Můj tmavosvětlý svět #2

Jak jsem nastínil minule, dnes bych se zaměřil na rutinní den v životě Náctiletého. Má to všem jeden podstatný háček- a to ten, že se nejedná o rutinní den. Popsal jsem to špatně. Každý den je totiž jiný, občas jsou si však nebezpečně podobné. Pojmu to dnes tedy obsáhleji (ne pouze 1 den).

Sedím ve svém Tmavosvětlém světě a koukám ven. Kapky jsou zřetelné až běda. Zrovna jsem se vrátil z kina a pár, na stromech nasáklých, dešťových kapek mě trefilo do hlavy. Naštěstí mne to ale nerozhodilo, neboť jsem měl dobrou náladu. Byl a stále jsem veselý díky americké filmové komedii Pařba na třetí. Snímek nese podle mého všechny charakteristické prvky amerických trháků. Humor i v těch nejtíživějších situacích, šťastný konec- zkrátka bláznivá komedie, u které se divák nenudí. Americké filmy však upřednostňuji čím dál méně- toto je světlou výjimkou.

V poslední době mám v oblibě hlavně filmy české…pokud možno Smoljako-Svěrákovské. České komedie vnímám tak, že nikdo jiný než tradiční občan ČR je nedokáže moc pochopit. Třeba taková „Vesničko má středisková“- to si myslím, nedokáže americký filmový kritik pobrat. Přemítám tedy nad rozdíly amerického a našeho filmu. Nemohu říct, že bych se u zámořských filmů nudil, ale občas už vím, co přijde. Český film chce požitek pro diváka- ale ne v podobě obrovských efektů a rozpočtů v řádech milionů dolarů.

Tuhle před týdnem dávali Na samotě u lesa. Příběh a děj se mi líbil mnohem víc, než u americké Pařby. Možná jsem se nenasmál tolik, avšak po shlédnutí filmu jsem měl pocit, že mi něco dal. Musím vám přiznat, že z mých vrstevníků se hledá těžko někdo, kdo sdílí můj názor. Sice znají kultovní hlášku dědy Komárka- „ Chčije a chčije.“ To je však všechno. Já to nikomu nezazlívám, to jsou pouze mé názory v mém světě. Spíše mě dokáže rozčílit, když se mi někdo snaží vecpat svoje zbožíčko do Tmavosvětlého světa. Jinými slovy není schopen uznat můj názor či postoj a je přesvědčen, že ten jeho je nejlepší. Ovšem já to občas dělám také, o to více vím, jak je to pak nepříjemné.

„Chčije a chčije.“ Na to se nedá nenavázat. Tuto větu slýchám čím dál častěji. Radost z toho nemám; převládají chvíle tmavé. Do šeda zbarvené. Slunce jsem viděl naposledy v pátek a musel jsem si ho vyfotit. Kdoví, kdy toho tuláka zas zahlídnu. Místo jeho paprsků zaplavuje českou zemi smršť dešťů. Neustále na to nadávám. V pátek jsem cestou do školní jídelny upadl do bahnité louže. Kalhoty a mikina celé od bahna. 1. Stupeň mrzutosti.

V sobotu si pro změnu rozedřu náhradní obutí až na žraloka. Teče mi do bot a mám pocit, že nejsem sám. Zimní pohorky se v kumbále moc nezahřály a ani se nestihly zaprášit. Teď s nimi pendluji mezi Borem a Lípou. Všude je voda. 2. Stupeň mrzutosti.

Jak tu tak posedávám u té klávesnice, přemýšlím, že bych ji mohl využít ještě nějak. Ano, začnu psát novou povídku. O řidiči autobusu. Více nepovím. Kdo by měl dlouhou chvíli, může si přečíst povídku ze života mladého novináře. V příběhu hraje hlavní roli shoda náhod a alkohol.    

Přidávám odkaz ke stažení již vzniklé povídky- Bod obratu
 http://uloz.to/xS4ikCeW/bod-obratu-docx
anebo k přečtení:
 http://www.liter.cz/povidky-zivot-775561-cist

Na další prohlídku Tmavosvětlým světem se těší                                                        Honza Kubelka