Česká Lípa míří do Mexika

Již 15. září vyrazí dva českolipští dobrovolníci Linda a Filip na půlroční misi do země, jež charakterizují boje drogových kartelů, do země, kterou obývají chřestýši a malárii s chilli můžete sehnat na každém rohu – do Mexika.

Z bezpečnostních důvodů se vyplatí si před cestou přečíst šedesátistránkový manuál, který Linda raději ani neotevřela. Proč tedy tam. Za dobrodružstvím? Nebo se za tím schovává něco víc? Něco mnohem víc. Dobrovolnická mise, v níž se skrývá rozvojové vzdělávání tamních obyvatel spadající pod organizaci United Vision. O tom všem budeme hovořit v následujícím rozhovoru, který nám předznamenává pravidelné, nejen dobrodružné reporty zveřejňované na stránkách i-novin.

Ahoj Lindo, ahoj Filipe, pro začátek ve stručnosti. Jak nejjednodušeji charakterizovat organizaci United Vision?
F: Jako nový neziskový subjekt, který je třeba vnímat v kontextu doby. Internet již ovládl celou planetu a lidé ze zemí třetího světa jsou limitováni v účasti na výhodách s tím spojených především jazykovou bariérou. Přístup k informacím jim brání při orientaci v dění ve světě a ve snaze zlepšovat svou životní úroveň. Naším prvním úkolem je pomoci jim tuto bariéru prolomit, další kroky budou směřovat k podpoře jejich snahy zlepšit svou životní úroveň. Dobrovolníci United Vision se vydávají na Mexický venkov, aby tam místní obyvatele vyučovali angličtinu. Já osobně jedu již potřetí.

Čtenáři si možná vzpomenou na rozhovor, který vznikl po Tvém prvním návratu z Mexika, tehdy ještě v barvách Community Inspiration. V čem je nový projekt jiný?
F: Celkový koncept zůstává víceméně velmi podobný, neboť se v praxi osvědčil. Nový projekt by měl být ovšem komplexnější. Velkým přínosem je proto příchod Lindy, jejíž úkolem je vývoj a odzkoušení nové metodologie na výuku dětí. Pracovat nejen s dospělými, ale i s dětmi, to nás posouvá zase o kus dál. Investice do dětí je investicí do budoucnosti. To už si uvědomují i lidé v Mexiku. Pokud se výuka dětí bude dařit a rodiče i děti budou spolupracovat, chtěli bychom shánět sponzory i pro jejich formální vzdělávání. Rozšířit projekt o tzv. adopce na dálku.

Po celý půlrok tak budete v jedné komunitě (vesnici) vyučovat angličtinu?
L: Ne tak docela, jedeme totiž do dvou komunit. První tři měsíce budeme v Bacalaru u hranic s Belize a další tři měsíce bychom měli strávit v komunitě La Antigua u Veracruzu.

F: Tato cesta je pilotní fází projektu, při níž musíme získat minimálně dvě stabilní místa pro další dobrovolníky, jež nás budou následovat. Postupem času bychom samozřejmě těchto komunit chtěli mít víc. Náš kolega a mikrofinanční expert Tomáš Hes, který v Mexiku několik let žil a pracoval na rozvojových projektech, se před pár týdny vrátil z cesty po Mexiku a vypadá to, že budeme mít ve zmíněných komunitách výborné zázemí. O projekt je velký zájem na mnoha místech Mexika. Ovšem je třeba počítat s tím, že ne všechno, co se teď jeví jako domluvené, bude 100% fungovat. Mexičané fungují a přemýšlí jinak než my Evropané.

L: Jak se říká – maňána.

F: Přesně. Věci se řeší, až když jsou opravdu aktuální. Plánovat dopředu není tak samozřejmé. Ale kompenzují to jinými kvalitami, takže celkově se na tamější realitu dá navyknout. V mnohém je to naopak inspirativní a třeba mezilidské vztahy jsou na naše poměry až neuvěřitelně vřelé.

L: Oni mají na všechno odpověď maňána, neboli zítra. Na vše je zkrátka dost času.

F: Kupodivu to ale opravdu nakonec nějak dopadne. Snad všechno dopadne dobře i tentokrát.

Shledáváš, Filipe, obě tvé předchozí mise za úspěšné?
F: Rozhodně. Podle statistik umí v Mexiku anglicky pouhé jedno až dvě procenta obyvatel. Mexiko je přitom ve všech sférách vázané na USA jako snad žádný jiný stát. Snad každá rodina tam má nějaké rodinné příslušníky, o hospodářské závislosti a vlivu ani nemluvě. Kdo se naučí anglicky, o zaměstnání nebude mít nouzi. To potvrzuje i skutečnost, že někteří moji studenti získali práci již díky ovládnutí základů anglického jazyka po pár měsících studia.

To znamená, že se jedná o studenty, které nemusíš do studia nikterak motivovat?
F: Bez jejich nadšení by to ani nešlo. Zájem musí přijít jednoznačně od nich samotných. Studium je časově dost náročné. Týdně strávíš ve škole 5 hodin čistého času, poloviční časovou investici pak ještě zaberou domácí úkoly.

L: Já to mám v motivaci samozřejmě o něco těžší. Děti si ještě většinou neuvědomují, na kolik je pro ně angličtina důležitá. Zatím mám zprávy, že se moc těší, jak přijedou bílí Evropané a bude vzrůšo. (smích) Já samozřejmě na děti nemohu klást takové nároky jako Filip na dospělé. Obsáhlejší domácí úkoly pravděpodobně nepřipadají v úvahu. Spíše budu pracovat s tím, co si odnesou z předchozí hodiny.

Baví mě číst vaše blogy, v nichž pravidelně informujete o svých zážitcích a pedagogických úspěších v Mexiku. Či, jak jsi už i ty, Lindo, začala psát o svých přípravách. Absolvovali jste nějaký kurz psaní?
L: Ne, ne. (smích)

F: Ani já ne. Ale sdílet nevšední zážitky, to mne baví. Zvlášť když je komu. Jedná se většinou o běžné historky z každodenního života, nicméně v kontextu úplně jiné kultury. Představ si dobrovolníka z Afriky působícího v České Lípě, který by na blogu lidem do své vesnice psal, jak se snažil uvařit svíčkovou, slavil Vánoce nebo se učil lyžovat. V mnoha situacích musíme v Mexiku působit jako pěst na oko. Ale to k tomu mezikulturnímu obohacení právě patří a mne ty desetitisíce přístupů na našich blozích motivovaly k tomu, abych se snažil blog vést co nejzajímavěji. Snad budou naše blogy čtenáře bavit i během nové mise.

Jaká je metodika vaší pedagogické praxe?
F: Na výukové metodologii inspiration+ aneb Angličtina s Pepou pracuji soustavně už 4 roky. Každý nový kurz - ať už v Mexiku či v ČR - je zdrojem nových zkušeností a poznatků, které do metody dále implementuji. Je to nikdy nekončící záležitost.

V čem tkví její zásadní rozdíl od jiných pedagogických postupů?
F: Jednoduše řečeno, kladeš důraz na konverzace a používání větných vzorců. Jazyk musíš zažít, není možné se jej naučit "pochopením". Nepoužíváme žádné učebnice, vše je založeno na kooperaci studentů v malých skupinách, kde se lidé vzájemně motivují tím, že spolu od samého začátku mohou konverzovat anglicky. Zprvu jsou konverzace velmi jednoduché, ale za přibližně rok a půl se anglicky domluví každý. Slovní zásoba se nebifluje, naopak se vstřebává způsobem podobným tomu, jak se mateřský jazyk učí malé dítě. Když se například učíš slovo "hair" (vlasy), je mnohem lepší si na ně sáhnout, než si jen donekonečna opakovat jeho český slovní ekvivalent. Každé nové slovo je potřeba zasazovat do kontextu.

L: Je dobré, že se jedná o skupinovou metodu. Ani rychlejší studenti se tak nemají šanci nudit. Stále se jeden s druhým baví, střídají se a vždy obměňují jen malou část větného vzorce. Jeden položí otázku, další odpoví, a tak stále dokola. Gramatikou se nezabýváš, jde o to mluvit a opakovat, aby to z tebe posléze lezlo automaticky.

Ty úplně stejně budeš učit i děti, Lindo?
L: Pro děti to musí být akčnější a kratší. Nevydržely by se dvě a půl hodiny intenzivně soustředit. Zároveň je potřeba něčím upoutat jejich pozornost. Proto jsem si vyrobila maňáska, kterého jsme nazvali "little Pepa". Jméno je důležité, aby zůstalo zřejmé spojení s českou kulturou. I pro Mexičany je na projektu atraktivní, že jsme zdaleka a representujeme úplně jinou kulturu. S Pepou budu vést ukázkové rozhovory a zároveň s ním budeme v hodinách i virtuálně cestovat. Začneme školou, domovem, přes návštěvy prarodičů na farmě, zoo atd. Musí se do toho zapojovat hry i zpívání, ale stále s edukativním charakterem, takže když zpívat, tak třeba abecedu. Je škoda, že nás k tomuhle v didaktických oborech na vysoké škole nevedli. Přitom má tato metoda velmi dobré výsledky.

Co tě Lindo vedlo k tomu, stát se dobrovolníkem v Mexiku?
L: Na katedře španělštiny jsem si přečetla inzerát, že je možnost stát se dobrovolníkem a vyrazit s českým projektem do Mexika. To bylo ještě po Filipově úplně první misi. Říkala jsem si, že by nebylo špatné se po dokončení studia sbalit a odjet. Avšak po přečtení Filipových blogů jsem došla k názoru, že to nebude taková idyla, jak jsem si myslela, a že to asi nedám. (smích) Když mne ale letos kluci z United Vision oslovili, zda-li bych nechtěla zkusit vyvinout a odzkoušet v praxi metodu pro výuku dětí, vzala jsem to jako osobní výzvu. Přispět zkrátka i něčím svým, zvlášť když vím, že to Filipovi zafungovalo. Pokud se mi podaří v těch dětech vyvolat pozitivní vztah ke studiu angličtiny, v budoucnu jim mnohonásobně stoupne šance najít si lepší zaměstnání. Hrozně se na cestu těším, ale zároveň mám strašný strach. Kolega Tomáš dokonce na základě vlastních, několikaletých zkušeností s životem v Latinské Americe sestavil šedesátistránkový manuál, jak se vyhnout nebezpečí. Ten jsem raději ani neotevřela. (smích)

Ty, Filipe, strach nejspíš nemáš, když již dvě cesty do Mexika absolvoval.
F: Strach mám pořád. (smích) Stále převažuje nejistota, i když tam jedu již potřetí. Mexiko je jedna z nejnebezpečnějších zemí na světě, tak mluví statistiky. Když už se dostaneš na venkov, mají místní šanci se o tebe nějakým způsobem postarat, poradit ti a chránit tě. De facto se okamžitě stáváš členem rodin svých studentů, to je ta krásná stránka mexické mentality a vlastně i konceptu našeho projektu. Problém ale může nastat ve větším městě, kde jsi už jen sám za sebe a nikdo tě nezná. Tam už jsem i já jenom anonymní "běloch", tudíž automaticky turista. A turisti mívají peníze. Jedna ze zásad našeho bezpečnostního manuálu říká, že ve velkých městech je třeba působit co nejnenápadněji, tzn. oblékat se jako místní. Vítězí šedá barva, symbol nenápadnosti. Na pestré barvy či kraťasy musí člověk zapomenout.

L: Já už separuju věci, které si vezmu na sebe. (smích) Ty nejorvanější a nejvytahanější.

F: Rizik jsou samozřejmě spousty, od nemocí a jídlo, přes zvířata až po přírodní katastrofy. Ale to si člověk nesmí připouštět. Kdo se bojí, nesmí do lesa. Nebo spíš "musí", jak říká moje sestřenka.

Lindiny motivace k cestě známe. Jak jsi na tom Filipe ty?
F: Pro mne je to jak osobní, tak i "manažerská" výzva. Rozjet s týmem lidí podobného světonázoru dobročinnou organizaci, atraktivní, smysluplný a dlouhodobě udržitelný projekt, který bude zlepšovat životní podmínky lidí nad rámec jedné dobrovolnické mise. Chtěli bychom vytvořit něco, co tu po nás může zůstat. Dát i lidem z našich zeměpisných šířek šanci dostat se do kontaktu s úplně odlišným světem.

A pak je tu oblast "nezisku" obecně. Během krátké doby jsem ve sférách dobrovolnictví a rozvojové problematiky narazil na spoustu zajímavých lidí s tahem na bránu. To mne ubezpečuje o tom, že poptávka po podobných aktivitách tu je a bude, stejně jako příležitost se vzájemně podporovat a spolupracovat, neboť cíle máme většinou podobné. Máme výborné zkušenosti třeba s INEX-SDA, jež vysílá dobrovolníky do celého světa, ADROU, pro kterou lektorujeme na školách o rozvojové problematice, dobrovolnickým centrem v Ústí nad Labem či lidmi z mikrofinančního projektu myELEN. Všude působí povětšinou mladí lidé, jež si uvědomují, že všichni stojíme na stejné straně barikády. Opravdu hodně mne překvapily přátelské vztahy, jež mezi lidmi v této branži panují.

L: Já do oblasti neziskového sektoru teprve nakukuji, ale z prvních zkušeností, co mám, musím dát Filipovi za pravdu. Je příjemné poznávat lidi z jiných organizací. Především ve spolupráci s lidmi ze vzdělávacího projektu PRVák, bychom chtěli na Českolipsku zpopularizovat rozvojovou problematiku a realizovat třeba celou sérii přednášek lidí se zajímavými dobrovolnickými zkušenostmi z celého světa, nejen z Mexika.

F: Jasně, vždyť právě od nás, z Českolipska, vyráží do Mexika během krátké doby již třetí dobrovolník. Česká Lípa je dost velká na to, aby se stala městem, jež bude v celorepublikovém měřítku vnímáno jako aktivní hráč na poli rozvojové problematiky. Zkušenosti a kontakty tu jsou.

Jak je to s financováním projektu United Vision?
F: Organizace by se měla dokázat uživit především z grantů a vlastní kreativní činnosti. Zajímavý je ale systém financování dobrovolníků, tzv. systém vysílajících komunit. Dobrovolníci si náklady na půlroční misi hradí sami, nicméně nabízí možnost zapojení široké veřejnosti. Ať už jednotlivci či firemní sponzoři se mohou stát patrony jejich mise a dobrovolníci je pak presentují na webu a svých blozích. Překvapilo nás, kolik lidí tuto možnost v minulosti využilo, mnozí z nich se zapojovali i opakovaně. Řádově šlo o desítky jednotlivců, kteří projevili zájem svého dobrovolníka finančně podpořit a přispět tak na realizaci mise. A první zájemci se nám hlásí již nyní (více informací, jak se zapojit, můžou čtenáři naleznout zde). Zájem a podpora nás samozřejmě těší a všem partnerům za ni děkujeme. Z firemních subjektů nás zatím podporují: Termowat s.r.o., Ergošena s.r.o., server S-forum.cz a vypadá to, že se přidají ještě další. V minulých letech se partnersky zapojila i obec Sosnová a město Česká Lípa, pevně věříme, že se stanou partnery projektu i letos a pomohou nám tak s jeho medializací. Rozhodnout by se o tom mělo těsně před naším odletem.

L: Celkové náklady na půlroční misi přijdou jednoho dobrovolníka na přibližně 60 tis. Kč. Komunita v Mexiku hradí základní jídlo a ubytování.

Jak probíhají vaše přípravy na odlet a celkově na půlroční pobyt?
L: Tak nejhorší je pro mě osmihodinový časový posun. Chodím tak o hodinu později spát a až do 15. září, kdy máme termín odletu, to chci postupně stupňovat. Teď chodím kolem jedné až druhé hodiny ranní.

F: Předodjezdová nervozita se již dostavila, proto nechávám radši vše až úplně na poslední chvíli. Odjezd si zatím moc nepřipouštím.

Pokud vám budu chtít zaslat peníze, tak prostřednictvím převodu na účet?
L: Těch možností je již víc, ale převod na účet je asi tou nejčastěji využívanou. Veškeré informace jsou k nalezení na webu United Vision.

Chápu, že se teď asi soustředíte hlavně na odlet, ale už víte, co budete dělat po návratu? Kdy se vůbec vracíte?
L: Vracíme se v březnu příštího roku. Od dubna bychom chtěli na Českolipsku rozjet novou vlnu již osvědčených jazykových kurzů pod názvem "Angličtina s Pepou", snad navíc obohacenou o nabídku výuky španělštiny a výuku specializovanou na děti. Snad se nám vše podaří dobře připravit, první zájemci se nám totiž hlásí již nyní. (smích)

F: A co se United Vision týká, budeme hledat další dobrovolníky a prohlubovat aliance s českými i mexickými partnery, hledat nové cesty a příležitosti, jak společně pomáhat. Chtěli bychom zapracovat na ekoturistickém projektu či umožnění české veřejnosti zakoupit si typické produkty tamních řemeslníků. Pravděpodobně po návratu též uspořádáme pár besed a prezentací o naší mexické zkušenosti pro českolipskou veřejnost. V neposlední řadě se pak vrátíme i do českých škol a školek, kde v rámci profesionálního vzdělávacího projektu PRVák organizace ADRA lektorujeme o rozvojových tématech. V červnu jsme hned několik výukových programů realizovali třeba na ZŠ Jižní v České Lípě a v nedalekých Rynolticích. Dětem a studentům tak budeme moci rovnou zprostředkovat osobní zážitky s životní zkušeností v zemi třetího světa. To je další věc, která má dle našeho názoru smysl.

Takže vám budeme držet palce, ať se vám naši kulturu, zemi a region daří reprezentovat co nejlépe. Od kdy se můžeme těšit na první články přímo z terénu?
L: Já už jsem začala psát o přípravách a předodjezdových pocitech, takže můj blog již začíná žít svým životem. Odkazy na něj lze snadno najít na stránkách United Vision.

F: I já mám v plánu začít co nejdříve, ještě z Čech. První opravdové zážitky z Mexika ale začneme publikovat hned po příletu 16. září. Na blozích alespoň 1x týdně, ve spolupráci s mediálními partnery i-noviny.cz a magazínem Lípa pak každých 14 dní na stránkách i-novin. Věříme, že pro čtenáře přichystáme zajímavé čtení.

Bc. Linda Neumayerová, ač rodačka z Teplic v Čechách, převážnou část svého života strávila v České Lípě. Zde si také splnila docházku v jesličkách, ve školce, povinnou část na základní škole Špičák a středoškolskou na Střední odborné škole Lužické (obor ekonomika zemědělství a výživy se zaměřením na cestovní ruch). Poté zkusila štěstí na VOŠ cestovního ruchu v Karlových Varech, ale žádný zázrak to nebyl. Vydala se tedy na rok (2004/2005) jako au-pair do Anglie, kde též navštěvovala kurzy angličtiny (zakončené certifikátem FCE). Své vysokoškolské vzdělání úspěšně ukončila letos (červen 2011) na TUL v Liberci, pedagogické fakultě, kde studovala obor AJ-ŠJ se zaměřením na vzdělávání. Je profesionální lektorkou jazyků (AJ, ŠJ) a lektoruje též na programech rozvojového vzdělávání PRVák organizace ADRA. Zbývá-li někdy čas, věnuje se rekreačně plavání, jízdě na kole a tenisu.

---

Ing.Filip Šena je rodákem ze Skalice u České Lípy. Rozum však začal brát až na českolipské periférii v Sosnové, kde také zahájil svou cestu za vzděláním v místní mateřské školce. Po ní následovalo šťastné období ve třídě s rozšířenou výukou jazyků na ZŠ Dr. M. Tyrše a nabírání znalostí na českolipské Obchodní akademii. Poslední fáze edukace proběhla na Technické universitě v Liberci, jejíž součástí bylo i roční studium na portugalské universitě v Aveiro (r. 2006/2007). Ze zálib a koníčků u Filipa vítězí sport. V kopané hájil v žákovských a dorosteneckých kategoriích barvy oddílu FK Česká Lípa (nyní Arsenal ČL), mezi dospělými nastupoval za Jiskru Nový Oldřichov, Mimoň a českolipskou Lokotku. Ač původním vzděláním ekonom, živí se Filip jako lektor cizích jazyků (držitel certifikátu CAE). Kromě vedení kurzů a vyvíjení efektivní výukové metodologie jej naplňuje lektorování na školách v programu rozvojového vzdělávání PRVák (ADRA) a dobrovolnická práce pro United Vision.

Pravidelná dobrodružství z Mexika máte možnost sledovat na stránkách i-novin v sekci Seriály (Českolipané v tahu) od konce září 2011.