Můj tmavosvětlý svět #6

Po nabitém červenci, kdy jsem se sotva ocitl doma, to teď vypadá, že budu taky chvíli v klidovém režimu. Za to jsem rád. Nejsem typ člověka, který musí každý den podnikat výpravu za pokladem.

Posledně jsem se s vámi loučil, když jsem odjížděl do Beskyd. Tak snad abych přidal taky nějaké to foto. V Beskydech je nádherně. Výšlapy jsou sice občas vražedné (v tom vedru), ale za ty nádherné výhledy k našim sousedům to stojí. Pohled na sever už není tak idylický, neboť na mnoha místech se kouří z ostravských elektráren a továren. Nic proti Ostravanům.

V předešlém týdnu, kdy se mi žel bohu půlily prázdniny, jsem byl s tátou u kamarádů poblíž Boleslavi. Můj milovaný kraj. Byl to pohodově strávený prodloužený víkend. Nemusel jsem vnímat prohazování ředitelů v Národním divadle a nemusel jsem se strachovat o zdravotní stav našeho „prezidenta“. Musím však přiznat, že představa, jak Miloš běhá kolečka v parčíku v Lánech, mě rozesmála. Stačilo by, kdyby nechlastal anebo nevládnul.

Zjistil jsem, že mám dobré vlohy pro vaření. Dnes jsem se pustil do kuřecích plátků zapečených se sýrem, tak jsem moc zvědav. Také jsem zjistil, že si při bouřích necítím dobře, i když jsem skryt za zdmi panelového domu. Jak naschvál je teď těch silných bouří plná obloha. Včera se dokonce celý Nový Bor zahalil do husté mlhy, bylo to zvláštní.

Já se jdu zahalit do druhé poloviny letošních prázdnin. Tak zase někdy.