Když už jsem se stal tím zastupitelem, došlo mi, že bych neměl svůj kulturní život omezovat na vysedávání po putikách. Ono to prostě vypadá blbě, když jeden hlasuje o kultuře a jediným koncertem, který v Lípě navštívil, byl ten s Maxim Turbulenc během Městskejch slavností.
A štěstí mi přálo - na plakátových plochách se objevila informace, že nějaký nadšenci pořádají už třicátej osmej ročník Českolipskýho divadelního podzimu. Třicátej osmej? Proboha, jaktože jsem to doteďka vůbec nevěděl? Mrknul jsem na program.
Romeo a Julie. Tyhle jména jsem už někde zaslech. Možná ve škole. Nějaký drama od Čapka, nebo opera od Smetany? Asi něco na ten způsob. To bych taky nemusel dát. Pro začátek by to chtělo něco jednoduššího. Zmrazovač? Prý to vyhrálo nějakej Jiráskův Hronov. Takže asi klasika od Aloise. Divadelní hra prý vtáhne publikum do USA za podivných časů prohibice. No to je mazec, to jsem vůbec nevěděl, že husiti dělali spanilý jízdy i za oceán. A ještě tam šířili zákaz alkoholu. Tak vono nestačí, že tady vypalovali kláštery, ještě Indiánům zakazovali chlastat. Stejně máme my Češi pohnutou historii.
Konečně mi padnul zrak na to pravý. One man show s Pavlem Landovským. Tak to je bomba! Toho týpka mám fakt rád. Myslel jsem si, že už je dávno mrtvej, a vida, on bude v Lípě. Ten se nebál ani komunistů a zahrál skvěle Boháčka. A štěknul si i v Ostře sledovaných vlacích. Tak toho musím vidět. Jen je škoda, že na programu nepíšou, s kým to One man show bude hrát. Nejlepší by bylo třeba s Kopeckým nebo Menšíkem, ale ty už jsou v pánu. Tak kdo ještě žije? Třeba Donutil, ten snad furt hraje. Nebo Bohdalka. Hmm, to je taková politická kurva, s tou by do toho asi nešel. Uvidíme, asi to má bejt překvapení.
Ve správný den jsem vyrazil do divadla ve svejch nejlepších a vlastně jedinejch riflích. Chtěl jsem si sednout do první řady, ale byl jsem upozorněn, že ta je určena pro VIP hosty. „Běžte do druhé, tam je stejně líp vidět a on do té první nikdo nepřijde,“ upozornila mě paní v kase.
Uvelebil jsem se, pak se zase zvednul a šel si ven dát páva. Přišla nějaká dobře naladěná omladina, pak pár důchodců, zkrátka na Lípu nás bylo dost.
Konečně to začalo. První zvonění, druhý zvonění a pak na pódium vylezl ten číšník z Moravanky. Asi nějaká předehra, říkal jsem si. Mluvil do zdi i sám se sebou. Párkrát si převlíkl kostým a ukázal, jaký má slipy. Prý to byly ukázky z her, ve kterých kdy vystupoval. Něco mi říkal jen Princ a chuďas a povědomá mi byla i ta hra od Havla, jak se v ní chlastá pivo a chodí každou chvíli na záchod.
Lidi tleskali jak pominutý a několikrát pingla vrátili na scénu. No, mě zas tak dobrej nepřišel, ale já jsem hovno kritik. Tak jsem radši tleskal taky, abych nevypadal jako buran.
Když se konečně doaplaudovalo, všichni se sebrali a odešli. Asi šli na retko, než se vše připraví na hlavní hvězdu večera. Venku ale nikdo, tak jsem si zakouřil a vrátil se zpátky a nakoukl do divadelní kavárny. Tam seděl jen ten číšník a dával si dvojku vína.
„Můžu se zeptat, v kolik vystoupí ten Pavel Landovský?“ nesměle jsem se ho zeptal.
Chvíli na mě koukal jako na debila a pak mi říká: „Já jsem Pavel Landovský.“
„Já myslel, že jste číšník, co dělal nějakou předehru. A pak vystoupí pravej Pavel Landovský.“
„Hmm, shoda jmen. Tohle už byl, Karle, hlavní chod. Už jsem poslední Pavel Landovský na prknech, co znamenají svět.“ Nohou mi přisunul židli a vybídl mě, abych se posadil. „Co piješ, Karle?“
