Úkolem konkursní komise není jen výběr ředitele

Zákonem stanovené konkursy na ředitele škol a školských zařízení, kteří jsou ve funkci déle než šest let, jsou v plném proudu. Postupně jsou ve funkcích potvrzováni na další funkční období ti stávající (většina případů) nebo jsou jmenováni noví.

Ve všech běžných firmách jmenují ředitele zástupci majitelů. Díky zdravému selskému rozumu jsou to rady obcí, měst i krajů coby zřizovatelé (rozumějme majitelé) vzdělávacích institucí, kteří rozhodují o jmenování ředitelů. Je to přirozené, protože ředitelé zodpovídají za správný chod organizací radám a ty zase veřejnosti. Rady samosprávných celků se naštěstí nerozhodují nahodile, ale na základě doporučení konkursních komisí. Složení konkursních komisí a způsob jejich práce jsou upraveny závaznou vyhláškou. Jde o časově a odborně náročnou práci a všem, kteří zasedají a jednají podle práva v rámci konkursních komisí, patří za jejich činnost velké poděkování. Úkolem konkursních komisí je především posoudit odpovídající kvalifikaci uchazeče na dané místo a doporučit zřizovateli ke jmenování vhodné kandidáty v pořadí. Samozřejmě, tisíc lidí rovná se tisíc názorů. Zástupce České školní inspekce bude více hledět na vedení pedagogického procesu a zástupce zřizovatele kupříkladu na orientaci v ekonomických otázkách. I proto jsou komise vícečlenné, aby byla zaručena co největší objektivnost.

Chci však poukázat na skutečnost, že v ojedinělých případech se bohužel členové komisí nevyvarovali porušení zákona tím, že i přes podepsání závazku mlčenlivosti stanoveného vyhláškou o konkursech zveřejňovali informace o uchazečích na funkce ředitelů a o průběhu projednávání konkursů. Podotýkám, že takových případů bylo jen velmi malé množství. Bohužel vždy se pravděpodobně jednalo o zástupce pedagogického sboru nebo zástupce školské rady. Proto se ptám, proč se takoví lidé nechávají nominovat do konkursních komisí, když pak nejsou ochotni dodržovat zákon?

Úkolem zřizovatelů školských zařízení při činnosti konkursních komisích není jen vybrat ředitele, ale zároveň dbát na dodržování zákonnosti. Pro nikoho z uchazečů není jednoduché rozhodnutí přihlásit se do konkursu. Když tak učiní, mají v soutěži s dalšími uchazeči všichni právo na rovný a spravedlivý přístup. Doporučen ke jmenování a nakonec jmenován k řízení vzdělávací instituce může být pouze jeden z uchazečů. To ale ještě vůbec neznamená, že druhý nebo i třetí v pořadí by museli být výrazně horšími kandidáty, kteří by nezvládli nároky ředitelského postu. Řada z uchazečů je také veřejnými osobami, které při konkursu nesou kůži na trh. A protože lze eliminovat, ale nelze nikdy zcela vyloučit určitou dávku subjektivního pohledu na uchazeče, žádný z nich si nezaslouží, aby o jeho jménu padaly ničím nepodložené spekulace ze strany některého z členů konkurzních komisí.

Rada Libereckého kraje se již v minulosti rozhodla v případě porušování zákona ředitele nejmenovat a konkurs vyhlásit znovu. Na závěr bych rád sdělil všem, kterým se případně konečné rozhodnutí zřizovatelů nezamlouvá, že na ředitele škol a školských zařízení jsou kladeny velké nároky z pohledu různých schopností a dovedností, o kterých veřejnost nemusí mít ani tušení. Proto by i jeho výběr ředitelů měl být vždy co nejférovější a konečné rozhodnutí pak plně respektováno.

 Radek Cikl, náměstek hejtmana Libereckého kraje (ČSSD)

Poznámka redakce: jde o reakci na tento článek ve včerejším Českolipském deníku - zde.