Takže voliči mají v těchto volbách možnost si zaexperimentovat nebo si musí vybrat někoho kdo má zkušenosti. Já své zkušenosti nabízím. Když půjdete na akutní operaci slepého střeva, tak si hypoteticky představte, že vám nemocnice dát vybrat, buď vás bude operovat pan primář, který to dělá už dvacet let, anebo tady máme medika, který je čerstvě ze školy a potřeboval by se to naučit. A o panu primáři se povídá, že on něco udělal a tak dále, anebo tady máte medika s červeným diplomem, o kterém se nepovídá vůbec nic, a proto o něm nikdo nic neví. Máte tedy šanci vybrat úplně něco nového a třeba ten medik se na to na vás naučí, ale to já bych nechtěl. Já bych si vybral pana primáře se zkušenostmi.

V České Lípě je řada problémů, které město a jeho obyvatele dlouhodobě trápí. O spoustě věcí politici řadu let jen mluví, ale nikdy nebyly dotáhnuty. Do dvou investičních akcí politická reprezentace našeho města „narvala“ miliony korun, i tak nemají obyvatelé České Lípy jinou možnost, než se kvůli venkovnímu koupání přemístit do okolních měst anebo „skousnout“ krytý plavecký bazén. Českolipská kultura je další popelkou, můžeme si vybrat mezi neuchopitelným kulturním domem, kde si lze honosnou kulturní akci představit jen stěží. Další možností je bývalá městská tělocvična, která je dnes honosně zvaná Jiráskovým divadlem, jen se všichni bojí, aby budova brzo nespadla. Městský obchvat už přeci částečně máme, vede přes průmyslovou zónu do kovošrotu. Ano, není to položka v rozpočtu města, a tak může každá politická reprezentace města jednoduše ukazovat „tam nahoru“. Zeptal jsem se proto lídrů kandidátek na to, jak by tuto problémy České Lípy řešili oni. Zde jsou jejich odpovědi:

Poptávka obyvatel po venkovním koupališti

Dubici bychom nechali Dubicí. Ukázalo se, že miliony, které se investovaly za posledních několik let do koupání za průmyslovou zónou, jsou zcela bez užitku. Máme dvě řešení, která by bylo možné realizovat současně. Dle priorit jmenujme na prvním místě obnovení prvorepublikové obecní plovárny na řece Ploučnici ve Staré Lípě. Lidé by měli z centra i ze sídlišť relativně blízko. Dubice je odlehlá, s horší dostupností. Sehnali jsme si pro tento plán obecní plovárny dobové fotografie, takže víme přesně, jak by to vypadalo, a myslíme si, že by se tam veřejnosti líbilo i proto, že mají do Staré Lípy blíže.
Dalším řešením je venkovní bazén ve Sportareálu, jako je ve všech velkých okolních bazénech. Není mi jasné, proč to nemá Česká Lípa, ale má to Liberec nebo Děčín. Možná se to nebude líbit hygieně, že tam je estakáda, ale to právě souvisí s dalšími věcmi. Zjišťujeme i možnost koupání na Špičáku.

Nové divadlo

Nejsem si jistý, jestli Česká Lípa potřebuje nové divadlo. Naše město by potřebovalo prostory, kde by se organizace jako Divadelní klub Jirásek nebo akce jako Českolipský divadelní podzim mohly realizovat. Já říkám, že to nemusí být v novém divadle, může to být ve zrekonstruovaném starém Jiráskově divadle. Stejně ho musíme opravit tak jako tak. Spíše si divím, proč se za těch deset let na Jiráskovo divadlo vůbec nesáhlo a je v takovém dezolátním stavu.

Obchvat města

Z pozice vedení města toho mohu udělat hodně. Shromáždit údaje, co nám chybějící obchvat způsobuje, čemu všemu brání průtah městem a trvat na prioritě u hejtmana, ministra, poslanců, Ředitelství silnic a dálnic a Státním fondu dopravní infrastruktury. Potom bude zásadní problém našeho města nepřehlédnutelný. Liberecký kraj má pouze čtyři okresní města a Česká Lípa je třetí co do velikosti. Nikdo na kraji si nedovolí říct, ať lidé v České Lípě třeba chcípnou, my si postavíme raději například obchvat Dubé, nebo „čtyřproudovku“ přes hranice. Je to o intenzitě a snaze vedení města, ten obchvat prosazovat.
Jestliže si město po deseti letech příprav najednou vzpomene, že má připomínky k jeho trasování, kapacitě nebo jestli tady má být podchod pro medvědy nebo nadchod pro vlaštovky, tak to je špatně. Česká Lípa měla deset let čas, aby říkala, jak chce, aby obchvat vypadal. Po deseti letech příprav z Lípy zaznělo: „Nám se ten obchvat nelíbí, my jsme ho chtěli trošku jinak.“ A protože nedostatek peněz na dopravní stavby je celorepublikový, tak někdo zajásal a řekl výborně, přeprojektujeme, jak si přejete. No a mezitím se začal budovat obchvat Dubé, která má dva a půl tisíce obyvatel. A řeči, že se obchvat nestaví, protože na to nejsou peníze, ty nejsou pravdivé. Druhá etapa obchvatu od čerpací stanice v Dubici po Dolní Libchavu, měla stát pět set šedesát miliónů a Dubá se staví za čtyři sta devadesát miliónů. Dovoluji si připomenout, že první etapu obchvatu zahájil ministr Bárta na můj nátlak a přestože byly jiné stavby zastaveny, na můj nátlak byla první etapa dofinancována a dokončena za ministra Dobeše. Pak však přišel ministr dopravy za ODS Stanjura, který řekl, že ho Lípa vůbec nezajímá, protože předseda výboru pro rozvoj města za ODS MUDr. Karel Tejnora to jako prioritu nevidí. Následoval ministr Žák z Rusnokovy vlády, který opět z města nedostal žádný podnět ani od místostarosty pro rozvoj pana Kočandrleho. Pokud se zeptáte stávajícího ministra Prachaře (ANO), tak od obou pánů, které končící zastupitelstvo zaúkolovalo rozvojem města, nemá vůbec nic, ani neví, že existují.