Za mého dětství bylo stavění májky velká událost. Ale to jsem žil na vesnici. K tomu, aby se máj postavila, jsme se museli sejít všichni chlapi. Odrbat kůru, vyzdobit, odtáhnout na náves a pak hlavně postavit tak, aby nežuchla do druhýho dne. A večer zábava.
To v Lípě vše zařídila technika. Ale dobrý, trochu těch tradic nikdy neuškodí. A Řemdih furt dobrej.
Trochu jsem zakalil a pak počal nápad. K tradici přece patří, že se májka musí hlídat. Když všechna ta šaráda skončila, zaskočil jsem ještě na dva kousky do nonstopu nad náměstím, a pak se k májce vrátil.
Nikde ani noha, jen vítr si pohrával s kruhem na vrcholu. Až mě to zabolelo, jak si tam na tom náměstí TGM stála opuštěná. Sedl jsem si k ní, opřel se o ni zády a zapálil si cigáro.
Ještě jsem ho ani nedotáhl a už u mě stáli příslušníci.
„Pane, tady takhle nemůžete sedět, to je městská májka.“
„Aha. No, já ji hlídám,“ odpověděl jsem.
„Tu nemusíte hlídat. Tu hlídáme my. Máme nejdokonalejší kamerový systém na světě.“
Nakonec mě ukecali, abych se postavil kousek od ní. Když ale odjeli, zase jsem se k ní posadil a vzpomínal na svý mládí.
Přijeli mě upozornit třikrát, aby si mě nakonec odvezli na služebnu ke zjištění totožnosti, nebo jak tomu říkali. Měl jsem tak šanci vidět, jak ten kamerový systém funguje. Fakt dokonalý. Na stěně deset obrazovek a na všech májka z různých úhlů. Prakticky nebyla šance, aby se k ní někdo jen přiblížil.
Náčelník si všimnul mýho zájmu a povídá: „Máme teď jasný úkol. Žádné botičky, žádné odtahy, žádné drobné čorky. Naším hlavním úkolem je po celý květen střežit městskou májku.“
