Můj tmavosvětlý svět #3

Dlouho jsem nepsal, snad mi to prominete. A snad pochopíte omluvu, že učitelé (po tom, co skončily maturity) na nás teď mají přespříliš času a nelení s jeho naplňováním. Písemky jsou snad to nejmenší, co bych mohl jmenovat. O tom ale až později.

Existují totiž mnohem zajímavější věci, o kterých lze psát. Kdybych měl zůstat u školy, tak je to především blížící se akademie. Velmi se těším; měl jsem totiž to štěstí, že jsem se spolužákem Matějem vyhrál konkurz na uvádění. Povedlo se mi to i loni na základce. Je to bezvadný, poněvadž mám rád zákulisí divadla a nervózní pohledy a řeči vystupujících. Neříkám, že já nejsem nervózní, ale po nějakém tom třetím výstupu si člověk zvykne.

Další poněkud významný milník tohoto období byl florbalový turnaj, jenž se odehrál minulý víkend. Musím se přiznat, že jsem kdysi (před rokem) hrával florbal na vysoké úrovni a dost mne to bavilo. Při turnaji mě to chytlo opět a rozhodl jsem se k tomuto bezvadnému sportu vrátit; takže to berte jako takové oficiální prohlášení. Uvidíme na konci srpna, jak se budou věci mít.

Pan premiér Nečas odstoupil. Můj postoj byl, že to byla jen otázka času. Teď se však bojím o nadcházející události. Respektive ČSSD, KSČM a SPOZ. Sice se možná v otázkách politiky tolik nevyznám, ale je to můj názor. Nemám rád prezidenta Miloše Zemana. Působí na mě arogantně, alkoholně atd. Většina mých kamarádů sdílí můj názor, za což jsem vděčný, neboť až budeme moct volit - bude třeba všechno jinak. Třeba volby vyhraje Pirátská strana. Možné je vše. Momentálně však nevím, zda jsem orientovaný vlevo nebo vpravo, stačí mi, že vím, že jsem orientovaný na holky.

Vím také, že mám poslední dva, tři dny na zlepšení známek. Příležitostí k tomu je až moc. Musím si hold zvyknout. Rodiče přece říkají, že oni se v mém věku také učili a neseděli u počítače. Jenže v jejich věku byl počítač utopie. Jenže zkuste jim to vysvětlit, stejně tak učitelům. Jenže!

Také bych měl vymyslet něco s tou mojí fotkou, zde na i-novinách. Jenže já se na všech fotkách tvářím divně. To slovo „jenže“ v poslední době slýchám často.

Honza