Tento díl je mimořádný ze dvou důvodů. Za prvé je o dvou lidech najednou, za druhé největší zásluhu na něm má Petr König, který se s nimi v době mé nepřítomnosti sešel, a na mě tak zbylo jen dobroušení textu. V minulém „undergroundu“ věnovaném Milanovi Masopustovi zazněla jména Edy a Petra Stahlových. Právě s nimi se Petr König setkal a takto schůzku popsal:
Sedíme na téměř stejném místě jako před takřka padesáti lety. Mnohé se změnilo, chybí stoletý kaštan a kouzlo letní restaurace vybavené skládacími židlemi a stolky z dřevěných latí. Prohlížíme fotky, na nichž pijeme z klasických půllitrů s uchem výbornou litoměřickou desítku za 1,40 Kčs s čepicí pěny jako ze smetany.
Dnešní komerci poplatný vzhled Luxoru již zdaleka neodpovídá původnímu klubu, na jehož fasádu namaloval Eda Stahl reklamní upoutávku s programem klubu.
Diskotéky skutečně začínaly, jak jsme psali minule, v Bohem Clubu, který založil Pavel Stahl s bratry Petrem a Edou. Původně se pořádaly „Hovory přes rameno“ básníka a redaktora Uměleckých novin Stanislava Holuba. S diskotékami však stoupl počet hostů a bylo nutné najít větší sál. Pořádání diskoték ve větším sále U Lukostřelce umožnil Viktor Linhart, tehdejší správce ZK ŽOS. Viktor konferoval veškeré veřejné produkce v Lípě a organizoval i „odpolední čaje“ v hotelu Merkur. Tam také umožnil první veřejné vystoupení legendární bigbeatové kapely Centaur (později Kentaur). Kromě již zmiňovaného Karla Viewega v kapele hráli Jiří Tomek a Jiří Moudrý, oba z Internátní školy pro zahraniční pracovníky diplomatických služeb na zámku v Zahrádkách. K ozvučení sálu jsme si po dohodě půjčovali reprobedny REGENT z klubu Luxor a vozili je pokaždé znovu na dvoukoláku až do Lukostřelce. Diskotéky se později pořádaly i v klubu Luxor.
Tehdy se zahraniční gramofonové desky velmi špatně sháněly, natož žhavé novinky. Jak už uvedl Milan Masopust v předešlém rozhovoru, zčásti desky opatřoval on, zčásti jsme si je půjčovali od Josefa Srkala, který je získával z Polska a SRN, kde měl provdanou sestru.
Bylo nutné poslouchat noční rozhlasové vysílání zahraničních hitparád na stanici Luxembourg, abychom vůbec věděli, co shánět. Šlo o jedinou rozhlasovou stanici, která se tehdy dala na radiopřijímači naladit. Vysílání rádia Svobodná Evropa rušili tak, že poslech muziky byl téměř nemožný.
Samozřejmě, že v té době nemohly vzniknout žádné kluby bez politického souhlasu tehdejšího vedení města a OV KSČ. Koncem šedesátých let byla politická atmosféra natolik uvolněná, že se již mohly některé zákazy a nařízení celkem snadno obcházet. Dá se říci, že v oblasti kultury došlo k úplnému uvolnění.
Následně, po rozpadu Československého svazu mládeže, vznikla nová organizace Federace klubů mládeže, na úrovni okresu pak Okresní federace klubu mládeže, vedená Petrem Řezníčkem, do které patřily formálně i kluby Luxor a Bohem Club. Tím bylo možné zajistit činnost klubů a mimo jiné i veřejné vystupování.
V Bohem Clubu vystoupil mimo jiné i Karel Kryl, který tam s velkou vervou namaloval i obraz. Dále pak textař a básník Eduard Pergner s Lídou Engelovou, režisérkou Národního divadla. V klubu Luxor měl svůj pořad pražský herec Pavel Landovský.
Na sále ZK Železničářů U Lukostřelce pak hrály také pražské kapely The Donalďs s výborným Pavlem Černockým, George & Beatovens, Cardinals a Rebels.
Strawberry Sellers Group byli skutečně tím nejlepším, co tenkrát v Lípě bylo. Trochu se ale zapomíná ještě na jednu významnou osobnost této kapely, a to na Karla Sekyru, skvělého hráče na foukací harmoniku a zpěváka vokálů. Jeho harmonika dodávala zvuku kapely patřičný říz.
Požár v klubu Luxor vznikl za nejasných okolností v období, kdy vedení klubu opustil Ota Ille. Hořelo zařízení kanceláře a část přilehlých prostor. Po čase se činnost klubu znovu obnovila za vedení Boži Dvořáka.
Mezi kapely, které v našem seriálu ještě nikdo nezmínil, patří i svorská kapela Lucky Mann s kytaristou Aloisem „Carem“ Thierlem a Zdeňkem Štěpánkem či kapela Sour Grapes (přejmenovaná na Kyselé hrozny) z Kamenického Šenova, v níž hrál zakládající člen a vedoucí František Sviták.
Z tehdejších festivalů zůstal zcela nepovšimnutý poslední bigbeatový festival, uspořádaný v divadle na podzim 1968 pod názvem BEAT CUP.
Na festivalu hrála domácí kapela Strawberry Sellers Group, Syncom z Jablonce, Black Birds z Liberce a další. Festival tehdy uváděl velmi populární pražský hudební kritik Oscar Gottlieb, autor první rozhlasové hitparády s názvem Houpačka.
Svůj přínos kultuře šedesátých let v České Lípě vidí bratři Stahlovi především v tom, že učili zájemce poslouchat novou muziku. Na barevném kotouči desky Steppenwolf, jak uvádí Milan Masopust, je nezapomenutelný „albín s dlouhýma vlasama“ Johnny Winter. Skutečně převratné ale bylo, když se na začátku roku 1969 vrátil Petr Stahl z Holandska a přivezl desky doposud u nás neznámé. Mezi nimi i desku Hair, ovšem v původní britské verzi.
Dodejme, že pro nás bylo setkání důležité i v tom, že naznačilo, kde všude máme ještě pátrat po hudebních osobnostech Českolipska.
Milan Bárta
Eduard Stahl (1946)
– první českolipský diskžokej
Petr Stahl (1948)
