Proč se nám nelíbí návrh rekonstrukce náměstí v Novém Boru?

V průběhu života máme snad tisíckrát možnost odpovědět na otázku, zda se nám něco líbí nebo ne. Klademe-li si tuto otázku v oblasti architektury, měli bychom být také vždy schopni přesvědčivě zdůvodnit „proč“ a studenti architektury se to učí od prvního ročníku.

A stejně tak jako by měl být kladen mimořádný důraz na argumentaci, proč je konkrétní architektonická vize kvalitní a nakolik bude její případná realizace přínosná pro podobu prostředí, ve kterém žijeme, stejně tak důležité je upozornit na možná úskalí a negativní dopady, které může přinést. O to více, pohybujeme-li se ve veřejném prostoru. V tak významném veřejném prostoru, kterým Náměstí Míru v Novém Boru bezesporu je.

Proč teď?

Debata o podobě náměstí je již opravdu hodně stará. První a zároveň poslední opravdu veřejně řešená a prezentovaná podoba je architektonická soutěž z roku 2001. Od té doby se o tom více méně pořád jen mluvilo. Dle dostupných zápisů se začala podoba samotného náměstí opět řešit v lednu roku 2015 v Komisi rozvoje města, tak aby se náměstí mohlo začít realizovat v letech 2016/2017. V květnu 2015 byla podoba studie schválena zastupitelstvem a až na konci listopadu 2015 byla veřejně prezentována na webu města. Do zmíněného listopadu bylo náměstí řešeno pouze na zastupitelstvu, které je sice veřejné, ale přiznejme si, kdo z občanů na zastupitelstvo chodí. Pro nás, kteří v Novém Boru trvale nepobýváme, ale máme k rodnému městu z pochopitelných důvodů citové vazby se o dění ve městě můžeme dozvědět právě jen zájmem o web města. Forma veřejné prezentace architektonického návrhu, kterou novoborská radnice zvolila, je v dnešní době zcela nedostatečná a nestandardní v porovnání se srovnatelnými projekty. Proto jsme v prosinci 2015 kontaktovali město, tedy vzápětí po zveřejnění návrhu.

Jsme přesvědčeni, že prezentaci kvalit a přínosů, pokud předložená studie vůbec nějaké má, bylo ze strany novoborské radnice věnováno minimální úsilí. S prezentací a pojmenováním konkrétních problémů a nedostatků, které v návrhu spatřujeme, bychom naopak rádi oslovili co nejširší část veřejnosti, které není budoucí podoba známého sklářského města lhostejná.

Z tohoto důvodu vznikla iniciativa a petice za vyhlášení veřejné architektonické soutěže na podobu Náměstí Míru v Novém Boru. Body uvedené v petici jsou pro srozumitelnost velmi zjednodušeny, a proto nám dovolte Vás tímto způsobem seznámit se zásadními architektonickými a urbanistickými nedostatky předloženého projektu.

Auta na úkor veřejného prostoru

Plánovači měst ve 20. století řešili, kolik musí veřejný prostor pojmout aut. Plánovači měst ve 21. století řeší, kolik může veřejný prostor vstřebat lidí. Studie rekonstrukce náměstí je však naprosto nelogicky podřízena dopravnímu řešení.

Nový Bor má náměstí, kterým prochází frekventovaná a rušná silnice II. třídy. Proto se přímo nabízí vytvořit k ní v rámci náměstí jakýsi protipól – klidovou zónu. Kompromisním názorem v obecné otázce, zda autům umožnit na náměstí vjezd či nikoliv, může být ten, že jim sice umožníme se do prostoru náměstí dostat, dotknout se ho, na chvíli zaparkovat a zase odjet, ale už jim neumožníme průjezd. Toto řešení samozřejmě v Novém Boru není možné, studie však vedle průjezdu po silnici od pošty k úřadu a vedle nedávno realizovaného průjezdu před lužickými domky vytváří průjezdy další – kolem dokola po ploše náměstí se současným vyústěním do Kalinovy ulice a ulice před sklářským muzeem. Jestliže je navíc na náměstí uvažováno kolmé parkování, musíme si také uvědomit, že komunikace, která k těmto parkovacím stáním přiléhá, musí splňovat normové požadavky - tedy minimální šířku 6 metrů. Přestože by v rámci řešené plochy byl uvažován jednosměrný provoz, bude mít komunikace parametry jako dvouproudá. Pokud si dovedete představit rozsah tzv. „pojížděných“ ploch v rámci celého náměstí (a věřím ve Vaši dobrou představivost, neboť studie vztah centrálního prostoru k těm okolním nevyobrazuje), dojdeme ke zjištění, že se nám uprostřed centra, s nadsázkou řečeno, rýsuje krásná čtyřproudá dálnice.

Jsme si vědomi toho, že otázka parkování v Novém Boru je ožehavým tématem. Nejsme však ochotni se smířit s tezí, že právo na parkovací stání by mělo být zapsáno na Listinu základních práv a svobod člověka. V každém případě rozhodnutí o počtu parkovacích stání na náměstí by mělo vzejít z podkladu širší dopravní studie celého území města nebo generelu dopravy, ne z usnesení zastupitelstva. Argument, že lidé by neměli důvod na náměstí být, pokud jim nezajistíme parkování, nemá opodstatnění. Právě naopak – umožníme-li lidem parkování v takovém rozsahu, budou na náměstí přijíždět, odcházet z něj řešit si své osobní záležitosti mimo náměstí a zase odjíždět. Místo toho, abychom se snažili lidi na náměstí udržet, tak život v tomto mikrosvětě urychlujeme. Představa, že někdo přijede na náměstí a zaparkuje zde, aby mohl s přáteli posedět u fontány, je mylná.

Další kontroverzní otázkou je umožnění vjezdu na plochu náměstí z kruhového objezdu. Navrženým řešením se dopravní situace na Sloupské ulici nezlepší, problém se pouze posune o pár metrů dál. Centrálním bodem města se stane malý kruhový objezd s pěti výjezdy, jehož podobu si musíme opět pouze představovat. Každopádně rozhledové poměry v křižovatce budou při výjezdu z náměstí značně zhoršeny vzrostlými keři (o kterých se zmiňujeme v další kapitole), čímž bude snížena bezpečnost a plynulost provozu. Musíme si uvědomit, že počet parkovacích stání se sice sníží, avšak počet řidičů hledajících si „to své volné místo“ bude stále stejný. A tak budou marně kroužit uprostřed náměstí, zatímco mnohem radikálnější redukce míst by je od toho zcela odradila. Je možné, že by se za nějaký ten rok situace ustálila a řidiči si na počet míst na náměstí zvykli, avšak cílem by mělo být hledání vhodnějšího řešení již v počátku.

Navíc hustým rozmístěným sloupků (byť sklopných) podél centrální pobytové plochy autor návrhu sám popírá myšlenku, že provoz na náměstí bude klidný. Při klidném pohybu, jehož hlavním cílem je zaparkovat, stačí řidiči naznačit pás určený pro jeho auto použitím jiného typu dlažby, vodícím páskem nebo mírným zvýšením plochy pro pěší (nemluvíme o vysokých obrubnících) a není nutno komunikaci striktně vymezovat hradbou vysokých sloupků, které sice vytváří bariéru autům, ale zejména představují optické i fyzické překážky pro lidi. Problémem asi je, že s cílem vytvoření naprosto nesmyslného sluníčkového motivu uprostřed náměstí (který v kontextu místa neladí vůbec s ničím a jeho odkaz má s městem nulovou souvislost), je v dlažbě použito tolik různých materiálů, že námi naznačené řešení by nebylo přehledné.

Ale od dopravy zpět k otázkám veřejného prostoru.

„Zákoutíčka“

Radní tvrdí, že předložená studie vychází z vítězného návrhu architekta Bořka Šípka, který zvítězil v architektonické soutěži v roce 2001. Účelem našeho článku není představovat genezi tohoto projektu, přesto je nutno poukázat na jeho značnou zastaralost a neaktuálnost vzhledem k dnešním podmínkám. Musíme ale podotknout, že původní návrh řešil celý prostor náměstí jako celek. Je samozřejmé, že studie III. etapy rekonstrukce se bude vztahovat pouze na určenou plochu, to je logickým důsledkem etapizace. Nesmí ale ignorovat vztahy a vazby na okolní veřejné prostory a stávající zástavbu, která celý prostor definuje. Měla by však hledat jednotící prvky, společné kompoziční principy nebo návaznosti pěších propojení. Tyto vztahy však studie neřeší a jsme schopni to prokázat (v následujících dvou kapitolách).

A ptáme se, v čem konkrétně současná studie vychází z původního návrhu.

Jediný motiv, který nacházíme u obou návrhů, je pás vzrostlých keřů lemující hranu silnice. Problém vidíme v tom, že v návrhu pana architekta Šípka se objevuje jednolitý pás zeleně, který tvoří poměrně elegantní celistvou linii – a hlavně má jasnou funkci: oddělit od sebe prostorově i pocitově dva naprosto odlišné prostory. Rušnou silnici a klidovou část náměstí. Tento kontinuální pás zeleně se však příčinou narušení vjezdem z okružní křižovatky rozpadá na fragmenty prapodivných barokizujících tvarů. Pás zeleně ztratil svoji původní funkci, neboť prostory silnice a prostory na náměstí jsou si nyní svým charakterem velice podobné. To, co bylo v původním návrhu silným momentem, je nyní matoucí. To, co v původním návrhu vznášelo do celého prostoru řád, nyní vnáší do prostoru chaos a překáží. Ornamentální tvary se tlučou se striktními liniemi a ostrými úhly paprskovitého motivu a ty se zas nesnesou s dokonalostmi kruhu a koule v prvku fontány. Je do toho tak nějak podivně zapojen neurčitý lichoběžník komunikace, který je v rozích nepochopitelně akcentován vzrostlými stromy. Všemu pak vévodí dominantní obdélníky v půdorysu parku před budovou úřadu, avšak jejich vztah vhledem ke geometrickým útvarům uprostřed náměstí studie opět neilustruje.

Vraťme se ale zpět k „barokním“ keřům. Vzhledem k tomu, že půjde o vzrostlou zeleň, budou tyto pásy ohraničovat a definovat nějaké prostory, zákoutí. Řekněme si, jak budou tyto prostory vypadat. V první řadě to budou opět prostory podřízené dopravnímu řešení – tvarem a křivkami silnice a komunikace na ploše náměstí, popř. parkovacími stáními. Ve slangové terminologii se jim říká „vyšlismy“ – tak nějak tam prostě vyšly. Nelze předpokládat, že umístěním lavičky do takového prostoru dojde k jeho zpříjemnění, uvážíme-li, že za zády budeme mít frekventovaný kruhový objezd s pěti výjezdy a před námi se bude odehrávat scénické představení aut kroužících po ploše náměstí, marně hledajících volné místo. V lepším případě se budeme dívat do kmenu stromu, budeme-li sedět v zákoutí nejblíže kostelu. A zákoutí u městského úřadu už je natolik malé, že se do něj ani lavička nevejde, a tak se stane pouze velkým kontejnerem na odpadky. Podobné prostory – velmi obtížně udržovatelné z důvodu špatné přístupnosti jakoukoliv čistí technikou - odpadky bohužel přitahují a člověka spíše odpuzují.

Ještě si dovolíme podotknout, že podobná intimní zákoutí lze částečně akceptovat v parcích, kde lze o jejich významu, především v nočních hodinách, vést bujnou diskusi, avšak na náměstích nemají tyto prostory co dělat.

Trávníčky a cestičky

V této kapitole nastíníme problém řešení prostoru před základní školou. Travnaté pásy jsou díky chodníkům pro pěší rozčleněny na několik dílů a o bohatém travním porostu lze v těchto drobných plochách polemizovat. V návrhu postrádáme nějaké rozptylové plochy před hlavními vstupy do budovy školy. V návrhu je naznačeno určité rozšíření, je však dostatečné, aby pojmulo větší počet žáků, kteří se v místě budou koncentrovat před nebo po vyučování? Neměla by být prostoru před vstupem do tak významné instituce věnována v návrhu maximální pozornost s precizním architektonickým detailem?

Už jenom samotné zatravněné pásy jsou diskutabilní. Rozsáhlé travnaté plochy jsou v rámci náměstí situovány v parku před městským úřadem – nebylo by vhodnější, aby zbytek náměstí byl uceleným kamenným a reprezentativním prostorem bez rozbahněných trávníčků?

Zároveň se pozastavujeme nad smyslem umístění řady vzrostlých stromů do těchto zatravněných pásů. Vcítím-li se do pozice chodce, který půjde od kostela podél školy směrem ke sklářskému muzeu, budu po levé ruce v těsném kontaktu se zaparkovanými automobily a po pravé ruce mě od budovy školy bude oddělovat trávník a řada vzrostlých stromů, které mimo jiné budou svými větvemi clonit okna školy. Nebylo by přeci přirozenější a příjemnější, kdybych mohl procházet po opravdu několik metrů širokém chodníku přímo podél fasády školy a naopak od zaparkovaných aut by mě pocitově oddělovala řada vysázených stromů? Samozřejmě ne v trávníku, ale v ochranné mříži – vždyť tento princip sám autor u některých stromů používá. Klidně by stromy mohly být vysázené i hustěji, aby v létě tvořily příjemnou klenbu a stín nejen pro chodce, ale i pro auta zaparkovaná pod nimi. A zároveň by tak byl zopakován motiv jakéhosi „stromořadí“, který nacházíme i v prostoru před lužickými domky, vzrostlá zeleň by získala nějakou kompozici a žádnou jinou další by již nebylo třeba navrhovat, protože by byla nadbytečná a jen by zakrývala pohledy na architektonické dominanty stávající zástavby.

Není naším zájmem to projektovat (nejde nám o osobní prospěch, naopak to stojí hodně času a energie, kterou bychom mohli věnovat sobě a našim rodinám), ale pouze nabízíme varianty možného řešení, které by mohly mít pozitivnější dopad na kvalitu prostředí a pozastavujeme se nad tím, proč tomu tak není. Nacházíme se ve fázi po dokončení studie, je na změny tedy ještě čas.

Třeba ale autor návrhu spatřuje v cestičkách a trávníčcích před budovou školy nějakou svojí architektonickou vizi, které však lze, snad obstojně, oponovat dalšími argumenty. Především se pozastavujeme nad tím, odkud kam vlastně ony cestičky vedou. Mluvíme-li o chodníku podél školy, jeho návaznost u sklářského muzea je na osu komunikace pro auta před muzeem, nikoliv opět na chodník, což by bylo logické (a řešení nastíněné v předchozím odstavci by to umožňovalo). Chodník vedoucí z Kalinovy ulice má přímou návaznost do sloupků a stromu s lavičkami, chodník vedoucí od schodiště u školy má návaznost do zaparkovaných aut. Dovedete si to představit? S velkou námahou zdoláte schody, dostanete se do nástupního bodu do náměstí, které je vždy klíčovým bodem celého prostoru – a narazíte do hradby aut. To si člověk opravdu oddychne.

Ale pokračujme. Chodník vedoucí od severního vstupu do budovy školy vede kamsi neurčitým směrem – možná by to mohlo být k fontáně, ale tak nějak to nevychází, no a chodník od jižního vstupu do budovy je vůbec nejlepší, protože ten směřuje přímo pod kola aut do nejširší části komunikace. Ten exkluzivní dvojitý přechod, který v této části náměstí dnes je, tam můžeme klidně nechat a netřeba jej rekonstruovat, protože vzhledem k navrženému řešení bude i nadále potřeba.

Zde jen malá poznámka k prezentaci návrhu vůbec. Z nadhledové perspektivy je zřejmé, že stromy u východní strany náměstí přiléhají fasádě školy. Proč tomu tak v zákresu do reálné fotografie není? Neplave to celé tak nějak na vodě – jestliže mi bude pět stromů stínit fasádu školy do úrovně prvního patra, nebylo by vhodné ukázat, jak to vlastně bude vypadat a netvářit se, že bude celá tak krásně prosvětlená i nadále?

Co dál nás ještě v návrhu trápí

Protože se text začíná nepříjemně natahovat, v popisu dalších nedostatků či závad se omezíme už jen na jejich stručné nastínění v bodech. A doplníme je cíleně mířenými otázkami. Třeba právě forma hledání odpovědí a širších souvislostí vzbudí ve veřejnosti zájem o to, jaké náměstí vlastně chce mít.

Předně nás mrzí, že studie neřeší také rekonstrukci prostoru před kostelem. Těch pár (desítek) metrů čtverečních by již nebyla tak rozdílně větší investice. Ale opět – jedná se o významný (troufáme si tvrdit, že hlavní) nástupní bod celého náměstí. V ten moment, kdy do tohoto prostoru vstoupím z ulice TGM, v ten samý moment se mi otevře celé náměstí. Mělo by být zřejmé, že i tento prostor tvoří s ostatními částmi náměstí jeden celek? Nehodilo by se naznačit již zde nějakou formou „ano, tady jste na náměstí, pojďte dál“ a zakomponovat místo do celého návrhu? Fakt, že je předložená studie osekána a ořezána čistě na plochu ohraničenou silnicí, školou a chodníkem u jižní strany parku je skutečně hrubým porušením jedné z nejzákladnějších urbanistických zásad.

Předpokládáme, že dva nejvytíženější toky pohybu lidí budou od kostela podél školy směrem ke sklářskému muzeu (jeho problematiku jsme si již vysvětlili) a od kostela diagonálním směrem k městskému úřadu, popř. do Zahradní ulice. Ptáme se, proč toto spojení není navrženo tak, aby bylo přímé a rychlé, ale staví se mu do cesty několik překážek a bariér? Jmenovitě: Sloupská ulice (s tím nic neuděláme) – nejširší místo okružní komunikace na ploše náměstí – strom s lavičkami, možná úspěšně i sloupek – stupňovitě vyvýšená fontána s lavičkami a květináči – v dalším rohu další strom s lavičkami a sloupky – a na závěr opět nejširší místo komunikace. A pak se ptáme – kam jsme to, po absolvování tak náročné cesty vlastně došli? Jsme u městského úřadu a víme, že jeho hlavním prostorem je plocha před východní (delší) stranou. Nebylo by ale opět fajn, kdyby se patřičná pozornost s vypiplaným architektonickým detailem věnovala také prostoru před jeho kratší (jižní) stranou? Tím spíše, že toto je hlavní nástupní místo pro ty, kteří na náměstí přijdou ze Zahradní ulice?

Prvek kašny je odstupňován a nejvýše umístěná plocha zdá se být přístupná. Je tato přístupnost na plochu bezbariérová – tedy jednoduše přístupná pro lidi na invalidním vozíku nebo maminky s kočárky?

Jak bude vypadat detail vydlážděné „špičky“ v místě, kde „barokní“ pás keřů přestává kopírovat hranu silnice? Jak se to místo bude uklízet? Jak bude naopak působit trojúhelníkový prostor u zastávky? Není prostor u zastávky zbytečně zabírán zákoutím s „barokním“ keřem?

Kolik typů materiálů, linií, křivek a tvarů, solitérních stromů, prvků různorodého městského mobiliáře je v návrhu použito a není to nějak moc? Nebude mě to zbytečně mást a dezorientovat? A když tedy už ne mě, nebude chápání tohoto prostoru problematické pro někoho, kdo v Novém Boru nikdy nebyl?

A poslední otázka zní: Splňuje současný návrh základní atributy, které by každé náměstí splňovat mělo? Tedy aby bylo prostorem přehledným, kultivovaným, s jasným řádem, snadnou orientací a nadčasovou architekturou?

Pokud jste stejného názoru jako my, tedy že nesplňuje, podpořte, prosím, naší iniciativu a připojte svůj podpis k petici, která usiluje o vypsání nové veřejné architektonické soutěže na podobu náměstí.

A co bude dál…?

Původně jsme se chtěli ještě částečně vyjádřit k tomu, jaké kroky v celé věci činíme. Ale nechme tento článek jen a pouze v architektonické a urbanistické ose. Pouze nám dovolte Vás informovat, že v pondělí 11. 1. 2016 byl všem zastupitelům Nového Boru zaslán rozsáhlý text, ve kterém jsme je, stejně jako Vás, informovali o problémech, které v předložené studii rekonstrukce náměstí spatřujeme. Zároveň jsme jim objasnili důvody, proč se v celé kauze angažujeme až nyní – a stejným způsobem jsme jim naznačili možná řešení. Ne na úpravu náměstí - není v našich silách, abychom v našem volném čase po někom překreslovali studie a napravovali jeho chyby (ačkoli i Vy v článku jste se mohli přesvědčit o tom, že jisté alternativy a inspirace pro zlepšení návrhu máme – ačkoliv náš cíl je jiný, tedy vypsání nové architektonické soutěže na podobu náměstí). Zastupitelům jsme nabídli několik variant toho, jak v celé věci dále postupovat, aby vznikl skutečně kultivovaný a nadčasový návrh rekonstrukce Náměstí Míru. Pokud některý ze zastupitelů tvrdí, že ne – zřejmě naše vyjádření nečetl.

Nyní tedy čekáme na oficiální vyjádření města, které bylo přislíbeno v článku MF DNES dne 12. 1. 2016. Posléze připravíme vyjádření i z naší strany, ve kterém budeme reagovat na jednotlivé argumenty zastupitelů.

Pokud je něco špatně (a současná podoba rekonstrukce náměstí špatně určitě je, nad čímž se díky postupné medializaci celé kauzy shodují odborníci napříč republikou – nehledě na krkolomný vývoj a způsob vzniku tohoto návrhu) a uděláme to o trochu lepší, tak je to pořád špatně. Naším záměrem je udělat to dobře, aby mohli být občané hrdí na to, jaké mají náměstí. Pokud budou všechny zainteresované strany jednat rychle, je reálné i stihnout zamýšlený termín realizace.

Pokud souhlasíte s našimi myšlenkami a argumenty připojte prosím Váš podpis pod petici:

http://e-petice.cz/petitions/vyhlaseni-souteze-na-podobu-namesti-miru-v-novem-boru.html

Děkujeme.