Zuzana Šostková: Střelba je lék na hyperaktivitu

Zuzana Šostková (*1983) je českolipská rodačka, mistryně České republiky a několikanásobná akademická mistryně světa ve sportovní střelbě hájící barvy SSK Manušice.

Mezi její největší úspěchy patří zlaté medaile v družstvech ve střelbě ze sportovní malorážky 3x20 ran na akademickém mistrovství světa v Bangkoku 2009, v Pekingu 2010 a na světové univerziádě v Bangkoku 2007. Své první mistrovství ČR vyhrála letos v Plzni a dlouhotrvající formu korunovala bronzovou medailí na srpnové univerziádě v čínském Shenzhenu (interview bylo ovšem uskutečněn pro magazín Lípa těsně před Zuzčiným odletem). Se studentkou Masarykovy univerzity v Brně jsme se sešli k příjemnému rozhovoru, v němž na bronz nebylo ani pomyšlení.

Ahoj Zuzko, nemůžu se tě hned zkraje nezeptat na tvůj vztah ke zbraním. Určitě máš doma sbírku pušek a se zálibou koukáš na válečné filmy, že?

Ty si přeješ, abych odpověděla, že jsem maniak do zbraní, viď? (smích) Zklamu tě, jsem pouhý konzument. Rozumím možná tak těm svým. Westerny ani válečné filmy nevyhledávám. Jediné, co mi přijde vtipné, je, jak ve filmech ze zbraní střílej. Většinou totiž mrkaj. Když vystřelíš a mrkneš, tak je jasný, že nestřílíš.To by člověk, který se tomu věnuje, nikdy neudělal.

Jak se stane, že se mladá dívka objeví v patnácti letech na střelnici? Ty jsi přeci od mala hrála na klavír.

Je pravda, že do té doby byl klavír můj život. No, a pak přišla mamka s tím, jestli si nechci jít i s bráchou zkusit zastřílet. Zná se dlouhá léta s mým trenérem (Stanislav Stupka pozn. red.). Popravdě mě v té deváté třídě klavír už moc nebral a vzhledem k tomu, že po mých prvních střeleckých pokusech mě trenér ihned začal hecovat, že za dva měsíce budu moct jet na závody a dostanu se na mistroství republiky, tak jsem se plynule přeorientovala z klavíru na střelbu. 

To znamená, že z tebe musel okamžitě čišet talent. Myslíš si o sobě, že jsi talentovaná?

Prosím tě, řekni mi, co je talent? Ptají se mě na to všichni. Možná tam nějaký talent je, ale já osobně si myslím, že drtivá většina všeho je dřina a trénink. 

Přesně jak říká Jarda Jágr. (smích)

Ano, a když to říká Jarda Jágr, tak to už něco znamená. (smích) Já bych řekla, že ten talent znamená, že jsem povahově klidnější a mám schopnost se na něco intenzivně soustředit. Proto se nejspíš hodím na střelbu.

Můžeš nějak ve zkratce popsat, jak probíhá závod ve střelbě?

Na závod mám dvě a čtvrt hodiny. Z malorážky vystřelím dvacetkrát vleže, dvacetkrát vkleče a dvacetkrát vestoje, vše na vzdálenost padesáti metrů. Ze vzduchovky se střílí z deseti metrů vestoje. Před samotným závodem mám ještě nástřel. Zkušební střely, kterých máš tolik, kolik potřebuješ. Z malorážky se střílí venku a ze vzduchovky vevnitř. Před závodem si musím nastavit zbraň, protože je na ní spousta věcí, kterýma se dá hýbat. Na každou střeleckou polohu si to musím nastavit jinak. Potom přichází pekelná koncentrace a souboj s větrem. Mně osobně ve větru moc střílet nejde. Moc se na něj soustředím. Je hloupé, že v Manušicích je
při tréninku relativně nevětrno. Pak už jen zamíříš, čekáš, až se ustálíš na terči, přestaneš dýchat a maximálně do patnácti vteřin musíš vystřelit, jinak se ti začnou dělat mžitky před očima a ztrácíš stabilitu.

Jaký je tvůj osobní rekord na malorážce, když maximální počet získaných bodů je 600?

589 bodů. Díky němu jsem vyhrála Český pohár. 

Za těch 12 let, co střílíš, jsi získala zlaté medaile na akademickém mistrovství světa, na světové univerziádě i na mistrovství České republiky. Chápu tedy dobře, že koncentrace je klíč k úspěchu? Na závodech musí být kvůli tomu absolutní klid?

Ano, u nás je zavedeno, že při velkých závodech by měl být relativní klid. Ale třeba v Německu se střílí Bundesliga, a tam je to postavené na tom, že si diváci vezmou rachtačky a dělají bordel. To pak člověk musí být opravdu naučený při závodě na maximální koncentraci.

Za svůj největší úspěch považuješ zlatou medaili na světové univerziádě v Bangkoku v roce 2007. Tu jsi ale nezískala sama, že?

Vyhrála jsem ji, stejně jako akademická mistrovství světa, v družstvech. Soutěží vždy tři z každé republiky a znamená to, že se nám sečetly body za jednotlivá umístění v závodě.

Cestuješ i na světové poháry do zahraničí, vzhledem k tvým úspěchům je potřeba i adekvátní vybavení. Jak se tato situace řeší finančně?

Část financuje Střelecký svaz, od České Lípy dostáváme jako SSK Manušice granty. I já sama jsem si párkrát požádala o grant na vybavení a dostala jsem. 

Jak se ti dařilo zkombinovat studium vysoké školy s pravidelnými tréninky? Bakalářské studium jsi studovala v Plzni a navazující magisterské studium až v Brně. Absolvovala jsi tam individuální tréninky?

Ne, já jsem tam netrénovala. Byla výhoda, že jsem si mohla v Brně vytvořit rozvrh tak, abych měla školu jen tři dny v týdnu. Takže jsem od pondělí do středy byla v Brně a ve středu odpoledne jsem jela domů, abych mohla trénovat v Manušicích. Vysokoškolský život jsem si tak užívala jenom v Plzni. Tam se konají i závody, je tam středisko vrcholového sportu a měla jsem tam možnost trénovat. Domů jsem se dostala tak jednou za měsíc a půl.

Myslíš si, že se zvedl zájem veřejnosti o sportovní střelbu po zlatém úspěchu Kateřiny Emmons na LOH 2008 v Pekingu?

Co se týká malých dětí, které přihlašují rodiče, tak možná ano, pak i ty rodiče samozřejmě jezdí na zápasy. Ale není moc lidí, kteří by se šli podívat na střelecký závody a neměli s tím sportem něco společného. Možná je to i tím, že v Čechách nemáme ligu. Jak už jsem se zmiňovala, tak například v Německu je to úplně jinde. A na světovém poháru je to samozřejmě také něco úplně jiného.

Je střelba vůbec divácky atraktivní? Ty sama musíš koukat při střelbě z malorážky na terč dalekohledem. Co teprve divák?

Já myslím, že atraktivní není. Samotný závod určitě ne. Rozhodně ne menší závody v Čechách. Až na těch velkých závodech se střílí na elektroniku, na střelnici jsou obrazovky, takže pak i ten divák vidí průběžné zásahy.

Od kolika let je ideální začít střílet? A vůbec, z jakého důvodu by měli rodiče své děti dávat na střílení?

V Manušicích začínají děti cca v šesti letech. Proč dávat děti na střílení? Domnívám se, že střílení je jednoznačný lék na hyperaktivitu. Děti se musí při střelbě zklidnit a soustředit se. No, a jestli děti třeba baví ve filmu střílečky, minimálně tak mají možnost si to vyzkoušet. (smích)

Jak vypadá příprava střelce na závod? Je tvá příprava před takovým turnajem, jakým je světová univerziáda, intenzivnější?

Ne, rozhodně nechci před velkým závodem zintenzivňovat tréninky, protože to mě pak ničí. Co už nemám výuku, trénuji stále stejně, třikrát týdně, a to jak malorážku, tak i vzduchovku. Zároveň chodím pravidelně cvičit. Jídelníček si nijak upravovat nemusím. Můžu jíst naštěstí všechno. (smích) Akorát před závodem jím trochu méně. Mám ráda, když jdu na závod trochu hladová. Lépe se mi dýchá.

Jak vypadá tvá relaxace po závodech? Máš vůbec čas relaxovat?

Moje relaxace po závodě? Ta vypadá tak, že nic nedělám. (smích) Ale to jen v den závodu. V sezóně mám závody více méně každý víkend. Pondělí, středa trénuji, ve čtvrtek jedeme na závody a v neděli se vracíme. Jinak teď v červenci jsem si mohla užívat volna, to nejsou závody, ale zase jsem se musela učit na zářijové státnice. No, a veškerý zbylý čas si ráda čtu.

Našla sis jako studentka německého a ruského jazyka cestu k tamní literatuře?

Německá literatura mě nechytla, ale ruské autory mám ráda, ty čtu s chutí. Dobře se mi čte Dostojevskij, toho mám ráda asi nejvíc.

V jednom z rozhovorů jsi ale uvedla, že nemáš čas povalovat se na gauči. Tam samozřejmě řadím i čtení knih.

To není povalování na gauči. Čas na knížku před spaním máš vždycky, ne? Akorát ji potom čtu strašně dlouho. (smích) A cesty vlakem do školy nebo na závody je také ideální vyplnit četbou.

Dostojevského? (smích) 

(smích) A třeba i Andrejeva a Solženicyna. Jsou strašně čtiví. U Dostojevského se mi líbí, jak dokáže popsat vnitřní stavy těch svých šílených postav.

Odlétáš do Číny s jasným cílem obhájit zlato? Ba dokonce přidat i cenný kov pro jednotlivce?

Prosím tě, nech toho. (smích) Já jsem moc ráda, že jsem se tam dostala. Chtěla bych se podívat do Hongkongu, udělám nějaké nákupy a uvidí se. (smích)

Děkuji za moc příjemný rozhovor a hodně štěstí.

Já děkuji.