Z deníčku babči Lipči (12)

Audience u šéfredaktora. Děvče jako lusk. Máma je v prdeli. Jiný právní nádor. Zeman a Hitler. Reinstalace Rudoarmějce. Jan Neruda.

Po nedávné velké vodě nastala rekordní vedra. Člověk je tvor věčně nespokojený. Jednou moc zima, potom moc vody. Jindy moc sucho nebo moc teplo. Příroda se nám nezavděčí. Teplíčko a sluníčko mám ráda. Postupem let příliš velký hic nemusím. Hlavně lidem při těle škodí. Já jsem naštěstí děvče jako lusk. Nedávno jsem stála za pamětní lípou. Obvod kmene tak čtyři metry. Více jak pět metrů určitě ne. Lidičky, co myslíte? Nebylo mě vidět! Tedy takřka. Bobík tvrdil, že vyčuhovaly pouze ruce. On nelže. Hic je prostě o mrtvici. Tolik radosti bych příbuzným nerada udělala. Však je znám. Zadarmo se na funusu nažrat a ožrat.

Politiku v dnešním deníčku lehce upozadím. Ono se nic nového neděje. Tradiční bordel, tradiční oblbování. Absurdistán v českých poměrech vzkvétá. Car Miloš I. si zjevně užívá. Ještě více si bude užívat s tzv. vládou odborníků čili svých adorantů a různých fosilií. Na lepší časy se neblýská. Kdož ví, zda se blýskat někdy bude. Blaničtí rytíři stále spí. Pokud neemigrovali. Pan prezident srší bonmoty. Sem tam ucedí myšlenky. Například: Hitler byl naprostý abstinent a prohrál válku. Jinými slovy: Chceš-li vyhrát, chlastej! To je nejspíše tzv. prezidentská sebereflexe. Otázkou je, u které z jeho brad skončí? Jsou však i veselejší stránky české politiky. Přebrepty politiků: v Parlamentu jsou i nezkorumpovaní posranci, o volební vítězství se posral, naše strana zastává zcela jiný právní nádor…

Lidičky, musím se vám pochlubit! Měla jsem audienci. Přímo u pana šéfredaktora I-novin. Magistr Bárta slavil jmeniny. Je Milan. Chtěl to oslavit na úrovni. Pozval při této příležitosti autory a spoluautory zdejších seriálů. Těch nejlepších a nejhodnotnějších. Jak také jinak, že?! Vedle sebe (seriálů má nejvíce) zcela logicky mě. Sám to potvrdil slovy: Raději dnes než zítra posmrtně. Dále Atilu V. a Karla H. a nejmladšího autora Honzu Kubelku (Můj tmavosvětlý svět). Honza byl také před oslavou jmenin. Jmenuje se Jan. Řeknu vám upřímně, byla to špica! Hupsla jsem ke kadeřnici a ke kosmetičce. Doma jsem se dala do gala. Ve svátečním kostýmku jsem byla šik. No prostě neodolatelná. Bobík užasle zíral a zjevně žárlil. Potom jsem již vyrazila na Špičák k Bártovým. Pěkný byteček, milí lidé, příjemná nálada, skvělá pohostinnost. Karel H. nedorazil, zase někde trajdal. Můj milovaný Atiloušek se k mé lítosti omluvil. Měl tajnou schůzku s profesorem Knížákem. Jde o koně z nevyužitého sousoší Jindřicha z Lipé. Pan Knížák bude rektorem vlastní soukromé vysoké umělecké školy. Před sídlem školy má být socha nejslavnějšího hunského dobyvatele. Attila alias Bič Boží by měl sedět na koni Jindřicha z Lipé. Česká Lípa bude mít částečně po starostech. Radní prý již schválili reinstalaci sochy Rudoarmějce. Kde však bude sedět Jindřich z Lipé (bez koně) se zatím neví. Zpátky k audienci. Honza se dostavil. Byli jsme tak trojka. Nikoliv švédská. Potom to jelo. Znáte to! Tři mistři pera u jednoho stolu. K tomu něco dobrého moku. Tvůrčí myšlenky doslova vířily. Došlo na tykačku. To mezi kolegy, soudruhy literáty, má být. Honza měl trochu problém. Já ho však pěkně pocelovala. Neměl pak žádné námitky ani slova. Jsem však babča diskrétní, tak již mlčím jako hrob. Milan mně předal jmenovací dekret. Pan Živec, regionální mediální magnát, mě jmenoval čestnou členkou dozorčí rady I-novin a měsíčníku Lípa. Určitě ho nezklamu. Pěkně jim to tam provětrám! Bonzákům sděluji, že čestné členství znamená zadarmo. Nejsem nějaká bývalá poslankyně. Mě zkorumpovat nelze! Touto cestou dodatečně společně s Honzou děkuji za VIP lístky na uzavřené setkání s členy skupiny Charlie Straight. Večírek s rautem se koná na pozvání paní starostky v nejmenovaném hotelu po jejich vystoupení na Městských slavnostech. Reportáž napíšeme.

Milan Bárta se chystá na Expedici Zakarpatí 2013. Potěšil mě nabídkou účasti. Chybí mu někdo spolehlivý na výchovný dozor. Má smůlu. I já mám smůlu. Milan napíše reportáž, tak se těším. Nemůžu Bobíka a Luďu nechat samotné. Oni sice nepotřebují výchovný dozor. Bylo by jim však beze mě smutno. Stále častěji zaznamenávám, že mnozí lidé by potřebovali výchovnou lekci jako prase drbání. Vlastní děti vychovávají k obrazu svému. Nedávno jsme šli s Bobíkem a Luďou kolem špičákové základky. Před zdravotním střediskem postávali dva chlapečci. Odhadem deset let, sympatičtí na pohled. Kolem šel třetí. Byl osloven: Kde máš mámu, vole? Odpověď byla okamžitá a hutná: V prdeli, ty vole. Poněkud jsem zalapala po dechu. Bobík byl pohotový. Na chlapečka vystřelil dotaz: A to se ti tam vešla celá? Po dechu k mé radosti zalapali chlapečci.

Teď mě napadlo, že v posledních dnech nebyly pouze svátky známých jmen. 21. června byl Mezinárodní den trpaslíků (od roku 2002). U nás měli vždy hodně příznivců. Trpaslíci jsou dlouho považováni za nositele štěstí. Dobré a hodné pomocníky. Na některých zahradách jsou doslova sbírky trpaslíků. Děti je milují. Nedívají se na ně z výšky jako my dospěláci. Lidičky, a co Sněhurka a sedm trpaslíků? Klasika, krása, příjemné pohlazení. Svůj den mají i věci zcela přízemní, byť velmi důležité. Příkladně 19. listopadu je Světový den toalet. Čekají nás prázdniny, dovolené, zájezdy, výlety… Joj, to si mnozí uvědomí, že čistý záchod (či vůbec nějaký) je nad zlato!

Blížím se k závěru dnešního deníčku. Děkuji všem, kteří mně napsali na moji novou mailovou adresu. Bylo jich nečekaně hodně. Všichni psali moc pohodově. Potěšili mě. Vedle Honzy hlavně paní Jiřinka Baláková ze Cvikova. Nikdo z nich neměl na I-N registraci, tak využili mejl. Od Bobíka ještě něco slušného ze života. Doktor se ptá pacienta: Dědo, jak slyšíte s tím novým přístrojem pro nedoslýchavé? Výborně, pane doktore! Co ho mám, tak jsem již třikrát měnil poslední vůli.

Na úplný závěr si dovolím napsat jeden z mých oblíbených citátů. Velice souvisí s dnešním deníčkem. Je od Jana Nerudy: Jsme zde jen chvilku, ale písmem žijí naše myšlenky po věky.

Krásné léto všem mladším i nám starším s láskou přeje Babča Lipča

BabcaLipca@atlas.cz