Novoborská radnice dokončila rozsáhlou rekonstrukci historické smuteční síně na Lesním hřbitově. Přestavbu sto let starého objektu za 8,9 milionů korun provázely komplikace, které termín dokončení posunuly o několik měsíců. Aktuálně město připravuje veřejnou soutěž na pronájem smuteční síně, první obřady v nových prostorách by se mohly konat na přelomu podzimu a zimy. Veřejnost si může novou podobu smuteční síně přijít prohlédnout už ve dnech 21. a 22. září, kdy bude objekt otevřený vždy od 10:00 do 18:00 hodin.
Nový Bor se pustil do rekonstrukce smuteční síně loni v létě. Autorkou studie byla studentka architektury Marie Křížová, která ji zpracovala pod vedením Prof. Ing. Arch. Akad. Arch. Václava Girsy z Ústavu památkové péče Fakulty architektury ČVUT. „Respektovala architekturu historické stavby. Do moderně pojatého vzhledu citlivě zasadila původní cenná vídeňská okna nebo vitrážové skládací dveře z roku 1909, které jsme nechali odborně opravit,“ předesílá starosta Nového Boru Jaromír Dvořák.
Práce zahájila demolice chladírny a betonového zastřešení z 80. let minulého století, zůstalo pouze historické jádro. Na něj nyní navazují dvě přístavby obložené dřevem. V menší vzniklo technické a sociální zázemí pro personál pohřební služby. Velká přední přístavba významně rozšířila kapacitu obřadní síně až na 120 míst. „Trojice skládacích dveří umožnuje obřad přizpůsobit počtu hostů. Při menší skupině pozůstalých se může obřad konat v komorním duchu jen v historickém jádru objektu. Naopak při velkém počtu hostů je možné otevřít prostřední skládací dveře a do síně zahrnout celý prostor až k závětří, který lze uzavřít dalšími skládacími dveřmi,“ popisuje vedoucí odboru rozvoje města Miroslav Jeništa.
Interiéru dominují skleněné plastiky od novoborského skláře a výtvarníka Zdeňka Kudláčka ze společnosti Kolektiv Ateliers, jenž pro ně vyvinul zcela novou techniku zpracování. „Plastiky symbolicky odkazují na sklářství, s nímž je město těsně spjaté,“ doplňuje Jaromír Dvořák. Atmosféru doplňují čisté linie centrálního osvětlení, připomínající vysoké svíce, u katafalku, jež mění intenzitu v průběhu obřadu. Komfort smutečním hostům zajistí v chladnějších měsících vyhřívaná sedadla. „Současný vzhled se s původním, kdy byly například stěny obložené umakartem, nedá ani trochu srovnat. Po desítkách let jsme získali opravdu důstojné místo pro poslední rozloučení,“ zdůrazňuje Jaromír Dvořák.
Přestavba měla být hotová koncem loňského roku, stavební komplikace ale termín posunuly zhruba o půl roku. Potíže způsobil desítky let zanedbávaný stav historického objektu. Jeho velké zavlhčení bránilo pokračování prací, bylo i jednou z příčin sesunutí zdiva ve sklepních prostorech. „Nejdřív se muselo na doporučení statika sanovat stávající zdivo a současně bylo třeba objekt vysušit. Tím se oddálily navazující práce,“ vysvětluje Miroslav Jeništa.
Smuteční síň byla postavená podle návrhu architekta Maximiliana Dittricha v roce 1909, kdy byl založený unikátní Lesní hřbitov. Částečnou rekonstrukcí prošla v roce 1981. Nedostatečné prostory tehdy rozšířila pouze přístavba chladírny a historickou budovu doplnila plochá betonová deska, podepřená neupravenými ocelovými traverzami, která sloužila jako zastřešení terasy. Od té doby neproběhly žádné razantnější úpravy. Nevyhovující stav chladírny a zázemí pro obsluhu, stísněný prostor pro smuteční hosty, esteticky dožité obložení interiéru byly impulsem k rozsáhlé rekonstrukci objektu.